Role filmařů je důležitá v budování otevřené společnosti a k tomu od ní potřebují podporu, upozornil Petr Václav, tvůrce nejlepšího filmu loňského roku dle Cen české filmové kritiky. Jen otevřená společnost může pomoci zabránit, aby se neopakovaly tragédie, jakou byl nedávný teroristický útok v Paříži. Cestu ven z vyjetých kolejí hledal Václav i ve svém vítězném sociálním dramatu z romského prostředí. Do finále vstupovalo s největším počtem nominací, s největším počtem ocenění z něj také odcházelo. Naopak snímek Fair Play, který na zlato útočil z druhé příčky, zůstal bez medaile.
- hraný film: Cesta ven
- dokument: K oblakům vzhlížíme
- režie: Petr Václav (Cesta ven)
- scénář: Petr Václav (Cesta ven)
- kamera: Martin Žiaran (Hany); Jaromír Kačer (Místa)
- mužský herecký výkon: Martin Finger (Krásno)
- ženský herecký výkon: Klaudia Dudová (Cesta ven)
- objev roku: Jiří Mádl (Pojedeme k moři)
Na svou cestu za sociálním tématem se Petr Václav vydal už debutem v roce 1996 - příběhem romského Mariána, (de)formovaného ústavní výchovou. Za šest let následovaly Paralelní vztahy, jimiž od tématu trochu odbočil, a loni, po několikaleté pauze, během níž Václav začal žít a tvořit ve Francii, se do českých kin vrátil opět sociálním dramatem. Hlavní romská hrdinka v něm hledá Cestu ven z předurčenosti ve vyloučené komunitě. Neherečka Klaudia Dudová mladou ženu ztvárnila natolik přesvědčivě, že ji čeští filmoví kritici ocenili jako nejlepší herečku.
Cestu ven Václav režíroval a také k ní napsal scénář. Předcházel mu pečlivý „výzkum“ v romské komunitě. Při přebírání cen na pódiu pražské Archy upozornil, že její mediální obraz je podle něho zkreslený. „V posledních letech při všech těch rasistických pochodech proti Romům a vůbec k celé té situaci, že jsme je uvrhli do ghett, jsme nebyli schopni říct, že s tím nesouhlasíme. Z toho důvodu děkuju Romům, že mě přijímali. Toulal jsem se po ghettech sám ve dne v noci, nikdy jsem nezažil žádný konflikt, ale všichni byli zvědaví, co si myslím, jak žiju, a fandili mi v tom, aby vznikl reálný obraz jejich života. Protože většinou o sobě vidí v médiích věci, s nimiž se nemohou ztotožnit,“ nechal se slyšet.
A právě vyloučení, které zavírá dveře do většinové společnosti, vidí jako problém, který majoritě snadno může přerůst přes hlavu. „Po teroristických útocích v Paříži jsem si uvědomil, nakolik je důležité, aby kultura sloužila k tomu, aby se tvořila otevřená a tolerantní společnost, protože to je jediná odpověď na to, co se dneska v tomto světě děje. Když si budeme tvořit na okraji naší společnosti lidi, kteří nemají práci, kteří nemají peníze, když bude fungovat plíživý rasismus, předsudky a diskriminace, tak to vyvolává spousty frustrovaných lidí, kteří nakonec jsou schopni uvěřit tomu, kdo jim dává klíč k životu, a jsou schopni brutálně se proti nám obrátit. Role filmařů, kultury je v tom obrovská, filmaři mají dnes úkol o těchto věcech mluvit a pomáhat změnit klima ve společnosti,“ domnívá se.
Souhlasil s ním i poslední ročník festivalu v Cannes, který Cestu ven vybral do svého programu. A na téma „nepřizpůsobivých“ menšin slyší také blížící se Berlinale, kde film s českou účastí zastupuje Koza, opět autentický příběh o romském boxerovi, natočil jej slovenský režisér Ivan Ostrochovský.
Do boje o zahraniční ceny se pustil i smolař letošních Cen české filmové kritiky, snímek Fair Play. Usiloval o evropského i amerického Oscara, v obou případech ale marně. Debaklem pro něj skončil i kritický večer, navzdory druhému největšímu počtu nominací si nepřipsal ani jednu cenu. Příběh mladé československé sportovkyně, která je bez svého vědomí zařazena do dopingového programu, ale může ještě získat Českého lva, kde nominační soupis s přehledem vede. Režisérka dramatu Andrea Sedláčková je navíc nominována i na cenu za dokument (díky Životu podle Václava Havla).
Konkuruje jí mimo jiné vítěz dokumentární kategorie Cen kritiky, „tuningová lovestory“ K oblakům vzhlížíme (cenu už má také z festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě). Její autor Martin Dušek při přebírání ocenění dostál své pověsti svérázné osobnosti. „Jestli to půjde takhle dál, asi si budu muset koupit novou 'flísku', protože se blíží Český lev,“ přisadil si k loňskému udělování státních vyznamenání, pro něž si jeden z oceněných, režisér Robert Sedláček, přišel oblečen poněkud volnočasově. Diskusi vyvolalo také to, že vůbec oceněn byl, ještě více udivilo vyznamenání pro Filipa Renče. Ceny kritiky tuhle bolavou patu také připomněly v souhrnu filmového roku 2014.
Cesta ven jediná získala více cen (přesně čtyři), ostatní tituly se musely spokojit s jednou. Největší tlačenice byla mezi herci, kde se jich na první stupínek dralo pět (oproti třem nominacím v jiných kategoriích). Mezi nimi dokonce i třináctiletý Petr Šimčák z debutu Jiřího Mádla Pojedeme k moři. Cena ale jela nakonec na přehradu Krásno, která dala název jinému debutu - Ondřeje Sokola. I ten si ve svém filmu zahrál, ocenění ale patří Martinu Fingerovi. „Ten film byl hodně osobní, takže si velice vážím toho, že kritiků, kteří o tom rozhodovali, se můj výkon dotkl,“ připomněl Finger, že příběh, k němuž se Sokolem napsal i scénář, vznikl na základě jejich společných vzpomínek.
Nejlepší kamera skončila plichtou. Stejný počet hlasů cenu rozdělil mezi Jaromíra Kačera, který pomohl režiséru Radimu Špačkovi lépe zachytit Místa, na nichž dospívá ztracený milostný trojúhelník, a Martina Žiarana. I ten natáčel se ztracenou generací, dokonce na jeden záběr, ve snímku Matěje Chlupáčka Hany.
A objev roku zachránil film Pojedeme k moři od osudu Fair Play. Nezvyklý pohled na rodinu se dostal také do nominační trojice a nakonec přece jen neskončil jen u naděje. Objevem je totiž jeho režisér a scenárista Jiří Mádl, kterému se podle kritiků daří nejen před kamerou, ale soudě dle jeho prvotiny i za ní.
Kritici v pátém ročníku vybírali vítěze (hlasování je zveřejněno na stránkách cen) z rekordního počtu titulů, svůj dojem z filmového roku 2014 popsali ale jako „úrodu bohatou, výnosy chudé“. Do kinematografických plodů se musí zakousnout ještě Český lev, a to 22. února, opět v přímém přenosu České televize, jejíž kamery nechyběly ani na Cenách české filmové kritiky. Sluší se zmínit, že s výjimkou snímku Hany všechny letos oceněné vznikly s jejím přispěním.
