Narodil se před více než 180 lety, jeho díla ale stále poutají pozornost. Ústav pro českou literaturu vydal novou publikaci, která zkoumá, jakým způsobem Jan Neruda tvořil své básně – oproti původnímu názoru velmi pečlivě a s důrazem na přesnost. O Nerudovo dílo je aktuálně zájem i daleko za hranicemi Česka. Jeho Povídky malostranské vyšly poprvé ve vietnamštině a v jihovýchodní Asii slaví velký úspěch.
V oblíbeném filmu Marečku, podejte mi pero! dělalo továrenskému mistru Kroupovi velké obtíže naučit se snad nejslavnější z Písní kosmických, podle které „jak lvové bijem o mříže“. Nová studie nazvaná prostě Nerudův verš odhaluje, že ani on sám to se svými básněmi neměl lehké.
V druhé polovině 19. století byl Neruda za své básně často kritizován. Jeho současníkům přišly málo vlastenecké a jejich forma odbytá. Podle nové analýzy ale věnoval svým textům soustředěnou pozornost. „Byl velice pečlivý, velice přesný a velmi dbal na dodržování metrických pravidel a na přesnost rýmu,“ říká autor publikace Jakub Říha.
Studie, kterou vydal Ústav pro českou literaturu, podrobuje Nerudovo básnické dílo systematickému rozboru, jenž zahrnuje čtyři základní oblasti výzkumu verše, tedy metriku, rytmiku, strofiku a rým. A ukazuje, že ačkoliv Nerudovy texty mohou působit lehce a jednodušše, je jejich stavba promyšlenější, než se dosud soudilo.
Malá Strana jako stará Hanoj
Neruda v současnosti poutá pozornost také daleko za hranicemi České republiky. Jeho Povídky malostranské vyšly vůbec poprvé ve vietnamštině a v jihovýchodní Asii slaví velký úspěch. „Jsou tam ty osudy, sousedské vztahy a Vietnamci říkají, že je to sice o Praze, ale jako kdyby to bylo u nás, ve staré Hanoji,“ říká překladatelka Binh Slavická, která působí v Ústavu Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Její překlad se ve Vietnamu dočkal už druhého vydání, vysloužil si pochvalné recenze a umístil se dokonce na třetím místě v žebříčku nejlepších literárních překladů loňského roku.
Na svoji vietnamskou verzi ale zatím čeká nejslavnější Nerudova báseň Jak lvové bijem o mříže. Obsahuje i poněkud tajemné verše „Nuž pojďte, páni, blíže, jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda nohy víže!“
„Hrdobci jsou pravděpodobně Nerudův neologismus a znamená to někoho, kdo je hrdý,“ vysvětluje zmateným čtenářům literární vědec Jakub Říha. Hrdobcem tak může být i sám Neruda, kterého společnost stále více doceňuje téměř 130 let po jeho smrti.
