Recenze: Magor a jeho doba nejsou bez chyb

Ivan Martin Jirous – básník, kunsthistorik, politický vězeň, hlavně ale přesvědčený bojovník s bolševickým režimem a otec našeho undergroundu – se díky Marku Švehlovi dočkal obsáhlé biografie Magor a jeho doba.

A je tomu jenom dobře, Jirous totiž svým životem a vším, co vykonal, vyryl – a toto sloveso volím záměrně – rýhu daleko hlubší, než by se na první pohled zdálo. A není to pouze tím, že, jak sám s oblibou říkal, komunistům zkazil dvě generace mladých lidí… Ivan Martin Jirous byl totiž skutečnou osobností, která se projevovala v oblasti nezávislé kultury (a to nejen v rocku, ale i literatuře a výtvarném umění), zároveň byl i výrazným a nezdolatelným bojovníkem s režimem – i když, jak mi jednou řekl, bojoval především za sebe, za svou svobodu.

V souvislostech

Je tedy jasné, že Jirousův život musel být bohatý na dramatické události, který Švehla dostatečně přibližuje. Píše o Jirousových přátelích, o jeho vztazích, manželstvích, dětech, nevyhýbá se i temnějším stránkám Jirousova curricula, vše ovšem velice vkusně a s citem.

Magor a jeho doba
Zdroj: Torst

Pochvalu si zaslouží i různé odbočky, nutné k pochopení dobových souvislostí. Přibližují i další osobnosti, které se kolem Jirouse pohybovaly a které jej leckdy – jako třeba jeho strýc Jiří Padrta – v jeho zrání výrazně ovlivnily. A pokud Švehla vysvětluje různé dobové reálie, je to také důležité zvláště pro mladší čtenáře, nepamětníky. Autorovi se tak podařilo vykreslit plastický obraz nejen Jirousova života, ale i jeho doby.

Do tohoto obrazu patří jak příběh skupiny Plastic People of the Universe, tak dalších undergroundových kapel, kterým Jirous poskytl svou Zprávou o třetím hudebním obrození (1975), důležitý dokument, manuál svobodné tvorby v nesvobodných poměrech, a je tedy jen dobře, že mu Švehla věnoval celých šest stran textu.

Příběh nestačí

Švehla je zkušeným publicistou, jeho kniha se tedy velice dobře čte, zároveň, jak již bylo naznačeno, snesl v ní skutečně mnoho fakt a svědectví. V tom ovšem tkví také jistý zádrhel: správně píše v úvodu, že chtěl napsat příběh. Tak se také stalo, ovšem kniha se tím blíží spíše článku, byť dlouhému téměř šest set stran, například ze Švehlova domovského Respektu. Kladem podobnosti s časopiseckým textem je již zmíněná čtivost, relativní přehlednost, čtenářský pocit úplnosti, nasycenosti.

Záporem pak absence hlubšího ponoru, analýz a s tím se pojící nutné zjednodušování. Čtenář by si ovšem možná stejně tak rád přečetl i něco víc než pouhý příběh, třeba jeho interpretaci. Chybí například reflexe Jirousovy básnické tvorby. O jeho nejlepší sbírce Magorovy labutí písně se sice dozvíme, že „znalcům bylo jasné, že jde o mimořádnou poezii“, pak už se ale jen píše o okolnostech jejího vzniku a propašování z kriminálu. Fajn, ale co dál? Pokud si na poezii Švehla netroufal, klidně mohl citovat horem dolem, psalo se o ní dost a do hloubky. Neobstojí přitom argument, že tohle si náročnější čtenář může najít jinde. Protože pak by se z knihy stal pouhý neinterpretovaný dějepis.

27 minut
13. komnata Ivana Martina Jirouse (průvodcem pořadu je Josef Rauvolf)
Zdroj: ČT24

Stejně tak je ošizená Křižovnická škola, jejímž členem byl i pozdější saxofonista Plastiků Vratislav Brabenec, a polistopadový Jirous je popsán na necelých padesáti stranách, skutečně pouze popsán, takže tato část působí trochu jako odvar. Nebyla snad tato doba tak „atraktivní“? I s tím by si ale měla historizující publikace poradit. Nedozvíme se tak, jak Jirous skutečně – bez ohledu na několik uvedených příkladů spíše ujetých protestů a všudypřítomného alkoholu – vnímal polistopadovou dobu. Jak si v ní připadal. Inu, jako poražený…

Děkujeme, ale…

Vadí i řada nepřesností v ověřitelných reáliích, třeba tvrzení, že do roku 1968 u nás nevycházely desky rockových kapel. Tak například Olympic do onoho roku vydal téměř dvacet singlů, singly měli i třeba bratislavští The Beatmen (nedávno vyšla nahrávka jejich vystoupení poloviny 60. let) či The Matadors. Za příživnictví byly tresty delší než „i na šest měsíců“, však také později Švehla správně uvádí, že za něj byly až dva roky. Okál rozhodně nebyl chalupou, a pokud byl plat Paula Wilsona v roce 1968 dva tisíce, byl hodně, hodně pěkný, takže rozhodně nemohl mít „málo peněz“.

