Distributorská společnost Film Europe čekala dost dlouho, než koupila film Paula Sorenttina Následky lásky. Vlastně až úspěch jeho Velké nádhery, který aspiruje na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, byl tím správným popudem k uvedení snímku z roku 2004 do českých kin. Zdá se, že váhavost se v tomto případě vyplatila. Byla by opravdu škoda, kdyby tak dobrý film jako Následky lásky, zapadl kvůli neznalosti publika. Dá se totiž předpokládat, že úspěch Velké nádhery přitáhne do hlediště přece jenom více lidí, než by tomu bylo bez tohoto fenoménu.
Přitom Následky lásky jsou neméně skvělým filmem jako pozdější Velká nádhera, možná že pro někoho i lepším. Není totiž tak dlouhý a obsahuje více dramatických (byť skrytých) situací. To je dáno především rámcem. Zatímco ve Velké nádheře prázdnota, nuda, neuspokojenost vychází z vnitřku hlavní postavy, v Následcích lásky jsou nečinnost, zmar a citová vyprahlost vyvolané situací vnější. Hlavní postava je do nečinnosti vmanipulována proti své vůli, a tudíž je zde přece jenom možnost vzpoury, dramatického zvratu, který nakonec přichází, ale dalo by se říci v minimalistickém „sorenttinovském“ balení, přesto velmi účinném.
Co ovšem z filmu Následky lásky dělá nevšední zážitek, je forma, filmařina par excellence. Již první záběry, máte-li v paměti ještě Velkou nádheru, prozradí, že se jedná o stejného režiséra, tak je jeho styl osobitý. Jeho obrazová kompozice je natolik osobitá, že ve vás až trochu hrkne, jestli to nebude jen slabý odvar pozdějšího díla, které jsme měli možnost vidět jako první. Naštěstí tomu tak není. Styl vyprávění, dlouhé záběry, kompozice obrazu, řídké dialogy a úsporné až minimalistické herectví především Sorenttinova dvorního herce Toniho Servlla, je sice podobné, ale natolik nosné a ve své propracovanosti stylotvorné, že na jakékoli srovnávání brzy zapomenete a necháte se bez výčitek unášet filmovou poezií.
Při vší mistrné práci s formou vyprávění je ovšem i příběh důležitý, ten by ale nebylo dobré prozrazovat. Jeho postupné odkrývání je totiž dalším důležitým prvkem filmu, jakož i překvapivý závěr, který je dokonalou tečkou za neobyčejným zážitkem.
Kdyby bylo na mně, zařadila bych tento film do výuky budoucích filmařů. Každý záběr, každý pohled, švenk kamery, věta, povzdech, hudba, šramot, a dokonce i ticho má zde své opodstatnění, nic není náhodné. Sorrentino koncipuje svůj film, jako by maloval – přesně rozvržená kompozice, soustředěně poskládané barvy pomalu odkrývají skrytý podtext, který ve vás ještě dlouho bude doznívat.
Následky lásky / Le Conseguenze dell'amore, Itálie, 2004, 100 min. Režie: Paolo Sorrentino. Scénář: Paolo Sorrentino. Kamera: Luca Bigazzi. Hudba: Pasquale Catalano. Střih: Giogiò Franchini. Hrají: Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Antonio Ballerio, Rolando Ravello.
