Za úspěchem Leonarda stála fantazie a posedlost. Geniální malíř zemřel před 500 lety

Leonardo da Vinci je často popisován jako archetyp renesančního člověka, génia, humanisty a experimentátora, který spojil umění s vědou. Namaloval dva nejslavnější obrazy dějin, Poslední večeři a Monu Lisu, a jako vědec rozvinul na svou dobu jasnozřivé nápady například na letadlo, ponorku či automobil. Věnoval se ale i novátorskému studiu anatomie, stavebnictví, ptáků, srdce, optiky, botaniky, vodních proudů či zbraní.

Video Události
video

Události ČT: Pět set let od smrti Leonarda da Vinciho

Za úspěchem tohoto italského vědce a malíře, který zemřel před pěti sty lety, 2. května 1519, stála podle mnoha odborníků zejména zvídavost a fantazie, vášeň s hravostí až posedlostí.

Podle amerického novináře a spisovatele Waltera Isaacsona, který o něm napsal v roce 2017 monografii, Leonardo nikdy nezapadal. „Byl nemanželský syn, gay, vegetarián, levák a občas heretik,“ napsal Isaacson s tím, že neměl téměř žádné vzdělání a latinsky četl velmi špatně. Kladl důraz na zvídavost a fantazii a stíral hranice mezi skutečností a fantazií. „Nejzvídavější člověk v dějinách,“ napsal o něm kunsthistorik Kenneth Clark.

Leonardo byl zapálený a věčně užaslý, nábožnou úctu měl k přírodě, přesto v umění i vědě někdy chyboval. Například mnoho maleb nedokončil (třeba Klanění tří králů či Svatý Jeroným). „Schopnost kombinovat umění s vědou, nejvýstižněji vyjádřená ikonickou kresbou dokonale proporčního muže s roztaženýma rukama a nohama uvnitř čtverce, známého jako Vitruviánský muž, z něj udělala nejkreativnějšího génia všech dob,“ napsal Isaacson. A exšéf firmy Apple Steve Jobs o něm řekl: „Viděl krásu v umění i technice.“

Patnácté století patřilo vynálezcům

Patnácté století Leonardovo, Kolumbovo a Gutenbergovo bylo časem vynálezů, objevování a šíření vědění novými technologiemi. Ideálem renesance byl co nejvšestranněji nadaný a vzdělaný jedinec. Nikomu se ale nepodařilo tak dokonale skloubit své vědomosti z četných oborů vědy s uměním a architekturou tak jako Leonardu da Vincimu.

Video Studio 6: 500 let od smrti Leonarda da Vinciho
video

Studio 6: 500 let od smrti Leonarda da Vinciho

Narodil se 15. dubna 1452 ve vesničce Anchiano, asi tři kilometry od Vinci. Otcem byl notář Piero da Vinci a matkou dívka z okolí Vinci Caterina Lippiová. Dětství strávil ve Vinci, chodil do kupecké školy, jinak byl samouk.

V 15 letech se stal tovaryšem ve Verrocchiově florentské dílně, o pět let později byl již členem malířského cechu. Jeho první známou kresbou byla krajinka, poté namaloval třeba obraz Zvěstování. Podepsal smlouvu na obraz Klanění tří králů, který rozpracoval, ale nedokončil.

Podle historika Víta Vlnase se Leonardo navzdory veliké konkurenci již za svého života těšil věhlasu génia. „Nedá se říct, že měl o mecenáše nouzi. Svou pověst si trochu pěstoval tím, že na veřejnosti vystupoval jako záhadný člověk či mág. Provázely ho různé pověsti, které asi cílevědomě podporoval. Vyprávělo se o něm například to, že některé jeho pokusy jsou na hraně čarodějnictví,“ uvedl Vlnas.

Da Vinci studoval anatomii i architekturu

Ve svých 30 letech, v roce 1482, přijal pozvání vévody Lodovika Sforzy do Milána. Začal si psát deník (nyní jsou známy deníky s asi 7200 stranami poznámek a skic) a poté studoval anatomii a architekturu.

Kolem roku 1490 nakreslil Vitruviánského muže, jednu ze svých nejslavnějších kreseb, která vyjadřuje přesvědčení, že na proporcích lidského těla je založena krása člověka i světa. Ve stejné době namaloval i Dámu s hranostajem a v roce 1495 začal pracovat na nástěnné malbě Poslední večeře v kostele Santa Maria delle Grazie. V obraze s kouzelnou iluzí proměnlivé perspektivy je použita trojúhelníková kompozice.

Svůj nejslavnější obraz, Monu Lisu, pak začal malovat v roce 1502 ve Florencii a pracoval na něm po celý zbytek života. Při vytváření nejpamátnějšího úsměvu na světě využil znalostí z fyziologie zraku.

Celkem existuje jen nanejvýš 15 obrazů, které jsou mu kompletně či částečně připisovány. Leonardo pracoval s šerosvitem a jemnými přechody světelných efektů a díky jeho práci se trojrozměrnost stala největší inovací renesančního umění.

Spasitel světa je nejdražším obrazem světa

V listopadu 2017 se jeho obraz Salvator Mundi (Spasitel světa) stal nejdražším výtvarným dílem, když se v newyorské aukční síni Christie's vydražil za 450,3 milionu dolarů (9,8 miliardy korun). Majitelem obrazu se stal saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán.

Leonardo měl správnou představu o pohybu planet, gravitaci, či o koloběhu krve. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoha dalších. Nakreslil spoustu různých skic, plánů či vynálezů, které se realizovaly až v 19. nebo 20. století. V roce 1499 byli ale Sforzové z Milána vypuzeni a Leonardo se vrátil zpět do Florencie, kde v roce 1502 začal pracovat jako vojenský inženýr pro Cesara Borgiu. Své služby ale nabízel jako inženýr a vynálezce i v Mantově či Benátkách.

V roce 1506 se vrátil do Milána, kde strávil následujících sedm let, v roce 1513 se přestěhoval do Říma, kde vytvořil mimo jiné ikonickou turínskou kresbu, dost možná autoportrét. Od roku 1516 až do své smrti na zámku Clos Lucé poblíž Amboise v 67 letech (2. května 1519) žil ve Francii na pozvání krále Františka I. z Valois.