Říjen přinesl do repertoáru tuzemských divadel řadu premiér, od grotesek po bolavá aktuální dramata. Uvádíme přehled novinek, o nichž informovaly Události v kultuře.
Divadelní premiéry: Láska z TikToku, Farma zvířat i groteska na lyžích
Naivní divadlo Liberec: Do stopy!
Naivní divadlo v Liberci přeneslo na divadelní prkna Jizerskou padesátku. Herci s běžkami na nohou absolvují alespoň pomyslně celý slavný padesátikilometrový závod. „Je to hodně fyzicky náročné, ale zase jsme se nemuseli učit žádný text,“ podotýká herečka Veronika Khomová. Dějem provází mluvený sportovní komentář.
„Je hodně založená na pohybu, gazích a vtipu,“ dodává k novince režisér Martin Tichý. Ten je zároveň autorem hry, společně s dramatikem Tomášem Syrovátkou. Podepsáni jsou i pod dalšími tituly se sportovní tematikou z libereckého repertoáru, jako je Pohádka o Raškovi nebo Pohádka o Liazce.
Hra s názvem Do stopy! je určená jak dětem od pěti let, tak dospělým. Tvůrci ji popisují jako grotesku, která se opírá o dokumentární materiály. „Máme spoustu fotografií od organizátorů Jizerské padesátky, sešla se nám ohromná spousta lyží, ze kterých výtvarník Karel Bělohlávek vytvořil scénu,“ doplnil dramaturg Vít Peřina. Díky projekcím fotek diváci mohou vidět, jak se lyžovalo dřív.
Do stopy v Naivním divadle Liberec (zdroj: ČT24)
Národní divadlo Brno: Like Lovers Do (Paměti Medúzy)
Sexualizované násilí patří k tématům nové inscenace Like Lovers Do (Paměti Medúzy) v Národním divadle Brno. Antický mýtus o Medúze, znásilněné a proměněné v monstrum, přenáší do současnosti, a otevírá tak nové možnosti interpretace.
Divadelníci předem upozorňují, že jde o radikálnější hru, než na jaké jsou návštěvníci kamenných divadel zvyklí. Autorka – izraelská dramatička Sivan Ben Jišajová – si nebere servítky a mluví o složitých a bolestivých věcech bez příkras. „Všechno posbírala v různých studiích, novinových článcích, od Německa přes Blízký východ až po dálnou Asii. Vybrala asi dvě stovky příběhů sexualizovaného násilí, které zakomponovala do hry,“ upřesnil dramaturg Jaroslav Jurečka.
„Není to hra jenom pro oběti nebo jenom proti násilníkům. Moc bych si přála, aby podpořila lidi, kteří to téma latentně cítí, ale moc to neřešili nebo to nepotřebovali řešit, protože zrovna mají štěstí, že jsou na tom dobře,“ uvedla režisérka Aminata Keita. Podobné téma už dříve zpracovala v inscenaci Feminista od Marka Šindelky.
Divadelníci k nové inscenaci připravili doprovodné aktivity, mimo jiné po každém představení debaty na témata sexualizovaného násilí, domácího násilí, genderové nerovnosti nebo feminismu.
Like Lovers Do (Paměti Medúzy) v Národním divadle Brno (zdroj: ČT24)
Národní divadlo moravskoslezské: Šarlatán
Národní divadlo moravskoslezské (NDM) pokračuje v cyklu Opery terezínských skladatelů. Na říjen připravilo novodobou premiéru Šarlatána od Pavla Haase, staršího bratra herce Huga Haase. První a zároveň poslední operní kus z pera tohoto skladatele se poprvé uváděl v roce 1938 v Brně.
