Před pěti lety, 15. listopadu 2017, zaplatil kupec neuvěřitelných 450,3 milionu dolarů, tedy v přepočtu necelých deset miliard korun, za obraz Salvator Mundi (Spasitel světa). Částku do rekordní výše vyhnalo tvrzení, že se jedná o dílo Leonarda da Vinciho. Pochybnosti o pravém autorovi renesančního obrazu Krista ale stále existují, opakuje se i otázka, kdo je vlastně majitelem „mužské obdoby Mony Lisy“. Nejdražší výtvarné dílo historie si veřejnost neměla možnost léta prohlédnout, přestože už několikrát vystavené být mělo. K vidění je alespoň jeho kopie, a to v neapolském muzeu, odkud byla před pár lety ukradena – aniž by si toho někdo všiml.
Na obrazu o rozměrech 65 krát 45 centimetrů Kristus v renesančním oděvu pozvednutou pravou rukou uděluje požehnání, zatímco v levé drží křišťálovou kouli. Náboženský výjev namaloval autor na ořechové dřevo pravděpodobně kolem roku 1500, možná ale i později, jak experti soudí podle jemnosti obličejových kontur typických pro da Vinciho práce po tomto datu. Olejomalbu měl údajně Leonardo namalovat pro krále Ludvíka XII. a Annu Bretaňskou, krátce po dobytí Milána a Janova.
Historie obrazu není úplná
Od roku 1625 bylo dílo v držení francouzské královské rodiny, dokud ho Henrietta Marie Bourbonská po svatbě s Karlem I. Stuartem nepřivezla do Anglie. Když byl anglický panovník popraven, Salvator Mundi pomohl uhradit nemalé královské dluhy. Jeho hodnota byla vyčíslena na třicet liber. Podle historiků dílo kolem roku 1760 zmizelo a dalšího půldruhého století po něm nebylo ani vidu, ani slechu.
Na sklonku devatenáctého století se obraz, poškozen dřívějšími pokusy o restaurování, nachází ve sbírce britského obchodníka a sběratele Francise Cooka. V roce 1958 se vynořuje na londýnské aukci, odklepnut je novému majiteli za pětačtyřicet liber – a opět na téměř další půlstoletí mizí.
Na trh ho vrací regionální aukce ve Spojených státech, na níž ho newyorský obchodník s uměním Alexander Parish pořídil za deset tisíc dolarů (tehdy zhruba dvě stě tisíc korun). Obraz popsaný v katalogu jako „temný a pochmurný“ byl silně přemalován, takže působil spíše jako kopie.
Obchodníci s uměním ale pojali určité podezření a olejomalbu svěřili k restaurování profesorce Dianne Dwyerové Modestiniové z Newyorské univerzity. Ta mimo jiné pod přemalbou odkryla, že vyobrazený Ježíš má na jedné ruce dva palce – anomálie způsobená tím, že autor prst víckrát přemaloval. Modestiniová palec, který podle ní Leonardo nechtěl, zakryla. Kritické hlasy podotýkaly, že rozsáhlým restaurováním se stala spoluautorkou obrazu, což profesorka označila za směšné tvrzení.
Svatý grál aukcí
Když odborníci připsali olejomalbu Leonardu da Vincimu, znamenalo to senzaci. Renesanční umělec se stihl věnovat sochařství, architektuře, hudbě i různým vynálezům, obrazů ale namaloval jen kolem dvaceti, ovšem včetně jednoho z nejznámějších na světě – tajemně se usmívající Mony Lisy.
Do dnešní doby se – v závislosti na různých odborných názorech – dochovaly jen tři čtvrtiny jeho obrazů. Všechna da Vinciho plátna náleží do sbírek galerií či jiných institucí, do soukromého vlastnictví se dostal pouze Salvator Mundi.
„Pro někoho, kdo se aukcemi zabývá profesionálně, je to svatý grál,“ uvedl při prezentaci díla Loic Gouzer z aukční síně Christie's, kde bylo v roce 2017 da Vinciho znovuobjevené dílo na prodej.
Předtím ale prošlo ještě rukama švýcarského obchodníka a sběratele Yvese Bouviera, který za něj neváhal vyplatit 75 až 80 milionů dolarů (1,6 až 1,7 miliardy Kč), a chvíli se z něj těšil také ruský oligarcha Dmitrij Rybolovlev, jenž sáhl do kapsy pro 127,5 milionu dolarů (2,8 miliardy Kč).
Rekordní částka ve výši téměř půl miliardy dolarů padla ale až v roce 2017 v Christie's. Pro srovnání dosavadní rekordman v žebříčku nejdráže prodaných obrazů Výměna od Willema de Kooninga, se v roce 2015 prodal za dvě třetiny této ceny.
Mimochodem v top patnáctce se vyskytuje už jen jedno dílo starých mistrů, a to portréty cukrovarníka Martena Soolmanse a jeho ženy Oopjen Coppitové, jež u příležitosti jejich svatby vypodobnil Rembrandt. Obecně umění vzniklé před devatenáctým stoletím nebývá v soukromých rukou příliš často.
