Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
Oscarové nominace za rok 2025 budou známy příští rok 22. ledna, o vítězích rozhodnou členové pořádající Akademie filmového umění a věd mezi 26. únorem a 5. březnem. Už podle aktualizovaných pravidel.
Ty mimo jiné žádají, aby akademici zhlédli všechny nominované filmy, než ve finálovém kole přistoupí k hlasování. To vzbudilo údiv, že se tak nedělo už dřív. „To hlasovali podle vibrací?“ cituje jeden z výstižných komentářů na síti X britský deník The Guardian.
Komentáře si neodpustili ani mnozí stand-up komici. Třeba Doug Benson označil nový požadavek za „šílený“, protože většina hlasujících je přece zaneprázdněna natáčením filmů, nemá tedy čas je sledovat. Na druhou stranu připouští, že by to mohlo donutit filmaře zkracovat snímky na rozumnou stopáž.
Kupříkladu v posledním ročníku Oscarů bylo v nominacích na nejlepší film nejkratší dvouhodinové Konkláve. Zkouknout rekordmana Brutalistu, příběh o architektovi, který se pokouší po válce o restart ve Spojených státech, zabere dokonce 215 minut. Přičemž na rozdíl od jiných kategorií se skromnějším počtem nominací se v této „královské“ ve finále hodnotí deset titulů, tedy hlasující jich musí nyní tolik také zhlédnout. Tedy přinejmenším papírově.
Čestné slovo už (skoro) stačit nebude
Že neviděli všechny kandidáty na oscarového vítěze, sami hlasující nutně nezastírali. „Mrzí mě, že jsem neviděl filmy Substance a Navždy s vámi. První Dunu jsem nedokázal dokoukat, do sledování dalších tří hodin Duny se zrovna neženu,“ přiznával pár dní před udělováním Oscarů za loňský rok jeden z akademiků v rozhovoru pro Entertainment Weekly. Raději anonymně.
„Čekal bych, že budu hlasovat pro Anoru nebo Brutalistu, ale jeden z nich mi přišel trochu přihlouplý, druhý vydírající,“ pokračoval akademik k vysvětlení, že nakonec dospěl „vylučovací metodou“ k hlasu pro drama ze zákulisí Vatikánu Konkláve.
Nouzový favorit citovaného akademika si nakonec odnesl cenu jen za scénář. Nejlepším filmem loňského roku se stala Anora o nepravděpodobné lásce sexuální pracovnice, celkem získala Oscarů pět.
Očekávalo se, že v případě, že hlasující nevidí všechny filmy v dané kategorii, zdrží se hlasování, nicméně takový závěr se nijak nevynucoval, poznamenává The Guardian. A je otázkou, jak ověřování, neřkuli vymáhání bude uskutečnitelné nyní, kdy se z neformálního předpokladu, že si akademik pustí všechny posuzované snímky, stala regule.
Členové Akademie by měli mít přístup ve finálovém kole jen k hlasování v těch kategoriích, kde potvrdili, že viděli vše, vysvětluje magazín Variety. Potvrzení ovšem zůstává stále do značné míry záležitostí jen jejich svědomí. Jakkoli Akademie hodlá monitorovat aktivitu na streamovací platformě přístupné pouze členům, a pokud akademik filmovou novinku uvidí třeba při premiéře na festivalu, musí přesné místo a čas stvrdit odesláním formuláře.
Takový ověřovací proces už dříve fungoval v některých kategoriích, třeba u mezinárodních hraných snímků nebo při hodnocení animovaných počinů. Nyní platí pro všechny.
Efekt popularity
Při nezhlédnutí všech nominací spíš hrozí, že posuzovatel sklouzne k takzvanému „coattail“ efektu, tedy že se nechá ovlivnit popularitou některého titulu. Jednoduše řečeno: když všude slyší, že favoritem je film Oppenheimer, vztáhne jeho lesk i na jednotlivé složky a třeba kameru nebo střih ohodnotí lépe.
Zároveň může překvapit, pokud se takový očekávaný efekt nedostaví – například když byl v nominacích za režii a hlavní ženskou roli opomenut Oppenheimerův filmový rival a souputník v kinech zároveň, kasovní trhák Barbie.
Racquel Gatesová, která vyučuje filmová a mediální studia na Kolumbijské univerzitě, podotkla pro The New York Times, že zavedení pravidla o povinném zhlédnutí všech nominovaných filmů poukázalo na nedostatky dosavadního systému. Podle ní to ukazuje, že ceny nebyly ani tak založeny na „kvalitě filmů nebo hereckých výkonů“, jako mnohdy na přesvědčivosti marketingových kampaní, popularitě nebo „známostech hlasujících členů s tvůrci“.
Rovněž The Hollywood Reporter poznamenává, že z rozhodování o vítězích Oscarů, aniž by hlasující viděl všechny jeho konkurenty, se v posledních letech stal neoficiální problém. Vysvětluje to tím, že organizace přibrala mnoho „mladších členů, kteří jsou více zaneprázdněni svou kariérou“.
