Zmařil plány krále, proto byl mučen a svržen do Vltavy

Praha – K příčinám umučení pražského arcibiskupa Johánka z Pomuku, později zvaného Jan Nepomucký, se váže řada legend. Podle jedné z nich měl kritizovat krále, podle jiné zase odmítnout vyzradit tajemství, se kterým se mu svěřila královna. Jako nejpravděpodobnější důvod jeho útrpné smrti se ale jeví spory krále s pražským arcibiskupem. Václav IV. údajně hodlal omezit arcibiskupovu moc tím, že zřídí nové biskupství. Jan z Pomuku mu však jeho záměr zmařil. Král ho proto dal mučit a poté svrhnout z Karlova mostu do Vltavy.

Dodnes není zcela jasné, proč Jan Nepomucký upadl v nemilost a skončil na mučidlech. Jedna teorie praví, že když byl Jan v září 1389 jmenován generálním vikářem, bylo to v době sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. K zásadnímu vývoji ve sporech o obsazování úřadů došlo po smrti Racka, opata kláštera v Kladrubech. Král totiž mínil vytvořit z kláštera nové biskupství ke zmenšení arcibiskupovy moci, a jmenovat novým biskupem sobě věrného.

Jan potvrdil nového opata v době, kdy pobýval Václav IV. na Křivoklátě a nestihl podat proti volbě v termínu námitky. Tento čin se stal nejspíše důvodem, proč byl Jan zajat a mučen. K tomuto tvrzení se kloní i většina historiků. Důvody jako kritika z úst Jana Nepomuckého na adresu krále nebo odmítnutí vyzrazení zpovědního tajemství královny jsou dodnes velmi rozšířené, avšak málo pravděpodobné.

V březnu 1393 se sešel král Václav IV. s Janem z Jenštejna. Po krátké hádce nechal král zajmout čtyři muže z arcibiskupova doprovodu, mezi nimi i Jana z Pomuka. Všichni byli vyslýcháni na Pražském hradě, poté na Staroměstské radnici. Posléze je přesunuli do staroměstské rychty, kde byli mučeni. Jan během tohoto mučení zemřel, ostatní byli propuštěni. Okolo deváté večer pak bylo jeho tělo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy.

Jan Nepomucký se stal jedním z nejvýznamnějších českých světců

První, kdo začal pěstovat úctu ke svatému Janu Nepomuckému, byli křižovníci s červeným srdcem, cyriaci. Na místě jeho pohřbení později vystavěli kapli k jeho úctě. Vikář cyriaků tuto úctu dále rozvíjel a jeho nástupce nechal zřídit Janovu sochu, která stála na náměstí sv. Jana Nepomuckého. Dnes stojí před kostelem sv. Ducha v Dušní ulici. Cyriaci pořádali každý rok večer před jeho svátkem až do 15. května 1783 po loďkách slavný průvod na Vltavě až k mostu Karlovu. S těmito oslavami souvisely také hudební skladby význačných skladatelů. Na ně dnes navazují současná svatojánská Navalis.

Nejasnosti kolem smrti Jana Nepomuckého nemění nic na tom, že Jan Nepomucký patří k nejvýznamnějším českým světcům, je zemským patronem Čech a Bavorska a díky jezuitským misiím je velmi populární po celém světě.

8 minut
Rozhovor s Vítem Vlnasem, ředitelem Sbírky starého umění NG
Zdroj: ČT24

Vít Vlnas o Janu Nepomuckém

„My jsme paradoxně nejlépe informováni o jeho posledním dni. Předchozí život byl životem svědomitého, církevního úředníka, který zřejmě netoužil po slávě mučedníka. I když jeho smrt měla zůstat utajená, nestalo se tak, a byla velmi zdařile využita proti Karlovi IV. Ovšem z mučedníka církevní imunity se stává velký mučedník kněžské svátosti až po té, kdy se objevuje moment zpovědního tajemství. Dá se říci, že baroko Jana Nepomuckého potřebovalo, a také si ho de facto vytváří k obrazu svému. Tato doba ho obdařila vlastním obsahem, byl chápán i jako světec, který chránil proti pomluvě, byl také přímluvce neplodných žen, ochránce všeho, co souviselo s vodou, ty jeho funkce se stále zvyšovaly. Sama legenda, kterou ho obestřel Bohuslav Balbín je nádherným dokladem barokní literární tvorby, která krásně dokladuje, jak barokní imaginace zde zapracovala.“