Pochybnosti o da Vinciho autorství
Loni stanice France 5 odvysílala dokument o obrazu Salvator Mundi, v němž zaznělo, že Leonardo da Vinci se na vzniku díla možná podílel jen minimálně. Tvrzení se opíralo o analýzu laboratoře C2RMF pařížského muzea Louvre, které mělo možnost olejomalbu v roce 2018 tři měsíce zkoumat. Louvre tehdy jednal o zápůjčce pro velkou výstavu k pětistému výročí da Vinciho úmrtí. Na velkolepé výstavě se ale dílo nakonec neobjevilo a Louvre se odmítl k obrazu, který není v jeho sbírkách, vyjadřovat.
Naproti tomu novinář Didier Rykner došel na stránkách specializovaného webu La Tribune de l'Art k závěru, že obraz z velké míry namaloval da Vinci. Analýzy podle něj ukázaly podrobnou přípravnou kresbu, která je pro da Vinciho díla typická, i mnohé změny a dlouhou dobu vyhotovení díla. Jeho hypotézou je, že se da Vinci k obrazu v průběhu mnoha let vracel a upravoval kompozici.
Další, odlišný, názor vyplývá z počítačové analýzy manželů Stevena a Andrey Frankových, kterou vydal časopis Leonardo Massachusettského technického institutu (MIT). Podle těchto závěrů je velice pravděpodobné, že renesanční mistr nakreslil hlavu a horní část obrazu. Naopak žehnající ruka a rameno by mělo být prací jiného malíře.
Na jachtě saúdskoarabského korunního prince
Pochybnostem o pravosti obrazu Salvator Mundi jen nahrává, že obraz zmizel z očí veřejnosti i odborníků. Ještě před rekordní aukcí ho mohli obdivovat návštěvníci da Vinciho retrospektivy v londýnské Národní galerii v roce 2011. Prohlédnout si ho mohli také před aukcí zájemci o koupi v Hongkongu, Londýně, San Francisku a New Yorku. Od prodeje ale nikde vystaven nebyl, přestože se několikrát k realizaci takového nápadu schylovalo.
Mlha houstne kolem osoby majitele obrazu a s tím související záhadou, kde se obraz vlastně nachází. Podle listu The Wall Street Journal jej na aukci nejspíše koupil saúdskoarabský princ Badr bin Abdalláh, jenž se nedlouho poté stal historicky prvním ministrem kultury tohoto království.
Jednal ovšem zřejmě v zájmu korunního prince a nedávno jmenovaného premiéra Muhammada bin Salmána. Některé spekulace vzácnou olejomalbu umisťují na jachtu saúdského prince, což by nebylo pro renesanční dílo nejvhodnější prostředí, podle jiných zdrojů se obraz nachází ve Švýcarsku.
Na Twitteru muzea Louvre Abú Dhabí, které je partnerem slavného pařížského jmenovce, se po koupi objevilo oznámení, že právě tam bude Spasitel světa vystaven. V tamních sbírkách už visí da Vinciho portrét La Belle Ferronière. Muzeum ale nakonec vystavení obrazu Salvator Mundi odložilo na neurčito.
Krátce před pátým výročím aukce ale citoval list The Times britského historika umění a odborníka na život a dílo Leonarda da Vinciho Martina Kempa, že podle jeho informací staví v Saúdské Arábii galerii, kde hlavním exponátem bude právě Salvator Mundi. Galerie by měla být dokončena v roce 2024. Kemp patří k expertům, kteří o da Vinciho autorství nepochybují.
Ukradená kopie, kterou nikdo nehledal
Zájemci si zatím mohou prohlížet v neapolském muzeu alespoň kopii obrazu Salvator Mundi. I ta má za sebou zajímavou historii. Obraz našla italská policie před dvěma lety ve skříni v ložnici jednoho obchodníka, který prohlásil, že ho koupil na trhu se starožitnostmi.
Ve skutečnosti kopie patří do sbírek neapolského muzea při kostelu San Domenica Maggiore. Zaměstnanci muzea tvrdili, že si zmizení malby vůbec nevšimli, protože místnost, v níž byla přechovávána, byla tři měsíce kvůli protikoronavirovým opatřením uzavřená. Na začátku vyšetřování nic nenasvědčovalo tomu, že by se do muzea někdo vloupal, podle všeho má krádež na svědomí neapolská mafie.
Kopie zřejmě vznikla začátkem šestnáctého století. „Vzácnou malbu charakterizuje vytříbená a dodnes dobře zachovaná malířská kresba,“ upozorňuje muzeum. Podle kurátorů Leonardo své žáky a následovníky podněcoval, aby malovali četné verze tohoto náboženského tématu.
Obraz zakoupil v šestnáctém století Giovanni Antonio Muscettola během jedné ze svých diplomatických misí na sever Itálie. Muscettola působil jako velvyslanec císaře Karla V. Habsburského u papeže Klementa VII. A kopii Leonardova obrazu nechal umístit do kaple slavného nepolského rodu právě v bazilice San Domenico Maggiore.
