Prostý, přesto mrazivý název Mauthausen - konečná stanice nese nová kniha autorů Vlastislava Janíka a Jaroslava Čvančary. Publikace, kterou v těchto dnech dokončují, vyjde do konce roku k 75. výročí poprav českých vlastenců, kteří pomáhali parašutistům z Velké Británie.
Mauthausen si vysloužil pověst vůbec nejhoršího nacistického tábora. Pouze tábor v Horních Rakousích asi dvacet kilometrů východně od Lince byl zařazen do III. kategorie, což znamenalo, že měl být nejpřísnějším táborem pro politické protivníky Říše.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů určených pro všechny kategorie vězňů, byl Mauthausen ve většině případů využíván na vyhlazení inteligence. Vězni byli nuceni k otrocké práci v lomu.
Schody smrti
Kameny nosili po tak zvaných schodech smrti. „Ten kámen se pohyboval kolem 40 až 50 kilogramů a oni v dřevácích za každého počasí museli ty kameny vynášet nahoru. Než vůbec vyšli nahoru, řada vězňů byla zastřelena nebo ubita,“ říká spoluautor knihy Vlastislav Janík.
Na bráně dokonce chybělo heslo„Arbeit macht frei“, tedy „práce osvobozuje“ nebo „prací ke svobodě“, známé z bran mnohých nacistických koncentračních táborů. „Tudy vedla cesta jenom skrz komín krematoria a ve většině případů to bylo naplněno,“ podotýká Vlastislav Janík.
Transporty přes hlavní nádraží
Transporty do tábora většinou projížděly pražským hlavním nádražím, kde do vagónů nastupovali čeští vězni z pankrácké věznice. „Když vjeli do pravého tunelu, tak to znamenalo Plzeň, Dachau, to bylo ještě v pořádku, ale když se dostali do levého tunelu, tak to znamenalo České Budějovice, Linec, Mauthausen, konečná stanice,“ ukazuje Janík na hlavním nádraží koleje, které znamenaly výhybku mnoha lidských osudů.
Mauthausenem prošlo během války 8000 Čechoslováků, více než polovina tady zahynula. V táboře zemřeli například vědec a člen odboje Radim Nováček, cestovatel Otakar Batlička nebo skladatel Karel Hašler.
Nová publikace o neblaze proslulém táboře vyjde do konce roku. „Ta kniha má hloubku, má důležitost, je potřeba pořád připomínat věci, které se staly, aby se znovu neopakovaly,“ říká nakladatel Michal Moravec.
Během druhé světové války prošlo koncentračním táborem v Mauthausenu zhruba 320 tisíc vězňů, konce války se dočkalo jen 80 tisíc z nich, tedy pouhá jedna čtvrtina. Jedním z těch, kteří přežili, byl Simon Wiesenthal, který pak strávil zbytek života lovem nacistických zločinců.
