Básník, nakladatel, malíř a politický aktivista Lawrence Ferlinghetti patří mezi nejznámější autory dvacátého století. Jeden z otců americké beat generation, která zásadně ovlivnila také českou kulturu, vlastním dílem i svými občanskými postoji celý život otevírá nové cesty poezii, imaginaci a svobodě. V neděli 24. března básník – téměř stejně tak starý jako Československo – oslavuje sté narozeniny.
Ferlinghetti navzdory požehnanému věku stále tvoří a jubileum oslaví vydáním románu Little Boy (Chlapeček). Nakladatelství Maťa pak jeho narozeniny připomíná českým vydáním knihy Výlevy Nářky Smích, který je jeho zatím poslední básnickou sbírkou z roku 2014.
Kvílení za svobodu
V dějinách literatury za sebou dosud zanechal přinejmenším dvě nesmrtelné stopy. Nejprve jako autor sbírky Lunapark v hlavě (1958), která se spolu s Kvílením Allena Ginsberga ve Spojených státech zařadila mezi nejvlivnější a nejčtenější knihy poezie druhé poloviny století.
Zadruhé se proslavil jako spolumajitel City Lights (pojmenováno podle Chaplinova filmu Světla velkoměsta), prvního knihkupectví v USA prodávajícího výhradně paperbacky. Zprvu nenápadný obchod později začal knihy také vydávat a vybudoval si pozici kulturní instituce, která proměnila americkou knižní kulturu.
Právě zde vydal v roce 1956 zmíněnou Ginsbergovu sbírku Kvílení a jiné básně. Následovalo zatčení a obvinění z obscénnosti, protože báseň explicitně zmiňuje homosexuální styk. Proces, při němž vypovídala řada literárních kritiků, se stal zásadním sporem o uměleckou svobodu.
Ferlinghetti byl nakonec osvobozen s tím, že Kvílení má „očistnou společenskou důležitost“. Beatnické hnutí se ocitlo na titulních stránkách a dveře k vydání dalších nekonvenčních textů byly otevřeny.
Anarchie i komunita
Jeho pojetí básnictví zahrnuje občanskou angažovanost a kritiku vládnoucí moci. Sám sebe Ferlinghetti označuje za etického anarchistu zaměřeného na komunitu. Anarchii přitom nechápe jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu.
V padesátých letech proto přitahoval pozornost FBI, o dekádu později organizoval demonstrace proti válce ve Vietnamu a stál u zrodu hnutí hippies. Žil v komuně v Novém Mexiku, angažoval se v ekologických hnutích a v novém tisíciletí vystupoval proti válce v Iráku.
Ferlinghettiho cesta ke slávě přitom vůbec nebyla přímá ani snadná. Otec, italský přistěhovalec, zemřel ještě před jeho narozením a matka byla krátce po porodu hospitalizována v ústavu pro duševně choré. O chlapce, který se narodil jako Lawrence Ferling a příjmení si změnil v roce 1955, se proto musela postarat příbuzná ve Francii.
Do USA se vrátil v pěti letech a pak strávil rok v dětském domově. V pubertě měl opakovaně problémy se zákonem. Život mu radikálně změnil výtisk poezie Charlese Baudelaira. Tvorba francouzského „prokletého básníka“ mladému bouřlivákovi otevřela oči pro kulturu a přiměla ho studovat na Severokarolínské univerzitě, kde v roce 1941 absolvoval novinařinu.
Světla San Francisca
Za druhé světové války se dal k námořnictvu. Účastnil se invaze v Normandii, sloužil v Japonsku po svržení atomových bomb a po návštěvě Nagasaki se stal pacifistou. Po propuštění z armády získal v roce 1947 na Columbijské univerzitě magisterský titul a o tři roky později obhájil doktorskou disertaci na pařížské Sorbonně.
Po sňatku v roce 1951 se Selden Kirbyovou, se kterou má dceru a syna, se přestěhoval do San Francisca, kde začal vyučovat francouzštinu. Současně navázal kontakt s komunitou avantgardních umělců, mimo jiné Robertem Duncanem, Kennethem Patchenem nebo Kennethem Rexrothem.
Roku 1953 založil paperbackové nakladatelství City Lights. Zde o dva roky později vydal svou první sbírku básní Obrazy zmizelého světa a postupně začal publikovat další beatnické autory, kteří proměnili podobu americké i světové literatury: Allena Ginsberga, Gregoryho Corsa, Jacka Kerouaka, Garyho Snydera, Williama Burroughse a další.
Zlomem v jeho tvorbě se stala druhá sbírka Lunapark v hlavě (1958), která pro svou hravou energii, ironický nadhled, surrealistickou obrazotvornost a zároveň srozumitelnost dodnes patří mezi nejoblíbenější sbírky americké poezie. Lunaparku se prodalo přes milion výtisků a byl přeložen do desítek jazyků. Do češtiny Ferlinghettiho, stejně jako další tvůrce beat generation, skvěle překládal Jan Zábrana.
Kromě dalších sbírek básní psal i romány (například imaginativní román Ona z roku 1960), dramatické útvary, překládal a účastnil se mnoha básnických čtení po celém světě. Zajímal se také o buddhismus a v osmdesátých letech se věnoval politicky zaměřeným prozaickým textům.
Nonstop nedaleko Staromák Square
Českou republiku navštívil v dubnu 1998, kdy se účastnil Festivalu spisovatelů. Ferlinghettiho příjezd do Prahy tehdy organizoval zakladatel Jazzové sekce Karel Srp. Po uvěznění členů Jazzové sekce v osmdesátých letech se totiž Ferlinghetti zasazoval za jejich propuštění.
Americký básník při své pražské návštěvě věnoval publiku zbrusu novou báseň Rivers of Light (Řeky světla), ve které zaznamenal „Staromák Square“, Vltavu nebo Karlův most. Následovala akce „Nonstop Ferlinghetti“, kdy básníkovo dílo po tři dny znělo v kostele U Salvátora.
Ferlinghettiho tvorbu – stejně jako díla jeho generačních druhů – do značné míry formovalo to, že je určena k hlasitému čtení. Básník sám ostatně často tvořil nebo recitoval inspirován hudebním doprovodem. Ve svých dílech oslavuje lásku, tvořivost a svobodu a útočí na necitlivý politický systém, materialismus a konzumerismus.
Jeho dílo současně charakterizuje silný vizuální aspekt, ostatně Lawrence Ferlinghetti se již dlouhá léta věnuje i malování obrazů. Především však jeho tvorba ukazuje, že současná poezie může být srozumitelná, plná fantazie, a přitom revoluční.
