Česko si připomíná osud Milady Horákové, kterou komunistická justice po vykonstruovaném procesu poslala před sedmdesáti lety na popraviště. Jednou z forem, které o životě československé političky nově vyprávějí, je komiks od Zdeňka Ležáka a Štěpánky Jíslové. Vydává Argo.
Odvaha v bublině. Život Milady Horákové připomíná nový český komiks
Reportáž: Osud Milady Horákové připomíná komiks (zdroj: ČT24)
Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901, vystudovala práva, působila v ženském hnutí, byla členkou sociálních spolků. Za nacistické okupace se zapojila do odboje, byla za to v roce 1944 odsouzena k osmi letům vězení.
Po válce byla zvolena poslankyní za národně socialistickou stranu. Mandát po komunistickém převratu v únoru 1948 na protest složila. O rok později, v září 1949, ji zatkla policie a obvinila z velezrady. Vykonstruovaný proces se konal od 31. května do 8. června 1950 a byl zinscenován po vzoru sovětských procesů ve 30. letech; 27. června 1950 pak dala komunistická justice političku zabít.
Tichá a neústupná
Životní osudy zavražděné intelektuálky nově připomíná i komiks Zdeňka Ležáka. „Přirovnávám ji k Masarykovi, protože měla dost podobný charakter, byla tichá, ale přesto neústupná,“ říká o Horákové autor jejího životopisu.
Smrti jedné z nejznámějších obětí komunistické zlovůle se nicméně nová kniha věnuje „jen“ symbolicky poslední stranou. „Chtěli jsme Miladu Horákovou ukázat jako osobnost a jako člověka, který není jen mementem, jenom obětí komunistické vraždy,“ vysvětluje Ležák a obdobně mluví i kreslířka Štěpánka Jíslová, která dala příběhu vizuální podobu.
„Pro mě bylo důležité, že jsem mohla zpracovávat příběh důležité osoby – a že to byla žena,“ akcentuje na osudech československé političky. Výsledná kniha tak nezůstává jen u zkonstruovaného monstrpocesu, od něhož v těchto dnech uplynulo sedmdesát let; komiks vyvrací i jednu z fám, podle které se měla Horáková aktivně účastnit svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
„Zvěsti, že by snad dokonce měla lézt po žebříku a hodit smyčku na krk Panny Marie, se nezakládají vůbec na archivních dokumentech, které máme k dispozici,“ doplňuje historik Pavel Blažek.