Recenze: Bolest a sláva. Pedro Almodóvar oslnil Cannes svou láskou k filmu

Nestává se často, abychom v českých kinech měli možnost zhlédnout soutěžní film z Cannes jen pár dní po jeho představení na francouzské Riviéře. Diváci si nyní mohou bezprostředně otestovat, zda se shodují s nadšenými ohlasy, které nejnovější počin španělského režiséra Pedra Almodóvara na festivalu zaznamenal.

Almodóvar žije filmem. Jeho cinefilní tvorba vstřebává různé kinematografické inspirace a vlivy, přímo v jeho scénářích ale filmová tematika dosud spíše zdobila vztahová dramata, než aby na ní bylo postaveno vyprávění. Můžeme vzpomenout na filmové představy z Mluv s ní (2002), štáb ve Volver (2006) nebo natáčení ve Špatné výchově (2004). Dokonce i Rozervaná objetí (2009), jehož protagonisty jsou filmový režisér a herečka, jsou spíše osudovým příběhem o tvorbě obecně.

Bolest a sláva je doposud režisérovým nejexplicitnějším doznáním, že kinematografie vždy byla nedílnou součástí nejen jeho profesního, ale i vnitřního života. Almodóvar prostřednictvím postavy stárnoucího a nemocného režiséra Salvatora Malla (Antonio Banderas) listuje svými životními rozhodnutími a dochází k zjištění, že ho kinematografie doprovázela skutečně vždy a všude.

Salvator už ve svém úvodním monologu vysvětluje, že se zeměpis naučil až v dospělosti díky festivalům, kam jezdil se svými filmy. Jiná scéna nás zpravuje, že na kněžský seminář nechtěl docházet, neboť ho odradil názor kněží na filmy a populární hudbu.

Přes jiné těžké životní situace se jako chlapec zase hladce přenesl díky fantasknímu vidění světa, kterým ho filmy obdařily. Ztracenou lásku poté v dospělosti nachází napsáním a realizací scénáře.

Mé filmové mládí

Figura Salvatora je neskrývané Almodóvarovo alter ego a bylo by tomu tak i bez shodně charakteristicky kudrnatých vlasů. Casting Antonia Banderase je v tomto případě kuriozitou, která herce staví do zvláštní pozice. Zhostil se vlastně role svého „stvořitele“, neboť právě Almodóvarovy lascivní komedie Banderase v osmdesátých letech proslavily.

Nicméně rozhodně nejde o autobiografii nebo životopisný film v tradičním smyslu. Bolest a sláva není výčtem podstatných bodů z režisérova života. A přestože se vracíme do Salvatorova mládí, Almodóvar nevolí nabízející se vyprávění z dvou navzájem se rytmizujících paralelních linií. Scény z minulosti jsou navíc relativně kusé a film se jimi nezaobírá ve stejné míře jako aktuálními pasážemi.

Do minulosti vstupujeme jedině tehdy, když nám to dovolí Salvatorova mysl, například v drogovém rauši nebo když mu v rukou spočine předmět ze zašlých časů. Režisérovo autobiografické přemítání se tak podobá zamčenému příbytku, do jehož útrob můžeme jen chvílemi nahlédnout okny. V důsledku se nejedná o vyčerpávající vyprávění a v minulosti hrdiny záměrně ponechává mnohé mezery.

Konfrontace s vlastní tvorbou

Negativní přijetí Almodóvarova snímku Rozkoš v oblacích (2013) a vcelku vlažné reakce na Julietu (2016) spustily diskuse o vyprázdnění režisérovy poetiky, opakování témat a jisté profesní vyčpělosti. Z tohoto důvodu byla i očekávání spojená s Bolestí a slávou poměrně střídmá. Jednou z devíz Almodóvarova posledního filmu ale naopak je, že se dokáže ke své předchozí tvorbě konfrontačně postavit a přetvářet své známé propriety.

Skrze Salvatorova slova přiznává, že dával ve svých předchozích snímcích velký prostor ženám svého života, z nich ovšem v Bolesti a slávě atypicky protežuje pouze osobu matky (v mládí hranou Penélope Cruzovou), navíc jen s malými stopami psychologizace. Režisér známý svými citlivými ženskými portréty natočil snímek, v němž nečekaně hrají prim muži.

