Jeden z nejvýznamnějších světových choreografů Wim Vandekeybus přivezl do pražského Divadla Archa krátce po uvedení v Bruselu svou novinku. Mockument o novodobém spasiteli nabízí břitký obraz imaginární postavy mesiáše - odehrává se v daleké budoucnosti, ve zlomovém okamžiku pro lidstvo, vypovídá ale o přítomnosti.
Slovo „mockument“ si autor, který je také filmovým režisérem, půjčil z kinematografie - označuje záměrně falešný dokument. Ve Vandekeybusově režii a choreografii je v daleké budoucnosti je zničen veškerý život na Zemi. Sedmi lidem se ale podaří zachránit - jedno dítě je ukryje do bezpečí.
Nespasí je ale před sebou samými - před rozdíly a pudy. Jednotlivé postavy symbolizují paměť určité kultury, Číňanka například připomíná osmnáct milionů zabitých dívek kvůli politice jednoho dítěte, nevidomý Arab zastupuje staré Maury. „Zachránění lidé pocházejí z všemožných kultur, mluví různými jazyky. Jsou konfrontováni s hodnotami, které ztratili. Které nyní ztrácíme,“ říká o inscenaci Vandekeybus.
Zabývá se v ní mimo jiné úvahami o náboženství. Vyvolení jsou nesmrtelní a nesmí si ani vzít život. „Proč lidé chtějí věřit? Proč si potřebujeme vytvářet boha? Tropíme si žerty z boha nebo si on utahuje z nás?“ ptá se choreograf. Jeho předpověď budoucnosti je především vyjádřením k závažné současnosti.
Mockument o novodobém spasiteli nastudoval se svým souborem Ultima Vez, s nímž v Divadle Archa pravidelně hostuje. K futuristickému tématu se chce vrátit i v hraném filmu.
