Písničkář Karel Vepřek se dočkal výsady, jíž se nemůže chlubit každý – soubor osmi CD, shromážděných ve dvou krabicích jako První & Druhý box, nabízí dosud nevydané nahrávky z let 1987 až 2010. Zároveň rozšiřuje pohled na celou písničkářskou scénu.
Vepřekova retrospektiva přibližuje tvůrce, kteří nepatří mezi ty nejznámější, to znamená trio Jaroslav Hutka – Vladimír Merta – Vlastimil Třešňák a také Karel Kryl. Zároveň je Karel Vepřek (*1961) příslušníkem mladší, druhé generace písničkářů, která nejenže stavěla na tvorbě svých předchůdců, ale také se u nich učila. Ovšem formovala se za jiných podmínek.
Zatímco se první, „zakladatelská“ generace začala hlásit o slovo koncem šedesátých let, tedy v uvolněnější atmosféře, a pak prošla šokem nejen srpna 1968, ale i nastupující normalizace a musela se nějak – přinejmenším pokusit – vyrovnat s postupným utahováním šroubů, Vepřekova generace do toho všeho marastu již spadla rovnýma nohama. A to vše se na tvorbě těchto umělců podepsalo, je v ní cítit méně iluzí i větší kritičnost.
Sám i s občasnou kapelou
Jak První, tak Druhý box nahrávek Karla Vepřeka zabírají téměř čtvrt století, a vzhledem k tomu, že první album, Nebe dokořán, vydal Vepřek až v roce 2001, převažuje v nich období, jež nebylo pokryté oficiálně vydanými deskami (ještě před debutem si totiž sám vydal tři dema).
Více než stopadesát nevydaných písní, demosnímků, koncertních záznamů i rozhlasových nahrávek ukazuje Vepřeka jakožto výrazně reflektivního autora textů a také nápaditého instrumentalistu, který vedle své kytary – údajně patřívala kdysi Karlu Hašlerovi – stejně zdatně zvládá i foukací harmoniku, harmonium či „zednické piano“, tedy helikonku.
A nebojí se přizvat si i další muzikanty, ať již elektrifikované, či ne, a hrát i se svými příležitostnými skupinami, předlistopadovou kapelou Chudák paní Popelková či novější Lyrikou Putykou. Toto občasné kapelové hraní má společné i s Mertou a hlavně Třešňákem – písně přitom získávají jiný, neortodoxnější rozměr. A v případě živé nedatované nahrávky Pod drnem se skupinou Lyrika Putyka mohou upomínat až na nejlepší časy českého undergroundu.
Vnímá svět kolem sebe i poezii
Vepřek coby textař zpívá o světě kolem sebe, o všedních záležitostech, jako o táhnoucím se pokládání potrubí (Před naším domem), o předlistopadovém marasmu („Už rozemílaj maso, drtěj kosti a nemůže to dobře dopadnout / Blues toho, co je v nemilosti, zní mučírnou všech společenskejch pout…“), neveselém údělu starých lidí či bezdomovců. Zpívá ale také o síle víry, vždy decentně, s plnou pokorou, neostentativně.
Vepřek dokáže se značnou empatií a citlivostí uchopovat verše jiných básníků, Bohuslavu Reynkovi dokonce věnoval celé album Blázen jsem ve své vsi (2018). Na všech discích v Druhém boxu lze najít interpretace básní nejen Reynkových, ale i Karla Hlaváčka, Konstantina Biebla, Jiřího Wolkera, Jiřího Ortena, Jana Zábrany, Osipa Mandelštama, K. H. Máchy, Svatopluka Karáska a Pavla Kolmačky, tomuto současnému básníkovi (*1962) je zde ostatně věnován celý jeden disk.
Díky péči editora Karla Šírka se mezi nahrávkami obou boxů neobjevila ani jedna, již by posluchači znali z regulérních alb, což umožní tvorbu písničkáře Karla Vepřeka ještě lépe poznat.