3 minuty
Události v kultuře: Bolest a sláva Pedra Almodóvara
Zdroj: ČT24

Z hlediska Almodóvarových trademarků ale obzvlášť překvapí střídmější stylizace prostoru před kamerou, přestože okázale barevnější film by člověk tento měsíc v českých kinech pohledal. Režisér stále úchvatně pracuje s barevným laděním a Salvatorův byt zdobí modernistické malby, které mu dodávají další dimenze. Almodóvar ale současně mírní rozjívenou campovou estetiku, pro niž je známý – z režisérových obrazů už nesálá hypersexualita ani lehkovážnost.

Konec vášní španělského matadora?

Dáno je to jistě i tím, že se tentokrát Almodóvar zaměřuje na protagonistu, který je málomluvný, přemýšlivý a skoro až asexuální (další paradox obsazení někdejšího zosobnění španělského erotična Banderase). Pasivitu Salvatora ještě prohlubuje paleta nemocí, které mu znemožňují volný pohyb. Kdyby šlo o přímočarou autobiografii režisérského provokatéra a rebela, byl by hrdina jistě profilován jinak.

Jelikož ale Almodóvara pojí s jeho alter egem hlavně sepjetí s filmem, Banderas dostává příležitost k působivému hereckému minimalismu, který je předurčen k mnoha oceněním.

Almodóvarovo ohlížení do minulosti není zcela objevné, však také plakátem odkazuje na Osm a půl, autorské zpytování Federica Felliniho staré 56 let. Závěr filmu lze také vnímat nejen jako parafrázi režisérovy Špatné výchovy, ale také snímku Boba Fosseho All That Jazz (1979). V kontextu Almodóvarovy filmografie je ale Bolest a sláva podstatným dílem, ve kterém ve vší explicitnosti ukázal svůj osobní vztah ke kinematografii.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Magnesia Litera má své nominace. O debut i prózu roku se uchází Hlaučovy Letnice

Celkem 33 titulů v jedenácti kategoriích získalo z více než 550 posuzovaných knih nominace v letošním 24. ročníku soutěže Magnesia Litera. V kategorii debut roku nominaci získaly román Letnice - Rozpomínání na konec světa Miroslava Hlauča, příběh pro děti a mládež Zvon Martina Čepy a básnická sbírka Místní od Lubomíra Tichého. Vyhlášení cen se uskuteční 24. dubna na Nové scéně Národního divadla.
včeraAktualizovánovčera v 15:55

Zemřel spoluzakladatel Činoherního klubu Jaroslav Vostrý

Ve věku 94 let v úterý ráno zemřel divadelník Jaroslav Vostrý. Uznávaný dramaturg, režisér, dramatik, publicista, divadelní kritik, teoretik a pedagog stál v polovině 60. let u vzniku Činoherního klubu v Praze. Slavnou divadelní scénu v ulici Ve Smečkách zakládal s režisérem Ladislavem Smočkem. Vostrý se stal jeho prvním uměleckým šéfem, za normalizace ale musel Činoherní klub opustit. Vrátit se mohl až po roce 1989.
včera v 12:03

Od Draculy po lidové příšery. Pestrost hororu ukazuje nová kniha

Upíři, ďáblové, mrtvoly, krev, ale třeba i ekologie mohou být ústředními tématy hororových děl. Rozmanitost a významné autory tohoto literárního a filmového žánru rozebírá publicista Antonín Tesař v nové knize V domě je příšera. Strach je podle něj pro horor důležitý, ale ne nutně nezbytný. „Může reagovat na aktuální dění,“ poznamenává dramaturg Festivalu otrlého diváka Jiří Flígl.
17. 3. 2025

Iniciativa chce v Kladně kulturní autonomii, primátor se ohradil vůči kampani

Iniciativa podporující kladenské Divadlo Lampion chce kulturní autonomii. Její zástupci vystoupili na zastupitelstvu. Reagují na nedávnou kauzu spojenou s představením MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž vedení města na necelé dva dny pozastavilo přípravu představení. Primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) se ohradil vůči kampani a odmítl tvrzení, že město nepodporuje kladenská divadla. Uvedl, že si váží umělecké tvorby a rozmanitosti, ale zároveň pro něj není umělecká svoboda synonymem pro neodpovědnost nebo zjevnou ignoraci pravidel.
17. 3. 2025

Vltavská filharmonie i s okolními investicemi má stát 16,5 miliardy

Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Odsouhlasili také vznik nadačního fondu pro výběr příspěvků na samotnou stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
17. 3. 2025Aktualizováno17. 3. 2025

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
16. 3. 2025

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025
Načítání...