Zlatá palma v Cannes ozdobila antikapitalistický film. Osmdesátiletý režisér Ken Loach si odnesl nejvyšší ocenění za britský film Já, Daniel Blake (I, Daniel Blake), ve své dlouhé filmařské kariéře už druhé z prestižního festivalu v Cannes. „Jiný svět je možný a nutný,“ pronesl při předávání ceny. Jeho film je ostrou kritikou sociálního systému, který likviduje lidi, jimž je naopak potřeba pomoct.
Hrdina filmu Daniel Blake je devětapadesátiletý poctivý muž, vdovec, který po infarktu poprvé potřebuje pomoct od státu. A narazí na neprostupnou byrokratickou síť, kde jedno pravidlo vylučuje druhé. Ken Loach je známý svými filmy se silným sociálním cítěním a protestem proti stávajícímu systému. Jestliže má festival v Cannes určovat trendy a jeho hlavní cena tentokrát zamířila k veteránovi s jeho stálým tématem, znamená to, že se děje něco ve společnosti samé. Ocenění není určeno za umělecké kvality filmu, ale aby podpořilo nálady ve společnosti, které dnes ukazují tato témata v jiném, silně aktuálním světle.
Korupce a manipulace
Nakonec i z dalších zemí přišli filmaři se zvednutým prstem na závadný politický systém, jemuž vládne korupce. Cenu za režii získal rumunský film Maturita (Bacalaureat, režie Cristian Mungiu), kde vážený lékař funguje na bázi známostí. Lidé jsou zavázáni jemu a on zase jim. Jeho dcera právě dělá maturitní zkoušky a otec vynaloží veškeré úsilí, aby prošla a mohla odejít studovat do Británie za lepší budoucností. Film ale názorně ukazuje, jak v ní otcův příklad zanechává stopy manipulativního jednání.
Filipínský film Paní Rosa (Ma' Rosa, režie Brillante Mendoza) se zabývá tématem korupce policie, která dělá zátahy na drogové dealery, aby vyšlo najevo, že hlavním cílem je získat peníze z aukcí zatčených dealerů. Film získal cenu pro nejlepší herečku díky Jaclyn Jose.
Mezilidské vztahy
Druhou hlavní cenu, Grand Prix, si z Cannes odváží nejmladší účastník mezinárodní soutěže, sedmadvacetiletý Kanaďan Xavier Dolan. Pokusil se zfilmovat náročnou divadelní hru Jen konec světa (Juste La Fin Du Monde) o spisovateli, který se po letech vrací domů se zprávou o své blížící se smrti. Tento snímek se ocitá ve škále filmů o rodinných a mezilidských vztazích, jimž se letošní Cannes věnovalo ve svých soutěžních filmech ve většině.
Sem spadá také íránský film Obchodní cestující (Forushande) s cenami za mužský herecký výkon a za scénář. Režisér a scenárista Asghar Farhadi v něm propojil několik lidí a manželských párů v dnešním Teheránu se hrou dramatika Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Mladí manželé se musí vystěhovat ze svého bytu, protože mu hrozí destrukce, a dostávají provizorní náhradní byt, což má nečekané následky. V dobře vystavěném příběhu hledali někteří diváci i hlubší symboliku kolabujícího státu, který ovlivňuje své obyvatele.
Na mezilidské vztahy, ale tentokrát mimo politiku, se zaměřila také režisérka Andrea Arnoldová ve filmu Americký drahoušek (American Honey). Tím myslí současnou americkou mládež, bez cílů a bez prostředků. Skupina mladých lidí cestuje po USA a prodává předplatné časopisů, které neexistují. Hlavní role hrají Sasha Lane, původně servírka pracující za sedm dolarů na hodinu, a slavný americký herec Shia Labeouf. Naplňují tak americký sen o tom, jak se ze servírky stane filmová star. Mezi dvěma herci to dokonce zajiskřilo také mimo natáčení a do Cannes přijeli spolu.
Česká koprodukce
A zatímco Americký drahoušek v Cannes rozdělil novináře, poslední z oceněných filmů, francouzský horor Osobní nákupčí (Personal Shopper), rozdělil novináře i porotu. Mladou ženu (hraje ji hvězda Kristen Stewartová), která se živí jako nákupčí pro bohatou klientelu, začne pronásledovat duch. Na rozdíl od poroty novináři ve filmu nenašli nic, proč by divák neměl na snímek hned po projekci zapomenout. Na druhé straně je potěšitelné, že na podrobném seznamu oceněných filmů tak figuruje díky koprodukci i Česko. Ve filmu sice není tematicky vůbec nic českého, přesto je to dobrý výsledek pro český film v tom smyslu, že se stává zemí, která běžně vstupuje do velkých mezinárodních koprodukcí.