Libreto k Šarlatánovi si Pavel Haas napsal sám. Hudební tragikomedie na motivy německého románu Doctor Eisenbart zobrazuje život potulného lékaře, šarlatána, mastičkáře a ranhojiče. Režisér Ondřej Havelka označil operu za podivuhodnou, záhadnou a tajemně krásnou. „Když jsem začal o inscenování Šarlatána přemýšlet, pátral jsem nejprve po důvodu, proč si Pavel Haas vybral právě toto téma, co chtěl prostřednictvím příběhu doktora Pustrpalka divákům říci,“ uvedl. Dodal, že nakonec jako věrohodné vysvětlení přijal snahu autora vzdát hold lékařskému řemeslu.
Haas byl jedním z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka, bohužel v roce 1941 ho kvůli jeho židovskému původu čekala internace v Terezíně. V cyklu Opery terezínských skladatelů už NDM uvedlo díla Hanse Krásy a Viktora Ullmanna. Všichni tři umělci byli nuceni nastoupit 16. října 1944 do stejného transportu z Terezína do Osvětimi a krátce nato je nacisté zavraždili.
Šarlatán v Národním divadle moravskoslezském (zdroj: ČT24)
Divadlo Polárka: Láska z TikToku
Brněnská Polárka připravila intimní divadelní sondu do soukromí dvou náctiletých influencerů. Hra nazvaná Láska z TikToku je určená pro diváky od patnácti let a vznikla podle skutečných událostí.
Divadelníky inspiroval příběh Jacka Wrighta a Sienny Mae Gomezové. Oba měli na sociální síti TikTok přes deset milionů sledujících. Zveřejňovali spoustu společných videí, jejich fanoušci spekulovali, zda netvoří pár i v soukromí. Poté se ale objevilo podezření, že Sienna sexuálně obtěžovala Jacka. Inscenace zkoumá, jak tenká je hranice mezi hrou a sexuálním obtěžováním.
„Je to love story, která je spíše anti love story. Je o hledání osobních hranic a schopnosti říct ne, je o vlivu sociálních sítí, touze po slávě a neschopnosti oddělit veřejný život od toho soukromého. A obsahuje ještě jedno nesmírně důležité téma: zneužití muže ženou. Na to ještě stále není naše společnost úplně připravena,“ míní režisérka inscenace Daniela Špinar.
Láska z TikToku navazuje na loňskou inscenaci o prvních sexuálních zkušenostech Poprvé a rozvíjí dramaturgickou linku Polárky pro dospívající diváky, která se věnuje hranicím osobní svobody, tělesnosti a vztahům.
Láska z TikToku v Divadle Polárka (zdroj: ČT24)
Divadlo Rokoko: Proměna
Pražské Divadlo Rokoko sáhlo po jedné z nejslavnějších povídek Franze Kafky. Proměnu tam nastudoval režisér kyjevského Národního divadla Ivan Uryvskyj.
Ke klasické předloze přistoupil jako k surreální počítačové hře. Podle inscenátorů totiž dnešní společnost, posedlá informačními technologiemi, čelí podobným výzvám, jaké Kafka popisoval ve své tvorbě. Řehoř Samsa v podání Martina Donutila se v nastudování Rokoka ocitá v absurdním digitálním světě.
Divadlo Husa na provázku: Jednou nám za to děcka poděkujou
Brněnské divadlo Husa na provázku adaptovalo knihu Petra Šestáka Vyhoření. Autor v ní perspektivou kurýra na kole nahlíží na pomyslnou válku s automobilisty. „Je to příběh nejen o současných kulturních válkách, ale také o radikalizaci jednoho každého z nás, třeba na tématech, která jsou pro nás důležitá,“ říká dramaturg inscenace a umělecký šéf Husy na provázku Martin Sládeček.
Inscenaci uváděnou pod názvem Jednou nám za to děcka poděkujou režíruje mladý absolvent JAMU Martin Modrý. „Diváci se během inscenace mohou propadnout do světa velmi ambivalentní postavy, ze kterého nevede jiná cesta než skrze ohledání vlastních názorů a východisek. K tomuto ‚propadu‘ využíváme téměř všechny zbraně, které divadlo nabízí, od přesvědčivého hereckého projevu herce na kole až po využití celého technického aparátu jeviště,“ popsal.
