Praha - Michal David své padesátiny, připadající na 14. července, oslavil velkolepým koncertem už před měsícem. Hitmaker a někdejší nadaný jazzmen, který byl v 80. letech jednou z největších hvězd československé populární hudby, se po pádu komunistického režimu stáhl do ústraní. Na scénu se ale v plné síle vrátil po vítězství českých hokejistů na olympijském turnaji století v Naganu. „Já si myslím, že žádný komunistický prominent nejsem. Jenom jsem dělal muziku, která se líbila tehdy a líbí se i teď,“ odpovídá na výtky svých kritiků.
Michal David se narodil jako Vladimír Štancl 14. července 1960 do známého cirkusového rodu Kludských. Jako malý pobýval s matkou nějakou dobu v Itálii, kde chodil do klášterní školy nedaleko Verony. „Matka představená ve mně objevila talent a brzy jsem místo ní hrál při mších na harmonium,“ vzpomínal na muzikantské začátky. Později studoval na pražské konzervatoři a podle pamětníků patřil k největším talentům české jazzrockové scény.
Krátké prsty na jazz, dost dlouhé na pop
Založil formaci Čtyři, se kterou v roce 1976 získal cenu pro hudebníka roku na Pražských jazzových dnech. Zároveň ho ale zlákala populární hudba, konkrétně jeden z jejích nejznámějších impresáriů té doby František Janeček, který mu později dal i nové jméno. Kritika tehdy hovořila o zradě talentu, David ale svůj žánrový přestup dnes vysvětluje jednoduše. „Mám totiž krátké prsty, takže na klávesách vezmu maximálně oktávu. A v jazzu potřebujete mít v levé ruce větší rozsah,“ přiznal.
Jeho kariéru odstartovalo v roce 1981 vítězství v soutěži Intertalent. Jako jeden z mála se dokázal rozejít s manažerem Františkem Janečkem - který ho původně přijal jako klávesistu pro Janu Kratochvílovou - a postavit se na vlastní nohy, už v roce 1988 měl vlastní studio.
To mu pomohlo překonat začátek 90. let, kdy byl podobně jako řada dalších známých umělců předchozí dekády trochu mimo dění. Autor řady výrazných, většinou pomalých melodií tehdy pracoval pro Ivetu Bartošovou i Karla Gotta.
Nejlepší dárek k padesátinám by byl Elton John
David sklízí úspěchy i jako producent a autor muzikálů. Na kontě má divácky úspěšné tituly jako Tři mušketýři, Kleopatra nebo Mona Lisa, na nichž spolupracoval třeba s Lou Fanánkem Hagenem. Muzikant, jehož velkým snem zůstává zazpívat si duet s Eltonem Johnem, se ale proslavil i jako interpret řady diskotékových hitů. Sám David má prý nejraději písničku Největší z nálezů a ztrát s textem Eduarda Pergnera. „Ta je mi blízká i textem, je o životě,“ vysvětlil. Jeho hudba zní i ve filmech: Vítr v kapse, Láska z pasáže, Discopříběh 1 a 2.
Ačkoli se živil a živí pop-music, na jazz Michal David nikdy nezanevřel. Nedávno se vrátil i k aktivnímu hraní, čas od času vystupuje se skupinou The Fish Men baskytaristy Pavla Jakuba Ryby. „Ti, kdo na nich byli, odcházejí s očima navrch hlavy. Od diskotékového výminkáře takový správný tým opravdu nečekali,“ popsal zážitek z koncertu hudební publicista Josef Vlček. Sám David říká, že s kapelou mají hlavně radost, že se jejich moderní jazz říznutý funky líbí lidem.
Být moc doleva nebo doprava není dobré….
Dnes se Michal David angažuje také v politice. „Netajím se tím, že jsem sociálně založený člověk, že fandím sociální demokracii a taky ji volím,“ řekl nedávno. Před letošními volbami patřil k hlavním hvězdám kampaně ČSSD, které poskytl i hit Správnej tým, který složil před 12 lety pro zlaté hokejisty. S bývalým předsedou strany Jiřím Paroubkem si vyká, přátelštější vztahy má ale s jeho předchůdcem Stanislavem Grossem, s jehož manželkou vede třeba Nadační fond Diamant dětem.
Kvůli tomu byl přitom Michal David terčem kritiky, a to nejen hudební. Autor spartakiádní skladby Poupata z roku 1985 se často potýká i s narážkami na působení za socialismu. „Jsem proplouvač. Celý život jsem proplouval…,“ říká David. „Být moc doleva nebo doprava není dobré.“
