Aktuální výstava Jakuba Špaňhela se opět vztahuje k barokní Praze. Název Pět světel nad vodou odkazuje k symbolu českého baroka, světci Janu Nepomuckému. Dvacítka velkoformátových obrazů vznikla během posledních dvou let.
Pět světel nad vodou se podle legendy rozzářilo na nebi po Nepomuckého smrti. Galerie Arcimboldo, v níž je výstava k vidění, se nachází jen kousek od Karlova mostu, tedy místa, kde umučené tělo světce svrhli zbrojnoši do vody.
První obraz na toto téma vytvořil Špaňhel v roce 2001. Zachytil na něm stříbrný hrob Jana Nepomuckého ve svatovítském chrámu. „Rád maluju věci, které jsou všeobecně známé,“ přiznává.
„Když jsem maloval Prahu, tak jsem maloval Karlův most, chrám sv. Víta, sv. Mikuláše – zlatou barvou. Protože takových obrazů vznikl milion, ale udělat je nějak jinak a být pořád na hraně, kdy už to může sklouzávat do kýče, to mě také zajímá. Klouzat po hranách vnímání věcí.“
Dvacet obrazů a freska
Špaňhelovy obrazy se pohybují na pomezí reality a abstrakce, původní výjev nechává jen naznačen. Někdy barvu vrství, jindy tvoří takzvanou suchou malbou.
„Na štětec nanesu velmi málo barvy, tam, kde ostatní malíři většinou končí, už si štětec zas namáčí, tak já teprve začínám. Jsou to vlastně zbytky něčeho – to mě taky vždycky zajímalo,“ popisuje. Některá díla vytvoří prý za pár minut, k jiným se vrací i několik let.
Dvacet obrazů doplňuje freska na stěně galerie. Oproti zlatočerným malbám je nakreslena jen černou barvou. Zobrazuje Jana Nepomuckého, jak zpovídá královnu Žofii, manželku Václava IV. Podle romantizujících legend byl Nepomucký umučen, když nechtěl královi vyzradit Žofiino zpovědní tajemství.
Pět světel nad vodou podle Jakuba Špaňhela je nedaleko místa spojeného se světocovou smrtí k vidění do 22. února.
