Slovenskému kytaristovi a skladateli Davidu Kollarovi se daří to, o čem mohou mnozí muzikanti jen snít – na jeho albech hostují hráči skutečně světové úrovně. A ke všemu rádi… Výsledky další z těchto spoluprací najdeme na vynikajícím albu Unexpected Isolation. A nejen na něm.
Na této desce s Kollarem (* 1983), rodákem z Prešova, kde také dodnes žije a tvoří, hraje dánský trumpetista a zároveň hráč na syntezátory Arve Henriksen, a jak název označuje, nahrávky jsou výsledkem karantény vynucené virovou epidemií. Pro někoho to znamenalo útlum, pro Kollara s Henriksenem naopak tvůrčí vzpruhu a možná také jistou formu terapie.
Zvukové krajiny
Těžko nějak zařazovat hudbu, již oba umělci vytvářeli ve svých domácích studiích a posílali si jeden druhému. Nicméně můžeme ocitovat dalšího z Kollarových slavných hostů, amerického bubeníka Pata Mastelotta, jehož můžeme znát především z působení ve skupině King Crimson: „Davidův styl je zajímavá kombinace vlivů klasické východoevropské hudby, jazzu, ambientu, techna, IDM (inteligentní elektronické taneční hudby), ujetého tvrdého blues rocku smíchaného s východními vlivy, a to vše hrané na doma vyráběné kytary a hnané přes nepředvídatelnou kombinaci pedálů a efektů.“
Jak vidno, dost široké vymezení, však také Mastelotto dodává: „Vím, že kritici si libují ve škatulkách, ale u Davidovy muziky je to opravdu dost obtížné.“
Unexpected Isolation je především překvapivé album. Mluvit o zvukových krajinách by bylo asi nejvýstižnější, však se také Kollar věnuje i scénické a filmové hudbě – a dodejme, že úspěšně, viz cena Slovenské filmové a televizní akademie, za hudbu k filmu Punk je hned!
Bacteria vs Virus
Přestože je album celkově laděno spíše ambientně, o vnitřní, skrytou dramatičnost není nouze, jako třeba ve skladbě Modular Breathing, kde se elektronický perkusivní segment vždy jako lavina vevalí do transformované kytarové linky, upomínající – jen v dobrém! – na Roberta Frippa, či v nahrávce Bacteria vs Virus. A třeba skladba In the Time of Plague stojí na silných elektronických plochách, prokládaných tu zvony, tu hlubokým tepem či kytarovými linkami a znepokojujícími zvuky připomínajícími smyčce.
Mimochodem, i názvy skladeb odrážejí vykloubenou dobu vzniku, jako například Covidication, Keep Distancing, Social Breathing či Life vs Death. Myslet si tedy, že je to hudba k nějakému meditačnímu snění, by byl velký omyl. Však také vedle různě modulované trumpety a efektovaných kytar slyšíme i různé neobvyklé elektronické zvuky, sloužící však vždy celku, jako předěl či signál či zneklidňující podklad. A dodejme, že vskutku dojde na všechny Mastelottem zmiňované ingredience, výsledná hudba je však cele v režii obou protagonistů.
I toto je hudba
Byla řeč o slavných spolupracovnících, na též nedávno vydaném Kollarově dvojalbu 10 Poems for Ronroco / Crime on the Bunny najdeme jak Henriksena, tak již zmíněného Mastelotta, ale také francouzského novátorského trumpetistu Erika Truffaze. Kollar zde hraje na desetistrunnou andskou kytaru ronroco a na barytonovou akustickou kytaru, pracuje se samply, a tak i díky použitým nástrojům je spíše klidnější, rozjímavější.
Na druhém disku slyšíme jak dravou, výrazně rockovou a expresivní Crime on the Bunny, tak dvě zajímavé nahrávky: Coronomorphia1 a Coronomorphia 1.1, jež jsou inspirovány silně expresivní experimentální kompozicí skladatele Krzysztofa Pendereckého Polymorphia – moment možná překvapivý, ale vlastně logický. I Penderecki totiž v době jejího vzniku (1961) zkoumal zvukové možnosti klasického orchestru a Kollar vše transponuje do současnosti, jak zvukové, tak inspirační.
Kollar na disk ale také zařadil více než padesátiminutovou terénní nahrávku, natočenou nad ránem za vesnickým domem rodičů. Touto pozvánkou do reálného světa reálných zvuků, cvrlikání ptáků a podobně jakoby říkal: i toto je hudba, uvolněte se a nechte se vést.
Kytarový průkopník
Možná by bylo dobré ještě zmínit – vzhledem k tomu, že u nás nejsou Kollar a jeho hudba stále, bohužel, příliš známi – loňské album Sculpting In Time, na němž vedle již zmíněných hostuje i rakouský zvukový experimentátor a kytarista Christian Fennesz. Název alba odkazuje na Tarkovského výrok o filmu, který je vlastně socháním časových skulptur – a takové nám i Kollar nabízí.
Album je opět plné zvukově bohatých nahrávek, tentokráte ale slyšíme i zhudebněnou báseň Borise Pasternaka a monology z Tarkovského filmů Stalker a Zrcadlo. Jsou zde, podobně jako zmíněné zvuky přírody, připomenutím, alba že nemusí obsahovat jen „tóny“.
A ještě k té známosti (tedy: ne u nás). Z početných pochvalných hlasů ze světa můžeme vybrat opět ten Mastelottův: „David je jedním z nejprůkopničtějších mladých kytaristů na současné scéně, tvrdě maká a jde si neúnavně za svým.“ A můžeme tomu skutečně věřit, tihle hoši ze světové ligy to skutečně nemají zapotřebí, a pochválí-li již někoho, něco to znamená. A je dobré nastražit uši. V případě Davida Kollara a jeho hudby se to více než vyplatí.
