Řecká vláda stále nedokázala najít společnou řeč se svými věřiteli, spekuluje se tak nejen o prodloužení záchranného programu, ale pořád častěji i o bankrotu. I když to rozhodně není nic příjemného, není státní bankrot ničím ojedinělým. Jenom za posledních 25 let do nich spadlo deset zemí. Pokud by se mezi ně nakonec zařadilo i Řecko, mohlo by se inspirovat u Islandu, který se dokázal vypořádat s finančními problémy vůbec nejlépe. Alespoň tak to tvrdí Mezinárodní měnový fond (MMF).
Řecko by nebylo první ani poslední zemí v bankrotu
Island se ocitl na pokraji bankrotu v roce 2008. Příčinou byl pád jeho hlavních bank, které se zadlužily v zahraničí. "Museli jsme přistoupit k některým drastickým opatřením. Zvýšili jsme daně fyzickým osobám i společnostem a také daně z kapitálových investic," prohlásil v roce 2012, kdy už měla země nejhorší za sebou, islandský ministr zahraničí Ossur Skarpedinsson.
Vyšší daně v kombinaci s devalvací měny a tím pádem nárůstem cen donutily Islanďany počítat bez nadsázky každou korunu. "Houževnatý islandský národ si musel v minulosti projít ne příliš lehkými osudovými záležitostmi. Možná právě tato zkušenost přispívá k tomu, že jsou schopni potýkat se s krizemi," uvedl v reakci na tehdejší islandskou cestu z krize analytik České spořitelny Jan Jedlička.
- Argentina
- Ekvádor
- Paraguay
- Uruguay
- Pákistán
- Pobřeží slonoviny
- Gabon
- Rusko
- Ukrajina
- Island
Bankrotářů je mnohem víc
Island ale rozhodně není jedinou zemí, která se musela vypořádat s finanční krizí. Od devadesátých let postihl podobný osud řadu dalších států. V jihovýchodní Asii rozkolísala krize dokonce i do té doby nezpochybnitelné "asijské tygry", i když státy jako takové bankrot nevyhlásily. Pády asijských měn odstartovalo Thajsko, kde byl 2. července 1997 thajský bát po prudkém poklesu převeden na plovoucí kurs.
Čínský investor na šanghajské burze
Následoval odliv spekulativního kapitálu a mnoho bank a podniků se dostalo do problémů či bankrotů. Krize nakonec zasáhla i další asijské tygry (Malajsii, Filipíny, Indonésii a Hongkong) a zpochybnila hodnocení jejich ekonomik jako hospodářský zázrak. Také Japonsko zažilo velký otřes po bankrotu čtyř významných finančních institucí. "Černý čtvrtek" 23. října na hongkongské burze a následný pád na burzách Evropy a Ameriky rozšířil krizi i na další světové měny.
Ruská kapitola
Velkou krizi zažilo v roce 1998 také Rusko. Vláda a centrální banka v létě oznámily změnu politiky směnného kurzu rublu, spočívající v uvolnění kurzu a vzdání se tlaků na jeho devalvaci. Součástí protikrizových opatření bylo i 90denní moratorium na splácení zahraničního dluhu a země se tak dostala do finanční krize.
Otřesy v Rusku byly prohloubeny právě i asijskou krizí, poklesem cen ropy a klesající důvěrou zahraničních investorů. Krize vedla až k demisi vlády. V chaosu se Rusko potácelo rovněž při měnové krizi v roce 2008, kdy pád rublu vedl k uzavírání bank a ke ztrátě úspor obyvatelstva. A naposledy vyvolal paniku v zemi strmý pád rublu na konci minulého roku - měna poprvé v historii prolomila hranici 80 rublů k dolaru.
obrázek
A co Latinská Amerika?
V lednu 1999 se během "černého úterka" na brazilské burze propadla jinak stabilní brazilská měna real proti dolaru o více než osm procent. Jedním z důvodů stále se výrazněji rýsující recese byla tehdy politika vysokých úvěrových sazeb právě na podporu realu. Krizi neodvrátil ani záchranný balík od MMF.
Přitom už v roce 1982 vysoká zadluženost části latinskoamerických zemí (Mexika, Brazílie a Argentiny) vedla k jejich platební neschopnosti. Spojené státy a MMF sice nejhorší krizi zažehnaly, v některých zemích, jako například v Brazílii, trvá ale hospodářská stagnace celá desetiletí. Také Argentina zažila v letech 2001 a 2002 hlubokou ekonomickou krizi s devalvací a největším státním bankrotem na světě. A v loňském roce se dostala do platební neschopnosti znova – nedokázala splatit dluhy svým věřitelům.
Už pět zemí eurozóny muselo požádat o pomoc
Řecko požádalo o finanční pomoc EU a MMF poprvé v květnu 2010, když mu kvůli ztrátě důvěry investorů úroky z nových dluhopisů začaly stoupat do neúnosné výše. Ani částka 110 miliard eur, poskytnutá Aténám výměnou za další úsporná opatření, ale problém nevyřešila. Už následující rok proto eurozóna spolu s MMF připravila druhý balík pomoci ve výši 130 miliard eur. Peníze jsou uvolňovány podle toho, jak vláda činí razantní škrty, které EU a MMF požaduje. A právě uvolnění zbylých 7,2 miliardy eur závisí na v těchto dnech diskutované dohodě o dalších řeckých reformách.
Irsko si půjčilo v roce 2010 od fondu a EU celkem 85 miliard eur. Problémy irských bank způsobilo obrovské množství úvěrů, které si finanční ústavy nabraly v zahraničí, aby na domácí půdě mohly financovat masivní realitní boom. S příchodem krize začaly ovšem ceny nemovitostí prudce klesat a banky se zanedlouho ocitly bez prostředků. S krizí se ale irská ekonomika vypořádála příznivě a záchranný program už opustila.
Řecko a EU
Portugalsko se dohodlo s EU a MMF v dubnu 2011 na půjčce 78 miliard eur. Výměnou za to se nejchudší země západní Evropy zavázala k úsporným opatřením. Do problémů Portugalsko dostalo vysoké zadlužení v kombinaci se slabým hospodářským růstem. Finanční situaci země ztížily také politické půtky kvůli úsporným opatřením. Loni země záchranný program opustila.
Španělsko je největší zemí eurozóny, která byla nucena o pomoc požádat. Na rozdíl od ostatních směřovalo 100 miliard eur, o které Španělsko požádalo v roce 2012, pouze na tamního bankovní sektor. Vláda schválila plán bankovní reformy, jehož hlavní součástí bylo očištění bank od špatných úvěrů a toxických aktiv pomocí takzvané "špatné banky".
Kypr požádal Evropskou unii o finanční pomoc v roce 2012. Důvodem byla ochrana finančního sektoru, a tím i ekonomiky země před dopady hluboké dluhové krize v sousedním Řecku. Tamní vláda se ale nebála radikálního řešení - vklady bohatých klientů v bankách zatížila nebývale vysokou daní. Na finanční scéně se dokonce mluví o konfiskaci bankovního majetku, a to až do výše 80 procent
S finančními problémy se nejlépe popasoval Island (zdroj: ČT24)