Švédská královská akademie věd se rozhodla udělit cenu Sveriges Riksbank za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za rok 2024 Daronu Acemogluovi, Simonu Johnsonovi a Jamesi A. Robinsonovi „za studie o tom, jak se utvářejí instituce a jak ovlivňují prosperitu“.
Nobelovu cenu za ekonomii dostali vědci za popsání rozdílů v prosperitě
Letošní laureáti v oblasti ekonomických věd – Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson – prokázali význam společenských institucí pro prosperitu země. Společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, negenerují růst ani změny k lepšímu. Výzkum laureátů pomáhá pochopit proč.
Když Evropané kolonizovali velké části zeměkoule, změnili se v těchto společnostech nejen vládci, ale také instituce. Někdy to bylo dramatické, a ne všude to probíhalo stejně. Na některých místech bylo cílem vykořisťovat původní obyvatelstvo a těžit zdroje ve prospěch kolonizátorů. Jinde kolonizátoři ale vytvořili inkluzivní politické a ekonomické systémy pro dlouhodobý prospěch evropských přistěhovalců.
Proč jsou některé země bohaté, ale jiné chudé?
Laureáti letošních Nobelových cen ukázali, že jedním z vysvětlení rozdílů v prosperitě zemí jsou právě společenské instituce, které v nich byly zavedené během doby kolonizace. V zemích, které byly v době kolonizace chudé, byly často zavedeny inkluzivní instituce. A to časem vedlo ke všeobecnému blahobytu obyvatelstva. To je důležitý důvod, proč se tak často stává, že bývalé kolonie, které byly kdysi bohaté, jsou nyní chudé – a naopak.
Některé země se ocitají v pasti, kdy mají nekvalitní a nefunkční instituce a současně nízký hospodářský růst. Zavedení inkluzivních institucí by přineslo dlouhodobé výhody pro všechny, ale takové snadno ovlivnitelné instituce přinášejí krátkodobé zisky lidem u moci. Dokud jim politický systém zaručuje, že zůstanou v úřadu, nikdo nebude věřit jejich slibům o budoucích ekonomických reformách. Podle laureátů proto v takových zemích se slabými institucemi dlouhodobě nedochází k žádnému zlepšení.
Tato neschopnost věrohodně nejen slibovat, ale také provádět pozitivní změny může též vysvětlit, proč někdy dochází k demokratizaci. Když hrozí revoluce, čelí vládnoucí třída dilematu: nejraději by zůstala u moci a snažila se uklidnit masy slibováním ekonomických reforem. Ale obyvatelstvo pravděpodobně neuvěří, že se nevrátí ke starému systému, jakmile se situace uklidní. Nakonec může být jedinou možností předání moci a nastolení demokracie.
„Snížení obrovských rozdílů v příjmech mezi zeměmi je jednou z největších výzev naší doby. Laureáti prokázali význam společenských institucí pro dosažení tohoto cíle,“ říká Jakob Svensson, předseda výboru pro udělení Ceny za ekonomické vědy.
O ceně za ekonomii
Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří Američané.
V loňském roce Nobelovu cenu za ekonomii získala Američanka Claudia Goldinová za prohloubení znalostí o uplatnění žen na trhu práce. Stala se tak teprve třetí ženou, která toto ocenění obdržela.
Na vyznamenané čeká kromě medaile, diplomu a finanční odměny i tradiční slavnostní ceremoniál, který se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince.