Po dlouhé těžké nemoci zemřel spisovatel Alexandr Kliment. Bylo mu osmaosmdesát let. Literatuře a publicistice, v níž dominuje žánr fejetonu, se věnoval od konce padesátých let, po podpisu Charty 77 ale nesměl publikovat, a tak až do roku 1990 jeho knihy vycházely v samizdatových edicích nebo v zahraničí.
Kliment, mistr psychologického ztvárnění postav, se narodil 30. ledna 1929 v Turnově. Pocházel z rodiny ruského emigranta, brusiče drahokamů, a jméno, pod kterým ho zná čtenářská veřejnost, je uměleckým pseudonymem, zkráceninou příjmení Klimentiev.
V Praze Kliment studoval nejprve filozofii a hudební vědu a později divadelní dramaturgii, ale studia nedokončil; ve vagonce Tatra se vyučil zámečníkem. Od začátku šedesátých let do nástupu normalizace pracoval jako nakladatelský redaktor a dramaturg Československého státního filmu, potom musel kvůli svým politickým názorům zaměstnání opustit a živil se jako dělník, řidič sanitky a recepční v hotelu.
Všední jevy měnil v základ života
Do literatury Kliment vstoupil v roce 1960 lyrickou psychologickou novelou Marie, která se formálně již zcela rozcházela s doznívající estetikou socialistického realismu. K jeho dalším dílům patří novela Setkání před odjezdem, povídkové soubory Hodinky s vodotryskem a Bezúhonní, romány Nuda v Čechách a Basic Love (později přejmenovaný na Šťastný život).
„Svou výpověď o světě prohlubuje Kliment nejen lyrizovanou formou a metaforickým jazykem, ale též filozofickým povýšením všedních jevů skutečnosti na prazáklad života,“ uvádí ke Klimentově tvorbě literární teoretičky Blanka Svadbová a Klára Kudlová. „Potřeba žít v souladu sám se sebou se mu stává nejdůležitějším předpokladem hledání pravdy.“
V roce 2004 Kliment obdržel za dlouholeté a systematické šíření dobrého jména české kultury medaili ministerstva kultury Přátelé českého umění a o dva roky později převzal za celoživotní zásluhy cenu Akademie literatury české. Na podzim 2013 získal spolu s dalšími osobnostmi uznání za roli v odboji proti komunistické totalitě.
