Bylo pozdní odpoledne, sedmý máj – a na vyšehradském hřbitově byl podruhé pohřbíván Karel Hynek Mácha. Básníkovy ostatky byly převezeny do rodné Prahy více než století po jeho smrti. Druhý pohřeb v roce 1939 se pak stal manifestací Čechů proti nacistické okupaci.
Nejvýznamnější představitel českého romantismu zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích poté, co prochladnul při hašení požáru. Bylo mu necelých dvacet šest let. Pohřben byl na litoměřickém hřbitově v den, kdy se měl ženit.
Převezení Máchových ostatků do Prahy inicioval o více než sto let později Karel Engliš, tehdejší guvernér Národní banky Československé. „Bylo to proto, aby se nedostaly do rukou Němců. Uloženy byly ve strašnickém krematoriu až do 6. května 1939, kdy byly vystaveny v Pantheonu Národního muzea,“ připomíná historik Jan Němeček.
Smuteční průvod následně doprovodil rakev na Vyšehrad k pohřební mši. „Byla reakcí prostých lidí na okupaci. Celé jaro a léto 1939 je protkáno těmito demonstracemi, které vrcholí 28. října 1939,“ zmiňuje Němeček v této souvislosti protest při výročí vzniku Československa. „Nacisté si uvědomovali nebezpečnost, která z těchto akcí vyplývá,“ nepochybuje historik.
Máchova pohřbu se účastnily desetitisíce lidí a nad hrobem „rozervaného romantika“ promluvili například generál Rudolf Medek nebo básník Josef Hora.
„Kněz Bohumil Stašek, který kázal na pohřbu a poté ještě na několika dalších akcích, byl v září 1939 zatčen a vězněn do konce války v koncentračním táboře Dachau,“ upozorňuje Němeček, že demonstrativní převoz ostatků nezůstal bez následků. Karel Hynek Mácha se tak stal nejen symbolem lásky, ale i národní hrdosti.
