Bedřich Dlouhý začal tvořit v padesátých letech a v tvorbě pokračuje do současnosti. Retrospektivní výstava, kterou sám připravoval pro Galerii hlavního města Prahy, ukazuje více než stovku děl. Shrnul je pod název Moje gusto. Sedmaosmdesátiletý umělec se vždy chtěl odlišit od mainstreamu, i proto vsadil na netradiční výtvarné postupy a také humor.
Bedřich Dlouhý je výtvarník podle svého gusta
Všechna díla na výstavě – ať už asambláže, obrazy s figurativní tematikou, nebo minimalistická zátiší – propojují autoportréty. Bedřich Dlouhý na nich ale nezobrazuje vždy sám sebe, místo toho se dělí o své zkušenosti. „Jsou vhledem do všeho, co poznal, čím prošel, co ho oslovilo, proto obsahují různé knížky nebo výňatky z kritik,“ přibližuje kurátorka Mahulena Nešlehová.
V jednom z velkoformátových autoportrétů tak třeba představuje, čím si jako výtvarník prošel: nechává nahlédnout do svých tvůrčích začátků, nabízí pohled na své druhé já a také zmiňuje vztah k baroknímu umění, jež rád parafrázuje.
„Dlouhý je nadán neobyčejnou šikovností, tvůrčí vynalézavostí,“ upozorňuje kurátorka. Výrazně ho ovlivnila umělecká skupina Šmidrové, kterou založil na konci padesátých let. Spolupracoval v ní se sochaři Karlem Neprašem nebo Janem Koblasou. „Jeho šmidrovská míza, naplněná ironií i sarkasmem, je stále přítomná,“ nepochybuje Nešlehová.
Výtvarník Bedřich Dlouhý připravil v GHMP svou retrospektivu (zdroj: ČT24)
Humor se v tvorbě Bedřicha Dlouhého projevuje například v bizarních spojeních, která ve svých dílech zachycuje. Na výstavě se návštěvníci pozastaví třeba nad chlebíčkem napojeným na elektrický obvod nebo mouchou s kufrem a na cestě k obří tlačence, tedy takzvaně za lepším. Šťavnatou kýtou namalovanou na dalším obraze mezi modelkami zase výtvarník kritizuje masovou kulturu.
V retrospektivě nechybí ani umělcovo zatím poslední dílo. Je jím opět autoportrét nazvaný Akademický malíř Bedřich Dlouhý vzpomíná. Zájemci se k němu mohou na výstavě a navazujícím doprovodném programu připojit do poloviny února příštího roku.