Ostatky ruského skladatele a klavírního virtuoze Sergeje Rachmaninova by se měly vrátit do jeho vlasti. Alespoň je o tom přesvědčen tamní ministr kultury Vladimir Medinskij. Umělec a člen ruské aristokracie uprchl z domoviny v roce 1917 ze strachu před bolševickou revolucí a o rok později emigroval do Spojených států. V době smrti už měl americké občanství.
Rachmaninov zemřel v nedožitých sedmdesáti letech (čtyři dny před svými narozeninami) na rakovinu kůže. Nebál se o sobě mluvit jako o duchovi, který navždy bloudí světem. Ruský ministr kultury teď prohlásil, že mistrova pouť ještě nedospěla ke svému konci. Na hřbitově v New Yorku nemá zůstat.
Švýcarsko, Amerika nebo Rusko?
Sám skladatel přitom prohlásil, že jedna ze zemí, které jsou mu navždy uzavřeny, je jeho domov. Z Petrohradu odešel v roce 1917 spěšně ze strachu před bolševiky. Cestoval vlakem a pak na otevřených saních. Do Švédska dorazil se ženou a dvěma dcerami na Štědrý večer a bolševici mu v Rusku mezitím zapálili jeho soukromou usedlost Ivanovka, kde složil svá stěžejní díla. „Nemám žádnou zem,“ zaznělo od něj několikrát.
Podle deníku chtěl být pochován ve Švýcarsku, o kterém se domníval, že je jedinou zemí, v níž mohou umělci svobodně tvořit.
V Rusku byl známým skladatelem, v Americe živil rodinu hlavně klavírními koncerty. Během dvaceti let jich jen po Spojených státech odehrál tisíc, jeho tvorba tak šla zcela stranou. Neustále cestoval z jednoho místa na druhé, až se svému deníku jednoho dne svěřil, že si připadá jako koncertní dělník. Stěžoval si na to, že se z něj stal byznysmen a ne hudebník. Náročné povinnosti mu nakonec zošklivily i jeho nejslavnější skladbu Preludium cis-moll.