Také představitel kurýra Dominik Teleky stráví prakticky celou dobu na jízdním kole. „Z jednoho bodu tak musím obsáhnout celý sál a pomocí jednoho jediného repetitivního pohybu – šlapání – odehrát vlastně celý příběh,“ potvrdil.
Jednou nám za to děcka poděkujou v divadle Husa na provázku (zdroj: ČT24)
Slovácké divadlo: Farma zvířat
Slovácké divadlo uvedlo slavnou alegorii o totalitním zřízení Farma zvířat. Dramatizaci románu George Orwella připravil a zrežíroval v Uherském Hradišti Dodo Gombár.
Světoznámé dílo, v němž se zvířata vzbouří proti lidem a nastolí si svůj vlastní řád, vzniklo v období druhé světové války. V současné hře ve Slováckém divadle se však podle Gombára odráží realita 21. století. „Nese v sobě docela náročné turbulence doby a vidíme to všude kolem. A tím pádem se Orwell stává znovu jakýmsi prorockým autorem. Takže už u té dramatizace jsem se pokusil do toho vnést jakýsi otisk naší současnosti, našich současných dní,“ prozradil.
V původním Orwellově textu lze podle něj vystopovat konkrétní figury tehdejších autokratických režimů. Roli prasete Napoleona, které postupně převezme moc a demagogií si postupně podmaňuje ostatní zvířata, svěřil režisér Lukáši Matějovi. Ve Farmě zvířat vedle něj hraje téměř celý soubor Slováckého divadla.
Farma zvířat ve Slováckém divadle (zdroj: ČT24)
Dekkadancers: And
Soubor Dekkadancers uvádí na pražských Jatkách 78 tanečně-pohybovou inscenaci And. Pod vedením choreografa Jiřího Pokorného se v ní představují také tři tanečníci nominovaní na letošní Ceny Thálie. Hlavním tématem jsou mezilidské vztahy. „Představení je o výjevech kluka, který má trauma ze ztráty rodiny,“ upřesnil tanečník Ondřej Vinklát.
Klíčová je práce se světlem a scénou. „Celé to tvoří snovou atmosféru, která se mísí s reálnou atmosférou vzpomínek,“ popisuje umělecký šéf Dekkadancers Štěpán Pechar.
Inscenaci vytvořil a režíruje choreograf Jiří Pokorný. Ke spolupráci s Dekkadancers se vrátil po deseti letech. „Téma samoty je něco, s čím se setkávám napříč celou svou dráhou umělce,“ uvedl. Blízkost a odtažitost vztahů dopomáhá v představení ilustrovat autorská hudba Davidsona Jaconella.
And souboru Dekkadancers (zdroj: ČT24)
Národní divadlo: 100 songů
Poslední okamžiky před tím, než všechno nenávratně skončí, se snaží vystihnout hra 100 songů, kterou uvádí Národní divadlo. Německému dramatikovi Rolandu Schimmelpfennigovi se inspirací stal teroristický útok v Madridu, při němž v roce 2004 zahynuly dvě stovky lidí.
Hra se zkouší vracet příběhem minutu po minutě a stále dokola se ptát, co by se stalo, kdyby ten či onen byl více všímavý ke svému okolí. „Možná je to oslava života v tom smyslu: važme si přítomných okamžiků, nevíme, co se stane za chvilku,“ interpretuje sdělení hry herečka Kateřina Winterová.
V časové smyčce spolehlivě fungují písníčky, v nadsázce sto songů, jak stojí v názvu hry. Příběh má v sobě podle tvůrců inscenace silnou naději a výzvu se nevzdávat. „Je podstatné nevidět svět černě, to je náš závazek vůči našim dětem,“ souhlasí herec David Matásek.
100 songů v Národním divadle (zdroj: ČT24)