Marcello Mastroianni byl jednou z největších hereckých hvězd dvacátého století. Italský kulturní institut v Praze teď jeho filmovou kariéru přibližuje výstavou fotografií. Vznikla k hercovým nedožitým stým narozeninám. Oslavil by je loni 26. září.
Snímky na výstavě nazvané Marcellův pohled zachycují hercovy zásadní počiny i umělecké spolupráce. Šedesát archivních černobílých a barevných velkoformátových fotografií vybral kurátor Daniele Luxardo ze sbírky založené fotografem filmových hvězd Eliem Luxardem.
Hrál s Cardinalovou i Lorenovou
Fotograf zachytil hned první společné vystoupení italského herce po boku jeho filmové partnerky, velmi mladé Sophie Lorenové ve filmu Maria Cameriniho z roku 1955 Krásná mlynářka. Mastroianni byl také filmovým partnerem hereček Claudie Cardinalové nebo Anity Ekbergové.
Ve více než desítce filmů se objevil po boku Sophie Lorenové. Typický italský pár vytvořili například ve filmech Včera, dnes a zítra či Manželství po italsku. „Jejich spolupráce byla vážně legendární. Sophia Lorenová při každém interview dodnes vzpomíná na to, že Marcello Mastroianni byl jeden z nejlepších herců, se kterými kdy pracovala,“ podotkla ředitelka Italského kulturního institutu v Praze Marialuisa Pappalardoová.
Romantický pár tvořil Mastroianni s Catherine Deneuveovou, a to nejen ve filmu. S herečkou měl dceru Chiaru. Ta vloni natočila snímek Marcello mio o svém otci a sama ho i ztvárnila.
Považoval se za komedianta
Ve filmech i ve skutečnosti působil Marcello Mastroianni dojmem světaznalého a sebeironického muže, který se o své osobě rád vyjadřoval uštěpačně a posměšně. Scénáře mu připisovaly role svůdníků, ale i psychologicky náročné postavy, včetně odsouzence na smrt v existenciálně laděném Cizinci v režii Luchina Viscontiho. „Krásný jsem nikdy nebyl, mám obyčejnou tvář, skoro jako venkovský balík,“ tvrdil.
Hercem chtěl být už od dětství, o herectví se však nikdy nevyjadřoval jako o vysokém umění, ale jako o komediantství, jež má v krvi každý Ital. Narodil se 28. září roku 1924 v městečku Fontana Liri, ale jeho otec, truhlář, se stěhoval za prací, takže i rodina s ním odešla do Turína a nakonec do Říma. Ve věčném městě si mladý Marcello začal přivydělávat jako komparzista. Studoval ale stavební průmyslovku a pak se zapsal na ekonomickou a obchodní fakultu, kterou ovšem nikdy nedostudoval.
Do dalších plánů mu vstoupila druhá světová válka. Byl poslán do německého zajateckého tábora, ale podařilo se mu uprchnout do Benátek. A po konci války vzal místo účetního v britské filmové distribuční společnosti. Herectví se ale nevzdal, mimo jiné hrál po večerech v univerzitním divadelním klubu. Jeho partnerkou bývala Giulietta Masiniová, tehdejší žena Federica Felliniho, a právě díky ní se dostal k profesionálním divadelním souborům, kde byl uměleckým ředitelem Luchino Visconti, který mu svěřoval nejlepší role na divadle a časem i ty filmové.
Sladký život s Fellinim
Těžištěm expozice je profesní pouto mezi Mastroiannim a Fellinim. Jejich umělecký vztah ovlivnil éru italské kinematografie. Mastroianni zářil ve Felliniho filmech Sladký život, Osm a půl a Ginger a Fred.
První ze zmíněných titulů proslavil italského herce po celém světě, ikonickou se stala scéna z fontány di Trevi. „Všichni, kdo se podíleli na té scéně, říkali, že Marcellu Mastroiannimu i Anitě Ekbergové byla velká zima. Ona měla čtvery šaty a musela si je převlékat, protože se pokaždé namočila,“ prozradila Marialuisa Pappalardoová.
Jeden z portrétů Mastroianniho pak upomíná na poslední léta jeho kariéry, která se vyznačovala větší zralostí a reflexí a v níž se herec ponořil do složitých rolí a spolupracoval s režiséry, jako byli Alberto Lattuada, Liliana Cavaniová a Ettore Scola. Mastroianni zemřel 19. prosince 1996 ve věku 72 let. O necelou dekádu dříve byl potřetí – a opět marně – nominován na Oscara, a to za snímek Oči černé, v němž adaptoval Čechova ruský režisér Nikita Michalkov.
