Galerie hlavního města Prahy pořádá v Domě u Kamenného zvonu výstavu Raši Todosijeviće, příslušníka první generace jugoslávských konceptualistů. Ti se v sedmdesátých letech postavili proti tehdy dominantní klasické malbě a věnovali se například audiovizuálnímu umění. Podle Todosijevićova nejvýznamnějšího videa nese název i samotná výstava – Was ist Kunst?
Předmětem i nástrojem Todosijevićova díla byla podle kurátora Jakuba Krále často umělcova žena Marinela Koželjová. „V jednom případě jde o performance, kdy on své manželce pokládá jednoduchou otázku, co je to umění, a během té performance stupňuje hlasovou dikci, takže naléhavost otázky připomíná něco jako výslech,“ popisuje kurátor.
Video se na výstavě sice neobjeví, otázka se ovšem ozývá ze samotné instalace. Todosijević tímto dotazem podrobuje kritice také umělecká díla včetně těch nejznámějších. V sedmdesátých letech vytvářel kopie obrazů Pabla Picassa a poukázal tak na jejich zaměnitelnost.
„Jde o určitý druh cynismu, ironie, ale také umělecké kritiky, která by neměla být rigidní, má mít směšný tón,“ míní Todosijević. Společně s Marinou Abramović patří k nejvýraznějším umělcům bývalé Jugoslávie a dnešního Srbska.
Totalitní symboly
Výstavu zakončuje sedmnáct stolů složených do tvaru svastiky. Na nich jsou lahve srbského piva, anebo tradiční srbský pokrm – fazolová polévka. Interpretaci tohoto díla nechává Todosijević na samotném návštěvníkovi.
„Jeden symbol má tolik významů, které jsou podmíněné geografickou polohou. Jiný význam má svastika v Indii, jiný význam má třeba v Německu,“ říká Král. Užíváním totalitních symbolů se Todosijević podobá dalším umělcům z bývalé Jugoslávie – zejména slovinské kapele Laibach.
„Podobně jako v případě slavné slovinské skupiny, i jeho dílo reprezentuje chůzi po velmi tenké linii mezi mravním a zvráceným čtením dějin či soudobého globálního dění, jež nejsou na první pohled zcela jednoznačně rozlišitelná,“ uvedl kurátor.
