Je to přesně čtyřicet let, kdy Miloš Forman natáčel v Československu Amadea, film oceněný osmi Oscary. U příležitosti tohoto výročí se v Praze sešli ti, kteří u natáčení byli. Dorazili i někteří členové štábu ze Spojených států včetně herečky Cynthie Nixonové.
Čechoslováci museli jíst jinde než Američané a všude byli tajní. Pamětníci natáčení Amadea přijeli do Prahy
Události v kultuře: V Praze se sešli filmaři z Amadea (zdroj: ČT24)
V roce 1983 se emigrant Miloš Forman po letech vrátil do rodné země. Komunistický režim mu nakonec díky vidině dolarů povolil Amadea natáčet. „Od roku 1977, kdy jsem se stal americkým občanem, jsem několikrát žádal o vízum, ale vždycky marně. Československá vláda mě odmítala vpustit do země, byť i jen na kratičkou návštěvu,“ komentoval to Forman ve své biografii.
Režisér v souvislosti s Amadeem musel slíbit, že nebude vyhledávat disidenty. „Tak jsem říkal, no, tak já vám na to ruku dám, že já nebudu vyhledávat disidenty. Ale vy mi dejte ruku na to, že když si oni vyhledají mě, že se ani nám ani disidentům nic nestane,“ vzpomínal.
Cynthii Nixonové, dnes známé herečce i díky seriálu Sex ve městě, bylo tehdy sedmnáct let. Teď přijela do Prahy po čtyřiceti letech a na tehdejší atmosféru nezapomněla. „Víte, my jsme byli z New Yorku a byli jsme dost hlasití. Dobře si pamatuji, jak jsme přecházeli přes ulici a všichni ostatní stáli tiše na rohu. Nejezdila žádná auta. Bylo vidět, pod jakým tlakem tu lidé žili a jak velký strach v nich byl,“ myslí si Nixonová.
Štáb nepřetržitě kontrolovala Státní bezpečnost při práci i v soukromí. „Řidiči a překladatelé museli policii každý týden hlásit naši činnost. V hotelových pokojích jsme měli mikrofony,“ vzpomíná producent Paul Zaentz. Tajná policie stála Zaenztovi za dveřmi, když v hotelu promítal zakázané filmy.
Kantýna rozdělená napůl
Bizarní situace nastávaly i kvůli stravování. „Jednou týdně jezdilo auto do Vídně nakoupit jídlo. Vozilo čerstvé potraviny, ovoce a tak dále,“ říká producent Bertil Ohlsson. „Chtěli jsme, aby čeští členové štábu jedli stejné obědy, jaké jsme měli my. Československá vláda ale protestovala, proč by štáby pracující na Amadeovi měly mít lepší jídlo, když štáby u jiných filmů ho nemají,“ dodává Zaentz.
Jídelna se tak musela rozdělit napůl, což bylo pro Zaentze nepochopitelné nařízení. Čeští spolupracovníci si ale museli zvykat i na americký způsob výroby filmů, kdy i v Česku pracoval vedle hlavního štábu druhý, pomocný štáb. Choreografie některých scén se ladily i několik měsíců.
Zaentz po čtyřiceti letech přiznává, že na natáčení Amadea se zapomenout nedá. O hollywoodské produkci, která se půl roku pohybovala v části staré Prahy a na níž se podílely stovky místních komparzistů, se v tehdejším tisku vůbec nemohlo psát, natáčení se ale přesto před veřejností nepodařilo utajit.
Ideální lokace
Praha byla pro natáčení historického projektu ideální. Ve starých uličkách drahé Vídně zářily neony, filmařům nevyhověl mozartovský archiv v Salcburku a ani v Budapešti nenalezli jedinou stylově čistou ulici. Forman říkával, že Praha začátku 80. let, se svými zanedbanými malostranskými uličkami dlážděnými kamennými kostkami, nedotčenými válkou ani turismem, byla tehdy jako lokace ideální.
Klíčové scény vznikly také ve Stavovském divadle, kde Mozart roku 1787 dirigoval světovou premiéru Dona Giovanniho. Točilo se také na bohnickém hřbitově, kde je Mozart v závěru snímku pohřben, nebo ve Valdštejnské zahradě. Honosné bály či sídla panovníků Forman umístil do malostranských či hradčanských paláců – Buquoyského, Valdštejnského nebo Arcibiskupského. Pro závěrečnou scénu, v níž Salieri projíždí chodbou sanatoria pro duševně choré, si filmaři vybrali Invalidovnu v Karlíně.
Při svém pražském pobytu Forman zaměstnal spoustu Čechů včetně kameramana Miroslava Ondříčka, architekta Karla Černého nebo výtvarníka kostýmů Theodora Pištěka. Amadeus měl v USA premiéru v září 1984, v březnu následujícího roku následovalo osm Oscarů a teprve v roce 1986 jej měli možnost vidět diváci v Československu.