Jáchym Topol patří mezi nejpřekládanější české spisovatele současnosti. Na půdě Oxfordské univerzity nyní osobně představil anglický překlad svého zatím posledního románu Citlivý člověk. Rozšířil tak nepříliš početnou řadu překladů současné české literatury dostupných čtenářům ve Velké Británii.
Jáchym Topol představil v Oxfordu překlad Citlivého člověka
Citlivého člověka vydal Jáchym Topol v roce 2017 a obdržel za něj Státní cenu za literaturu. I když patří k ceněným autorům, při představování překladu v Oxfordu cítil ostych. „Dozvěděl jsem se, že přede mnou tady byl Jeroným Pražský nebo Bohumil Hrabal, beru to jako osobní zadostiučinění,“ přiznává.
Britským čtenářům představil překlad z pera amerického překladatele Alexe Zuckera. Ten do angličtiny převedl díla Biancy Bellové, Petry Hůlové či Patrika Ouředníka. Topolovy texty patří podle Zuckera při překládání k náročným.
Poměrně složité je i narazit v Británii na českou literaturu, zvláště tu současnou. Podle Jáchyma Topola i jeho překladatele je vydání každého takového titulu v angličtině úspěchem. „Abyste mohli přeložit knihu do češtiny, musí mít zajímavý příběh, být zajímavě napsaná,“ říká Zucker.
Topol: Literatura už není nejdůležitější
Citlivý člověk je pochmurným i groteskním románem o existenciální pouti. Knižní hrdinové křižují Evropu a dotýkají se témat, jako je víra, rodičovství, politická korektnost i krymský konflikt.
„Vynikající a fascinující román, připomínající Suttree Cormaca McCarthyho a Na cestě Jacka Kerouaca, odehrávající se na pozadí permanentní ruské hrozby pro střední Evropu,“ cituje České centrum v Londýně názor Mishy Glennyho, britského novináře s vazbami mimo jiné na Česko.
„Doba dvacátého století, kdy literatura byla to nejdůležitější, kdy jsme měli jako pluh jména jako Kundera, Hrabal a další, tak ta doba je už pryč, ale není to kvůli tomu, že by ta česká literatura byla nějak hrozná, jen jednadvacáté století je století vizuální,“ míní Jáchym Topol. Jeho díla si lze přečíst ve více než pětadvaceti jazycích.