Svého Oscara dostanou nově kaskadéři a casting
V nadcházejícím ročníku bude také třeba vyrobit o jednu sošku více – seznam ocenění totiž rozšíří další za casting. Vyzdvihne podíl castingových režisérů či producentů, vybírajících herecké obsazení, na úspěchu filmu. Novou kategorii přidala Akademie poprvé od roku 2001, kdy se do samostatné kolonky vydělil z kinematografické produkce animovaný film.
O docenění své práce usilují castingoví režiséři už od devadesátých let. Lobby „za vlastního Oscara“ zafungovalo i v případě kaskadérů, jen si na slavnostní předání ještě počkají – historicky prvního laureáta vyhlásí Akademie až u příležitosti stého ročníku cen, tedy za tři roky. „Od počátků kinematografie je kaskadérství nedílnou součástí filmové tvorby,“ podotkli k zavedení novinky generální ředitel Akademie Bill Kramer a prezidentka Janet Yangová.
Podobně argumentoval třeba režisér filmů John Wick a Deadpool 2 David Leitch, který začínal jako kaskadér a koordinátor kaskadérů a jejich zájmy se snažil u Oscarů protlačit.
„Kaskadérské kousky jsou zásadní pro každý filmový žánr a mají hluboké kořeny v historii našeho průmyslu – od práce prvních průkopníků, jako byli Buster Keaton, Harold Lloyd a Charlie Chaplin, až po inspirativní umění dnešních kaskadérů, koordinátorů a choreografů,“ ocenil v časopise Deadline rozhodnutí Akademie.
Další profese na svou sošku ještě čekají. Proč je tak kýžená, osvětlil předloni deníku The New York Times choreograf Vincent Paterson, jenž by rád viděl cenu pro své kolegy. Nejde „jen“ o to být označen za „nejlepšího“, ale o to, „uznat nás jako rovnocenné s ostatními tvůrci, s nimiž se potkáváme při filmování,“ řekl.
Použití AI „nepomůže ani neuškodí“
V aktualizovaných pravidlech zveřejnila Akademie také zapojení umělé inteligence do filmové tvorby. Jde o první významnější zmínku o AI, jejíž existenci lze už jen těžko ignorovat, v pravidlech Akademie.
A i vztah filmové branže k umělé inteligenci se mění spolu s postupným zaváděním pravidel. Není to tak dávno, co se tento nástroj technologického pokroku stal jedním z podnětů k nejrozsáhlejší stávce v Hollywoodu za dlouhé roky, dnes filmaři hledají vhodné formy „spolupráce“ s AI.
Akademie se vůči použití generativní AI („a dalších digitálních nástrojů“) při tvorbě filmu nyní vymezila formulací, že zapojení umělé inteligence „nepomůže ani neuškodí šancím na získání nominace“. Přičemž akademici při výběru vítězného filmu zohlední míru, jaký tvůrčí podíl na autorství má člověk.
Tato otázka loni vyvstala především v souvislosti s nominací – a následným oceněním – Adriana Brodyho za hlavní roli v dramatu Brutalista. AI nástroje totiž tvůrci použili k vylepšení hercova přízvuku v maďarských dialozích. Podobná technologie pomohla vyladit i hlasy zpěváků z dalšího favorizovaného snímku – krimi muzikálu Emilia Pérez.
Tvůrci a zastánci moderních prostředků namítali, že zapojení AI nijak nenapomáhá hereckému výkonu, ale jde o technickou záležitost, která usnadní práci, v podstatě použití nastřelovací pistole na hřebíky místo kladiva.
Oscarům je oficiálně jedno, jestli se ve filmech používá umělá inteligence, komentuje například web The Verge zaměřený na technologie formulaci Akademie, že použití AI oscarovým šancím „nepomůže ani neuškodí“. Doporučuje, aby pořadatel nejsledovanějších filmových cen raději vyžadoval od tvůrců povinné sdělení o zapojení AI. Takový požadavek Akademie zvažovala, ale nakonec k němu nepřistoupila.
Filmaři se statusem uprchlíka
Změny platné od nejbližšího ročníku se týkají rovněž kategorie mezinárodních filmů. Dávají větší šanci přihlásit na Oscara i snímek filmařů se statusem uprchlíka nebo azylanta – jako reprezentantů země, v níž po opuštění své vlasti žijí. Dosud byl podmínkou trvalý pobyt v daném státě. Příkladem je Semínko posvátného fíkovníku, které do oscarového klání v této kategorii vyslalo loni Německo, přičemž drama natočil tam usazený íránský režisér Mohammad Rasúlof.
Změna pravidel nezlepší vyhlídku na ocenění Oscarem pro filmaře, kteří zůstávají navzdory pronásledování ve svém domově, ani nic nezmění na výběru oficiálních kandidátů, poznamenává agentura AP. Kritikům dosavadního nominačního procesu totiž vadí, že znevýhodňuje disidentské filmaře z nedemokratických režimů, protože rozhodování o přihlášení filmu na Oscary ponechává v rukou vlád. Ty tvorbu svého oponenta pochopitelně nenominují.