Škoda, protože tyto namátkou uvedené lapsy by neměl být problém editorsky vychytat. Abychom ale nekončili negativně, Magor a jeho doba je knihou, jež si zaslouží číst a autorovi za ni lze – i s vědomím spousty práce, které musela dát – především poděkovat. A stejný dík patří nakladateli za obstarání mnoha dosud neviděných a cenných fotografií.

Marek Švehla: Magor a jeho doba, vydal Torst, 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu získal v Cannes Džafar Panahí, který svůj film natočil tajně

Zlatou palmu na sobotním zakončení festivalu v Cannes získal íránský režisér Džafar Panahí za film It Was Just an Accident (Byla to jen náhoda). Cenu za nejlepší mužský herecký výkon si odnáší brazilský herec Wagner Moura, nejlepší herečkou je Francouzka Nadia Mellitiová. Během neděle se ještě uskuteční projekce filmů, které se neodehrály kvůli sobotnímu masivnímu výpadku elektřiny. Ten postihl vedle Cannes i zbytek jihovýchodní Francie.
před 17 hhodinami

Cannes hlásí obnovení dodávek elektřiny

Francouzské město Cannes, kde právě probíhá filmový festival, oznámilo obnovení dodávek elektřiny po rozsáhlém výpadku. Departement Alpes-Maritimes se s výpadkem potýkal od sobotního rána a desítky tisíc domácností zůstaly bez proudu. Úřady pracují s možností, že blackout zapříčinil úmysl.
24. 5. 2025Aktualizováno24. 5. 2025

Mercury měl utajenou dceru, tvrdí nová biografie

Zpěvák Freddie Mercury z britské kapely Queen měl utajenou dceru, kterou zplodil v devětadvaceti letech s manželkou svého známého. V nové biografii o zpěvákovi s názvem Love, Freddie (S láskou, Freddie) to tvrdí žena, která jako důkaz poskytla deníky svého údajného otce. Napsal to v sobotu web listu The Guardian. Žena pracující jako lékařka si před veřejností přeje zůstat utajena.
24. 5. 2025

Springsteen versus Trump. Střetly se rozdílné idoly amerických dělníků

Americký prezident Donald Trump a rocková hvězda Bruce Springsteen jsou oba sedmdesátníci a sousedé z New Jersey, oba oslovují bílou dělnickou třídu, a přesto je dělí vzájemná averze. Muzikant Trumpovu vládu nedávno onačil za zkorumpovanou a neschopnou, vrcholný politik zase rockera zesměšnil videem, v němž ho srazí k zemi golfovým míčkem.
23. 5. 2025

Kasárna Karlín znovu otevřou

Pražské volnočasové centrum Kasárna Karlín po roce znovu otevře. Provoz startuje v úterý 27. května, sdělil ČT24 provozovatel prostoru Matěj Velek. Zatím půjde o provizorní režim se stany s občerstvením a toaletami na nádvoří, v plánu je ale plnohodnotné fungování. To zakázal stavební odbor Prahy 8, protože bylo v rozporu se zákonem. Provoz neodpovídal územnímu plánu, ten však město loni v prosinci změnilo. Centrum slibuje větší ohled na sousedy, co se hluku týče.
23. 5. 2025

Premiéra Karavanu vrátila po třiceti letech český film do soutěže Cannes

Čeští tvůrci po letech vstoupili do soutěže filmového festivalu v Cannes. Režisérka Zuzana Kirchnerová na prestižní přehlídce uvedla ve čtvrtek světovou premiéru snímku Karavan s Annou Geislerovou v hlavní roli. Snímek vznikl v česko-slovenské koprodukci i za přispění České televize.
23. 5. 2025

Památky hyzdí nechtěná mementa. Turisté sprejují penisy či ryjí jména

Peruánské město Chan Chan ze seznamu památek UNESCO navštíví měsíčně tisíce lidí. Mezi nimi byl i neznámý vandal, který v polovině května na několik set let starou zeď nasprejoval penis. Nutkání smrtelníků přidat ke kulturnímu dědictví i svou nepatrnou stopu musí čas od času odolávat snad každá světoznámá památka.
23. 5. 2025

Cruise účtuje s Mission: Impossible. Ta první skončila v Praze ostudou

Umělá inteligence se rozhodla ovládnout svět, ale naštěstí je tu ještě Ethan Hunt. V osmém a údajně závěrečném filmu ze série Mission: Impossible se i v českých kinech od 22. května pustí do Posledního zúčtování. Účty si v hlavní roli opět přišel vyřídit Tom Cruise, který se do „nemožné mise“ poprvé pustil před třiceti lety při natáčení v Praze. Ale nejspíš na něj nevzpomíná rád.
22. 5. 2025
Načítání...