Kniha Aleny Zemančíkové nazvaná Zpětné zakreslení cesty se pokouší najít odpověď na to, jaké bylo uplynulé čtvrtstoletí v Národním divadle. Připomíná nejenom nejvýraznější inscenace těchto let, ale také velmi zjitřenou atmosféru první scény let devadesátých, kdy se divadlo zásadně proměnilo.
Začátek svobodných let nebyl pro první scénu vůbec jednoduchý, lidé žili vzrušenou dobou polistopadových změn a do divadel nechodili. A tak se stávalo, že první scéna hrála doslova pro pár diváků. Neuspěla ani nabídka na vstupenky zdarma zemědělcům na jejich sjezdu.
Ivana Rajmonta jako uměleckého šéfa čekal nejtěžší úkol. Změnit lety zakonzervované pojetí první scény coby obrozeneckého divadla. Ne všichni, a to i některé výrazné herecké osobnosti, tuhle změnu přijali. Například Jana Hlaváčová a Luděk Munzar.
„Zdá se nám, že záchrana Národního divadla není v jeho rozbití, ale v návratu k jeho prapůvodní ideji,“ řekla v roce 1990 Hlaváčová.
Rajmont postojů a odchodu Jany Hlaváčové v interním materiálu upřímně litoval, konstatuje autorka knihy o Národním divadle Alena Zemančíková.
Proměna souboru byla razantní. Podle Zemančíkové byl umělecký soubor Národního divadla nejenom souborem vynikajících osobností, ale také souborem dobře prokádrovaných osobností.
Tato část souboru odejít musela a k těm, co se změnou souhlasili, přišli nově mimo jiné Iva Janžurová, Jana Preissová, Miroslav Donutil. A podle herečky Taťjany Medvecké teprve představení Rok na vsi, které dělal Mirek Krobot, ty dvě části souboru propojilo.
Za čtvrt století se na první scéně vystřídali tři šéfové
Velkým symbolem těchto let byly i herecké návraty. Z nucené emigrace se vrátila Soňa Červená a po dvaceti letech zákazu přivítala první scéna Vlastu Chramostovou.
Za čtvrtstoletí se pak na první scéně vystřídali tři umělečtí šéfové. Po Rajmontovi to byl Josef Kovalčuk a jako třetí Michal Dočekal. „Mně narostly křídla, když nastoupil Michal Dočekal. Měla jsem pocit, že přichází mladý intelektuál s názorem a zajímavou dramaturgií,“ vzpomíná herečka Medvecká.
Činohra Národního divadla se tak zařadila mezi výrazné české scény, které mají ambice patřit mezi ty nejlepší. A například inscenace Maryša a Kytice na současném repertoáru to jen potvrzují.
