Znehodnocení koruny v několika krocích během roku 1990 bylo nezbytným předpokladem pro přechod tehdejší československé ekonomiky na tržní model, shodují se ekonomové. I když podle některých bylo zpětně oslabení kurzu příliš velké, obecně nastartovalo dlouhodobé posilování koruny. Ta se tak stala do jisté míry nárazníkem proti ekonomickým šokům, což je vidět i v současné malé ochotě veřejnosti přejít na euro. Navíc posilování koruny začalo postupně zlevňovat nákupy Čechů v zahraničí.
Marka za osmnáct. Devalvace koruny před 30 lety byla podle ekonomů nezbytná
V roce 1990 se uskutečnila devalvace uměle nadhodnocené koruny v rámci několika kroků celkem o 114 procent na 28 korun za dolar či 18,23 koruny za německou marku. Nadále ale podniky a lidé neměli k devizovým prostředkům rovnoprávný přístup. Ten byl umožněn až v roce 1991 se zavedením vnitřní směnitelnosti koruny.
Znehodnocení pomohlo domácím vývozcům, kteří mohli lépe konkurovat na zahraničních trzích. Dramaticky ale zdražilo zboží z dovozu a turistům cestování na Západ.
Volně směnitelná je koruna od roku 1995, kdy mimo jiné padl limit pro nákup devizových prostředků, platný pro občany.
„Devalvace československé koruny před 30 lety byla součástí šokové terapie budování tržní ekonomiky, která tehdy byla jediným možným postupem,“ uvedl hlavní ekonom UniCredit bank Pavel Sobíšek. „Oslabení koruny tak bylo nevyhnutelnou cenou za ekonomický omyl – socialismus,“ uvedla i hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Kdyby existovala marka, kurz by byl zřejmě 13 korun
Podle hlavního ekonoma ING Jakuba Seidlera by byl průměrný kurz koruny vůči marce v současnosti podle následného vývoje kurzu koruny vůči euru kolem 13 korun za marku.
„Hrubá průměrná mzda v roce 1991 ve výši necelých 4000 korun umožňovala nákup 130 dolarů a 213 marek, dnes s průměrnou mzdou přesahující 34 tisíc korun by to bylo téměř 1500 dolarů a 2600 pomyslných marek. V rámci tohoto srovnání je však potřeba brát také v úvahu fakt, že cenová hladina v USA a Německu se od roku 1990 zhruba zdvojnásobila,“ uvedl jako ilustrativní příklad Seidler.
Koruna se přitom podle Seidlera od počátku 90. let stala až na několik výjimek určitým nárazníkem a makroekonomické šoky přicházející ze zahraničí tlumila, zatímco v jiných postkomunistických ekonomikách tamní měny šoky spíše zesilovaly.
„To je patrně jeden z důvodů, proč není v Česku, ve srovnání s řadou jiných zemí v regionu, ochota vlastní měnu opustit ve prospěch eura,“ uvedl. Dohánění západních zemí totiž podle něj probíhalo do velké míry právě postupným posilováním koruny, což umožnilo mít nižší inflaci a také nižší úrokové sazby.
Zpětně podle Horské ovšem oslabení koruny bylo výraznější, než nutně muselo být. Proto také koruna procházela a bude podle ní procházet obdobím výraznějšího posilování. „Odtud také vychází předpoklad dlouhodobého trendu posilování koruny, který má navrátit kupní sílu české koruny na úroveň, která odpovídá její skutečné kupní síle, což je nyní necelých 16 až 17 korun za euro. Současný kurz koruny je tak zhruba o třetinu podhodnocen,“ uvedla. V současnosti se koruna obchoduje na nejsilnější úrovni za poslední dva roky, kolem 25,27 koruny za euro.
„Na druhou stranu posilování koruny v průběhu transformace zlevňovalo nákupy zboží za našimi hranicemi. Tam ceny rostly výrazně pomaleji, takže díky sílícímu kurzu české koruny si český zákazník v rakouských, německých, amerických, britských obchodech a jinde po světě koupil postupně více zboží,“ upozornila Horská.
Prvotní kurz koruny proti německé marce byl pode Sobíška na počátku roku 1990 zřejmě ne náhodou stanovený blízko ceny, za kterou prodávali marky na ulicích veksláci. Ti totiž podle něj nejlépe suplovali neexistující trh. „V prvních měsících po devalvaci se kurz koruny proti marce pohyboval kolem 20 korun za marku, což by odpovídalo dnešnímu kurzu 40 korun za euro. Správnost tehdejšího stanovení dokládá, že se kurz bez velkých výkyvů udržel na nepříliš odlišné úrovni až do rozdělení československé měny na konci roku 1992,“ dodal.
Od roku 1989 česká měna prošla čtyřmi zásadními až kritickými okamžiky. Vedle devalvace v roce 1990 to byl květen 1997 v souvislosti s asijskou měnovou krizí, kdy koruna oslabila o 14 procent. Třetí okamžik, na který neradi vzpomínají čeští exportéři, bylo prudké posilování koruny v souvislosti s privatizačními toky na přelomu 2001 a 2002. A čtvrtý bylo umělé oslabení kurzu v listopadu 2013 Českou národní bankou s cílem zabránit poklesu cen a podpořit oživení ekonomiky.
Seidler upozornil, že průměrný kurz koruny vůči dolaru byl v roce 1991 zhruba 29,5 koruny za dolar. Nejsilnější hodnoty pak vůči dolaru koruna dosáhla v roce 2008, kdy kurz v červenci činil 14,43 koruny za dolar. Naopak nejslabší byl v říjnu roku 2000 s kurzem přesahujícím 42 korun za dolar.
Vůči euru byla koruna nejsilnější také v červenci 2008, a to s kurzem nepatrně pod hranicí 23 korun za euro. Nejslabší hodnoty pak měla koruna vůči euru v březnu 1999 s kurzem 38,6 koruny za euro.