Jan z Pomuku se narodil někdy kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. Studoval na pražské univerzitě. Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze. Poté pracoval jako hlavní písař u právě vytvořených soudních akt generálních vikářů. Byl také oltářníkem a farářem u sv. Erharda a sv. Otilie ve svatovítském kostele a sv. Havla. Poté studoval na univerzitě v Padově, a když se vrátil, vyměnil svoje oltářnictví za místo kanovníka u sv. Jiljí. O dva roky později se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Od Draculy po lidové příšery. Pestrost hororu ukazuje nová kniha

Upíři, ďáblové, mrtvoly, krev, ale třeba i ekologie mohou být ústředními tématy hororových děl. Rozmanitost a významné autory tohoto literárního a filmového žánru rozebírá publicista Antonín Tesař v nové knize V domě je příšera. Strach je podle něj pro horor důležitý, ale ne nutně nezbytný. „Může reagovat na aktuální dění,“ poznamenává dramaturg Festivalu otrlého diváka Jiří Flígl.
před 9 hhodinami

Iniciativa chce v Kladně kulturní autonomii, primátor se ohradil vůči kampani

Iniciativa podporující kladenské Divadlo Lampion chce kulturní autonomii. Její zástupci vystoupili na zastupitelstvu. Reagují na nedávnou kauzu spojenou s představením MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž vedení města na necelé dva dny pozastavilo přípravu představení. Primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) se ohradil vůči kampani a odmítl tvrzení, že město nepodporuje kladenská divadla. Uvedl, že si váží umělecké tvorby a rozmanitosti, ale zároveň pro něj není umělecká svoboda synonymem pro neodpovědnost nebo zjevnou ignoraci pravidel.
před 15 hhodinami

Vltavská filharmonie i s okolními investicemi má stát 16,5 miliardy

Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Odsouhlasili také vznik nadačního fondu pro výběr příspěvků na samotnou stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
včeraAktualizovánopřed 16 hhodinami

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
16. 3. 2025

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025

Cena literární kritiky Magnesii Liteře nekonkuruje, doplňuje ji, míní šéfka spolku

Česká knižní scéna má novou odbornou anketu. Tento týden se konal první ročník předávání Ceny literární kritiky, která se tak zařadila vedle tradičních ocenění Magnesia Litera. O jejich rivalitě v Událostech, komentářích diskutovali předsedové spolků a publicisté Blanka Činátlová a Pavel Mandys. Podle nich je prestižní Magnesia Litera nenahraditelná a Cena literární kritiky ji tak pouze doplňuje. Rozdíl vidí i v tom, že novinka cílí na menší okruh čtenářů.
15. 3. 2025

Vztahem komunistického režimu a kuchyně se zabývají dvě nové knihy

Vlivu komunistického režimu na české kuchyně se věnují dvě nové knihy. Historik Martin Franc popsal stravování od druhé světové války do konce šedesátých let. Tehdejší režim měl podle něho vždycky vůli prosadit co nejvíc masa. Problém ale byl, že ho nedokázal zabezpečit tolik, aby uspokojil stále rostoucí poptávku. Bohemistka Lenka Pořízková se zase zabývala kuchařskými příručkami. V padesátých letech podle ní nesloužily pouze k propagaci potravin, ale často i průmyslových výrobků jako mixérů nebo kuchyňských robotů.
15. 3. 2025
Načítání...