Hooverová oslovuje miliony mladých žen. Romantizuje násilí, vyčítají jí kritici

3 minuty
Film podle knihy Colleen Hooverové v kinech
Zdroj: ČT24

I v českých kinech se promítá milostné drama Námi to končí podle úspěšného románu Colleen Hooverové. Autorka předlohy patří mezi fenomény žánrové literatury posledních let. Ve Spojených státech její knihy vládnou žebříčkům bestsellerů, ale také rozdělují čtenáře. Příznivci na románech Hooverové oceňují silné emoce, kritici jí vyčítají, že romantizuje domácí násilí.

Hlavní hrdinka Lily začíná nový život v Bostonu, kde si plní svůj sen – otevření vlastního květinářství. Zároveň potkává okouzlujícího neurochirurga Ryleho. Vše se zdá být dokonalé, dokud Lilyin nový přítel nezačne odhalovat svou násilnou povahu. Vzorec, který Lily už zná ze své vlastní rodiny.

K napsání románu Námi to končí Colleen Hooverovou inspiroval turbulentní vztah jejích rodičů. „Rozvedli se, když mi byly dva roky. Jedna z mých nejstarších vzpomínek je na to, jak otec po matce hodil televizi,“ popisovala autorka svoje dětství v rozhovoru pro stanici NBC.

Trauma z dětství se jí však podařilo přetavit v milionový úspěch. Přitom své první knihy vydávala vlastním nákladem v době, kdy pracovala jako sociální pracovnice a žila v Texasu v přívěsu s třemi dětmi a manželem, řidičem kamionu. Byla nadšená, když autorský honorář pokryl účty za vodu.

Colleen Hooverová na premiéře filmu Námi to končí v New Yorku
Zdroj: Reuters/Caitlin Ochs

Loni se Hooverové v počtu prodaných výtisků ve Spojených státech dokonce podařilo předběhnout i Bibli. A přestože už dva roky žádný nový příběh nevydala, její knihy se stále pravidelně umisťují na žebříčku bestsellerů The New York Times.

Její tvorba se stala virální i na sociálních sítích, ohromný nárůst popularity zaznamenala díky takzvaným booktokerům. Příběh Námi to končí z roku 2016 zůstává autorčinou nejpopulárnější knihou. Hooverová je literárním idolem především pro generaci Z, řazena je k hvězdám žánrů young adult, tedy literatury pro mládež, a zejména new adult, který sleduje životy dvacátníků.

Emoce, špatné vzory a zlí muži

Miliony čtenářů autorku vyzdvihují, další ji zase zatracují a v knihkupectvích její romány obracejí tak, aby si jich všimlo co nejméně lidí. Kritické hlasy Hooverovou osočují, že se přiživuje na toxických vztazích, místo aby proti tomu bojovala.

„Tolik lidí, kteří (domácí násilí) nikdy nezažili, si myslí, že něco takového by se jim nikdy nemohlo přihodit, ale domnívám se, že neberou v úvahu, jak komplikovaný problém to ve skutečnosti je a jak moc milujete člověka, který vám ublížil,“ podotkla Hooverová.

Navzdory jejím slovům jí bývá vyčítáno, že sklouzává k šablonovitosti. BBC si všímá, že násilnický Ryle v románu Námi to končí je sice i přes své činy v mnoha ohledech sympatickou postavou, nicméně v jiných románech Hooverové bývají muži už méně nejednoznační násilníci, prostě „učebnicově zlí hoši“.

Námi to končí
Zdroj: Falcon

Hooverová píše o genderově podmíněném násilí, smrtelných autonehodách, stalkingu, sexu, potratech i nevěře. A její hrdinky z řad dvacátnic v sobě mají jistou temnotu a obvykle si v dospívání musely něco odtrpět.

„Nenuceně líčí zneužívání jako ‚prostě způsob, jak má vztah fungovat‘,“ formuloval častou výtku magazín Cosmopolitan. Doplněnou o obavy, že kvůli autorčině popularitě si takový dojem odnáší miliony mladých žen, které jsou jejím primárním publikem.

Tím spíš, že ji zdaleka nečtou jen plnoletí. Sice cílí na dospělé čtenáře, rezonují ale i u teenagerů. „Nejspíš to souvisí s tím, že Colleeniny romány se zabývají velkými životními emocemi a zlomovými okamžiky, tedy něčím, co dospívající zajímá více než většinu ostatních,“ domnívá se Molly Crawfordová z nakladatelství Simon & Schuster UK, které Hooverovou v Británii vydává.

Trauma zabalené v romanci

Kontroverze kvůli romantizaci násilí se z předlohy přenesla i do filmové adaptace. Například The Telegraph v recenzi napsal, že snímek „zabalil domácí násilí do uhlazené romance“. Charitativní organizace Women's Aid, která se zabývá domácím násilím, zase soudí, že propagační kampaně diváky nedostatečně připravily na to, co mají čekat.

