Tržní hodnota děl na jedné z aktuálních výstav v Galerii moderního umění v Hradci Králové by šplhala ke čtvrt miliardě korun. Pokud by ovšem všechna vystavená díla byla pravá. Jenže nejsou. Kurátoři totiž shromáždili do hradecké galerie padělky. Podle kurátorky Petry Příkazské je trh s výtvarným uměním v Česku zamořen falzy odhadem z více než třiceti procent, největší skeptici hovoří dokonce o sedmdesáti až osmdesáti procentech.
Výstava nazvaná Originál? Umění napodobit umění je podle ředitele galerie Františka Zachovala mimořádným badatelským počinem, alespoň v době po sametové revoluci. „Sbírku falz v takovém rozsahu totiž ještě návštěvníkům žádná galerie nepředstavila. Jsme rádi, že dva roky práce se zúročily v podobě této výstavy, která nastavila také metodologii zkoumání falz po technické stránce,“ vysvětlil.
Neexistující díla, ale i umělci
Na více než stovce děl instalace demonstruje různé způsoby, jimiž se falzifikátoři snaží zájemce o umění obelhat. Upravují například díla anonymních nebo méně známých tvůrců tak, aby jejich hodnota na trhu vzrostla. Nebo za originální díla vydávají reprodukce či ilustrace vyřezané z knih. Vhodným artiklem pro podvod jsou také kopie vytvořené výhradně pro konkrétní výstavu, které jsou ovšem po jejím skončení nabízeny jako originály.
Kupující ale nemusí zrovna sednout na lep známého jména, nachytat se mohou nechat také falešnou identitu umělce, který ve skutečnosti vůbec nikdy neexistoval. Třeba v roce 2007 se přišlo na podvod s díly Bohumila Samuela Kečíře. Ta se prodávala za desetitisíce, napálený kupec ale zaplatil i deset tisíc eur.
Jenže Kečíř, potomek židovské rodiny, který měl zemřít v roce 1987 v brněnské psychiatrické léčebně, ve skutečnosti zřejmě nikdy nežil. Jakkoli o opaku přesvědčují falešné zahraniční katalogy a upravený slovník výtvarných umělců.
Najdi deset rozdílů
Omylům se nedaří předejít ani galeriím, muzeím či zkušeným sběratelům. Do galerijních sbírek se podle kvalifikovaných odhadů dostalo množství padělků už v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy docházelo k centrálnímu přerozdělování uměleckých položek. „V té době se žádné hloubkové restaurátorské posudky nekonaly,“ upozorňuje Zachoval.
Hradecká galerie se tak ve stálé expozici pyšnila malbou Emila Filly. Reprodukce byla navíc otištěna v monografii, což jí jen dodalo na věrohodnosti. „Když nakupujete umění, tak důkazem o pravosti bývá i odborná publikace nebo fotodokumentace z různých výstav,“ poznamenává Zachoval. Pochybnosti potvrdila až o desítky let později kompletní analýza.
Kromě Fillova zátiší mohou návštěvníci posoudit preciznost padělků Chagalla, Miróa, Kupky, Zrazvého či Joži Úprky. Na pravosti obrazu od Úprky Myjavanka, který se dostal na plakát k výstavě, se neshodnou ani odborníci.
Lepší je obrátit se na znalce než pak na kriminalistu
Falzům se na trhu daří, napomáhá tomu i anonymita on-line aukcí a virtuálních obchodů. „Statistiky ukazují, že devadesát procent prodejů na internetových aukčních domech je falešných,“ varuje Zachoval.
Investice do ověření pravosti nejsou tedy vyhozené peníze, i když i mistr kunsthistorik se někdy utne, jak dokládá výše zmíněný příklad s Emilem Fillou. Navíc „ten pravý“ by měl být i znalec. „Pozor na to, aby znalec, který dílo posuzoval, byl odborníkem na toho konkrétního autora, ne všeobjímající soudní znalec,“ radí odborník na autorské právo František Vyskočil.
Vzhledem k četnosti falzifikátů se tak poměrně snadno může stát, že pravost nakonec musí posuzovat kriminalista. Metody analýzy výstava také představuje. „Používáme infračervenou spektroskopii, optickou mikroskopii, rentgenovou fluorescenci, laboratorního vybavení máme za stovky milionů,“ vypočítává Marek Kotrlý z Kriminalistického ústavu.
Právě tento policejní útvar je největším zapůjčitelem na výstavu v královéhradecké galerii.
Prodal padělek Göringovi a to ho prozradilo
„Falza z trhu s uměním nemizí. I když jsou odhalena, tak některá se vrací do původních sbírek a k tomu vznikají nová,“ obává se kurátorka Petra Příkazská.
Padělky výtvarných děl se objevují od antiky. Pohnutky napodobitelů jsou různé, motivem nemusí být jen obohacení, ale i dosažení uznání. K nejslavnějším a talentovaným padělatelům patřil třeba nizozemský malíř Han van Meegeren, který škodolibě prodával falzifikáty starých mistrů kritikům své autorské tvorby. Oklamal i kunsthistoriky z Rijksmusea v Amsterodamu nebo Metropolitního muzea v New Yorku.
Pravděpodobně by se na jeho podvody nikdy nepřišlo, kdyby za války – za cenu odpovídající tehdy neuvěřitelným čtyřem milionům librám – neprodal obraz Kristus a cizoložnice údajně od Jana Vermeera, na něhož se van Meegeren specializoval. Novým šťastným majitelem byl říšský maršál Hermann Göring.
Po osvobození byl proto Meegeren nařčen z kolaborace a aby se vyhnul trestu smrti, musel s pravdou ven. A navíc žalobce přesvědčit, že je takového malířského mistrovství vůbec schopen. Padělatelství ho proslavilo natolik, že se dokonce po jeho smrti padělaly i jeho padělky.
Příběh Hana van Meegerena zpracoval i jeden z dílů Dobrodružství kriminalistiky, připomeňte si ho v iVysílání:
Nepoznal bych vlastní obraz, přiznal Kodet
Populárně-naučná výstava v Galerii moderního umění ukazuje do konce února padělané obrazy, kresby, grafické listy, plastiky, fotografie, konceptuální díla i nová média. Její cíl je částečně osvětový: chce veřejnost seznámit s riziky při nákupu umění.
A podle slov ředitele Zachovala by mohla posloužit i jako inspirace pro jiné galerie, aby prošly své depozitáře. Ne vždy jsou správci sbírek – to platí pro veřejné i soukromé – totiž ochotní se k možným padělkům přiznávat. „Paměťové instituce by neměly zametat pod koberec, zda mají nějaká falza,“ nepochybuje ale Zachoval.
Kvůli záruce pravosti dnes hradecká galerie kupuje zejména díla žijících umělců. V případě pochybnosti, zda je originál opravdu originál, se stačí zeptat autora. I když ani to nemusí být záruka. Například Kristián Kodet, když v roce 2007 svědčil v kauze plagiátora obrazů, přiznal, že na první pohled nepoznal, co maloval sám a co je napodobenina. Pomoci museli znalci.
