Přežila Terezín, Osvětim a Mauthausen. Svůj příběh vypráví Svobodná, volná

4 minuty
Hana Sternlichtová přežila holocaust, nyní vypráví svůj příběh
Zdroj: ČT24

Za druhé světové války prošla tábory Terezín, Osvětim a Mauthausen. O svém životním osudu napsala Hana Sternlichtová knihu pro izraelský památník obětí a hrdinů holocaustu Jad vašem. Její vzpomínky teď vycházejí i v rozšířené české verzi pod názvem Svobodná, volná.

Hana Sternlichtová se narodila v roce 1930 v Holicích nedaleko Pardubic v židovské rodině Neumannových. Její dětství násilně přetrhla mnichovská dohoda a okupace. „Když Němci roku 1939 obsadili Československo, všichni jsme rozuměli, co se bude dít. Každý den přinesl nějaký nový protižidovský zákon. To bylo: Židům a psům vstup zakázán, všechna veřejná místa, kavárny, plovárny. Nesmělo se do kina ani do divadla,“ vypráví. 

Dvanáctiletá v Terezíně

Sama vzpomíná na to, jak ji bolestně ranilo, když nesměla vstoupit do kina, kde chtěla vidět tehdy snímek od Walta Disneyho. Situace se ale měla ještě drasticky zhoršit. Jako dvanáctiletá nastoupila s rodiči v prosinci 1942 do transportu, který je s dalšími Židy odvezl přes Pardubice do Terezína.

„Bylo to hrozné, opouštět dům, kde jsem žila v jistotě. Bylo to smutné, šestého prosince, na svatého Mikuláše. Byl mráz, plno sněhu. Táta táhnul na sáňkách zavazadla a já jsem se koukala do oken, jak tam visely ty punčochy plné dobrot. A tak jsme se dostali na nádraží a jeli do Pardubic. Tam jsme byli v nějaké škole asi tři dny. A pak se jelo do Terezína.“

V židovském ghettu rodina zůstala skoro dva roky. „Potom začaly chodit transporty. Kam, nikdo nevěděl. Nejprve to byly transporty mužů. Každý transport asi 1500 lidí. A můj otec byl v tom posledním mužském transportu. To bylo hrozné loučení,“ vypráví Hana Sternlichtová.

Jedna doprava, jedna doleva

„Týden po tom jsme byly v transportu s maminkou. Já jsem ji vlastně utěšovala, že určitě se s tátou někde potkáme, určitě jedeme někam, kde budeme pracovat. Já nevím, jestli jsem tomu věřila. Jestli ona tomu věřila, nemám tušení. Ale tak to nebylo.“

Z vlaku vystoupily v Osvětimi. Jako první je čekala selekce hned na nádražní rampě. „Ještě z dálky jsem viděla, že jedna paní jde doprava, jedna doleva. Nevěděla jsem, o co jde. Tak jsem si vymyslela, že pustím tu jednu paní vedle maminky a že mi to tak vyjde. Samozřejmě, že to nevyšlo tak, jak jsem si představovala. A víc jsem maminku neviděla.“

Oba rodiče v osvětimském táboře zahynuli. Jejich dcera nakonec přežila nejen Osvětim, ale také vyčerpávající transport smrti do Mauthausenu. Zde ji na prahu smrti vysvobodila americká armáda.

„Jak jsem si celou dobu představovala, jak budu šťastná, jak budu slavit ty americké vojáky, opravdu to tak nevyšlo. Byla jsem v takovém stavu, že jsem se ani nemohla těšit. Nemohla jsem stát na nohách.“

Vzpomínat a vyprávět

Po válce se vrátila do Holic, kde ji však mnoho štěstí nečekalo. „Vylezla jsem z vlaku a nic se neděje. Holice byly, jako by nebyla válka. A já jsem si myslela: Nikdo mě tu nepoznává, já nepoznávám nikoho,“ vypráví.

V Československu zůstala pouze čtyři roky. Po válce se zasnoubila s přeživším holocaust Hanušem Sternlichtem a spolu emigrovali do státu Izrael, kde s rodinou dodnes žije.

Ten holocaust, co byl, co já jsem prožila, se může vrátit. A ne zrovna v Německu. To může být kdekoliv. A to bych nerada ještě jednou prožívala.
Hana Sternlichtová

Aby přispěla k tomu, že se hrůzy holocaustu už nikdy nevrátí, začala o tom, co prožila, vyprávět na školách. O svém životním osudu zároveň napsala vzpomínkovou knihu pro izraelský památník Jad vašem.

Autobiografie nazvaná Svobodná, volná nyní vychází v doplněné verzi také česky. Obsahuje též zachovaný unikátní deník jejího otce, který nabízí svědectví o životě židovské komunity v meziválečném období.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 12 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 12 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 14 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 17 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 23 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...