„Filmy, jako je tento, mohou být pro oběti nebezpečné a retraumatizující, zejména pokud tato témata neočekávají,“ varovala organizace. Nicméně uvedla také, že „je důležité, aby populární kultura ukázala těm, kdo prožili domácí násilí, že nejsou sami“.

„Chtěl bych diváky filmu i čtenáře knihy požádat, aby se na snímek podívali s vědomím, že i když obsahuje vypjatější situace, jeho cílem je zapůsobit na ně pozitivně a dodat jim naději a sílu. Tato naděje nijak nezlehčuje bolest a smutek, které Lily ve filmu prožívá, spíše je v mnoha ohledech výsledkem právě oné bolesti, kterou prožila,“ vzkázal režisér snímku Justin Baldoni.

Feministická filmová kritička Linda Marricová považuje některá hollywoodská zpracování tématu domácího násilí za urážlivá. Konkrétně zmiňuje Noci s nepřítelem a Dost, v nichž jsou svými manželi terorizovány a pronásledovány Julia Robertsová a Jennifer Lopezová. „Jediné, co nabízejí, jsou zjednodušené varovné příběhy,“ tvrdí.

Naopak problematiku domácího násilí podle Marricové dobře vystihují režijní debut Garyho Oldmana Pouze vnitrožilně nebo Tyranosaurus s Oliviou Colmanovou v roli týrané ženy.

Příběh s celospolečenským dopadem, říká režisér

Tvůrci filmu Námi to končí ubezpečují, že téma nebrali na lehkou váhu. Režisér Baldoni říká, že jeho prioritou při adaptaci bylo upozornit na problémy, se kterými se potýkají oběti domácího násilí, a související generační traumata. „Jedná se o příběh, který může mít skutečně zásadní společenský dopad,“ nepochybuje Baldoni.

O nelehkých tématech umí mladému publiku vyprávět. Jeho dva předchozí celovečerní snímky – Tři kroky od sebe a Clouds – stavěly na dospívajících hrdinech, kteří zažívali romanci a zároveň čelili vážné nemoci. Konkrétně cystické fibróze a rakovině.

Colleen Hooverová a Justin Baldoni při natáčení filmu Námi to končí
Zdroj: Falcon

Čtyřicátník Baldoni si zároveň v Námi to končí zahrál neurochirurga Ryle, Lily ztvárnila o čtyři roky mladší Blake Livelyová. Knižním protagonistům je přitom pod třicet. Podle autorky předlohy postavy zestárly stejně jako ona. A Baldoni vysvětlil: „Šlo nám o to, aby byl příběh univerzálnější.“

V tomto smyslu se ujal i zpracování tématu. V počátcích měl prý pochybnosti, jestli by příběh neměla režírovat žena, ale spolu s ostatními dospěl k závěru, že jde o „především lidský, nikoliv výhradně ženský“ příběh.

Žádný rytíř v zářivé zbroji

Nicméně představitelka Lily a zároveň producentka filmu Livelyová vnímání vztahového dramatu skrze hlavní hrdinku považuje za podstatné. „Co je na tom filmu krásné a čím se odlišuje, je, že to není jen příběh o domácím násilí. Je to životní příběh jedné ženy. A ta žena je mnohovrstevnatá postava, není definovaná žádným mužem, který jí vstoupil do života,“ uvedla.

V této charakteristice se odráží inspirace, jakou pro postavu Lily byla Hooverové její matka, která žila s násilníkem. „Nezachránil ji jiný muž – rytíř v zářivé zbroji. Sama se chopila iniciativy a opustila mého otce,“ podotkla Hooverová v autorské poznámce k románu. Když si ho autorčina matka přečetla, utvrdilo ji to prý v tom, že se tehdy rozhodla správně.

Správně se podle všeho rozhodla i spisovatelka, když přepustila pro ni tak osobní příběh filmařům. První celovečerní adaptace jejích románů utržila jen za úvodní víkend v amerických kinech dvojnásobek svého rozpočtu a už teď se chystá zfilmování dalších knih Colleen Hooverové.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Pozdě, ale přece. Na svůj první román si počkali Chandler či Hrabal

Miroslav Hlaučo pracuje v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií. V sedmapadesáti letech ale vydal svou prozaickou prvotinu Letnice – a ta se nedávno stala Knihou roku 2024 cen Magnesia Litera. Není jediným, kdo se počítá k pozdním prozaickým debutantům.
před 3 hhodinami

V Británii vystavují knihu vázanou v lidské kůži. Na Harvardu ji raději schovali

Muzeum v britském Suffolku našlo na polici v pracovně knihu vázanou v lidské kůži. Konkrétně v kůži Williama Cordera odsouzeného před téměř dvěma stoletími za vraždu. Jeden podobný exemplář od stejného „dárce“ už muzeum ve sbírkách má. Poněkud znepokojivý způsob knihovazačství se nevyskytuje tak vzácně, jak by se možná mohlo zdát. Ale ne vždy ho muzea berou jako důvod k chlubení.
před 20 hhodinami

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025
Načítání...