Praha – Druhý pilíř důchodového systému se bude rušit. Takřka 100 tisíc lidí, kteří se pro tento způsob spoření na stáří od roku 2013 rozhodli, si bude muset své peníze chtě nechtě vybrat nejspíš už v roce 2016. A Česko se vrací k diskuzi o tom, co s tuzemským důchodovým systémem dál. Jak to skončí, není ani po více než dvou desítkách let jisté. Jasné je jediné, kdo nechce jen se založenýma rukama čekat na nejistý výsledek politických debat, měl by si začít spořit na důchod sám. Nejsou k tomu přitom potřeba žádné velké peníze ani exotické investice, v nichž se laik nevyzná.
Třetina Čechů si na stáří vůbec nespoří. Většinou to vysvětlují tím, že jsou chudí a v jejich rodinném rozpočtu se peněz na spoření prostě nedostává. Avšak jen pouhé dvě stovky měsíčně odložené stranou mohou v penzi zvýšit pravidelný měsíční příjem i o dva tisíce korun. Důležité je hlavně začít s odkládáním peněz na stáří včas.
„Je potřeba počítat s tím, že čím dřív člověk začne spořit, tím menší měsíční příspěvek mu stačí. Pokud někdo začne ve čtyřiceti, tak to potom nezachrání ani 5 tisíc,“ zdůraznil v rozhovoru pro portál ČT24 specialista na investice a penzijní spoření společnosti Swiss Life Select Jan Macek.
V řeči čísel: když si začne dvě stovky měsíčně na penzi odkládat dnes 25letý muž, bude mít při 5procentním ročním zhodnocení při odchodu do důchodu v 69 letech naspořeno zhruba 380 tisíc korun. Pokud by si z této částky nechal až do svých 85 let vyplácet pravidelnou rentu, dostal by každý měsíc 1 983 korun. To už může být znát. Pokud by průměrný důchod zůstal beze změny, polepšil by si náš důchodce skoro o pětinu. Měsíčně by měl místo 11 tisíc korun k dispozici takřka 13 tisíc.
„Každá koruna odložená na stáří se počítá. Mimochodem, více než 8 % výdajů domácností v ČR padne na alkohol a tabák. Když přičteme hazard, dohromady je to víc než 290 miliard korun každý rok. To je zhruba stejná částka, jaká je aktuálně naspořená ve všech penzijních fondech dohromady. Argument, že není z čeho spořit, je tak zcela mimo mísu,“ říká analytik Partner Aleš Tůma.
Lepší fond než slamník
Kromě délky spoření výrazně ovlivňuje sumu, kterou budeme mít po letech spoření na kontě, také zhodnocení. Pokud by totiž peníze ležely na spořícím účtu se zhodnocením kolem 1,1 %, za 44 let by se na něm nastřádalo jen necelých 135 tisíc korun. Penzista by tak získal každý měsíc na přilepšenou jen sedm stovek. Schovávat si peníze doma do slamníku nebo je nechat v bance tak zřejmě nebude nejlepším řešením.
Jak si spořit efektivněji? U menších částek jsou možnosti omezené, přesto jich několik existuje. S vyšším zhodnocením než nabízí spořící účty je podle expertů možné počítat v doplňkovém penzijním spoření, tedy tzv. třetím pilíři, a to přesto, že zatím penzijní společnosti příliš nezazářily. V roce 2013 se nad hranici 5procentního zhodnocení dostaly jen dva účastnické fondy penzijních společností – Conseq globální akciový fond, který zhodnotil peníze klientů o 19 %, a Raiffeisen růstový fond s výnosem 11,7 %. Ostatní zůstaly hluboko pod 4 %, 11 z 25 účastnických fondů nedokázalo dokonce ani překonat inflaci.
Jenže penzijní společnosti jsou na českém trhu novinkou, kterou přinesla od roku 2013 důchodová reforma, a v důsledku toho se zatím potýkají s nedostatkem klientů. „Fond, který má málo účastníků, tudíž má málo peněz, což byla loni drtivá většina fondů, nemá dostatek prostředků na to, aby investoval podle zásad a nastavení, jak (dobrý hospodář) má. Peníze, které měly podle svého zaměření investovat dynamicky, držely v hotovosti, a proto fondy vykázaly zhodnocení pod hladinou inflace,“ vysvětlil Macek. Do budoucna ale počítá u fondů investujících do akcií s dlouhodobým zhodnocením okolo 6 až 7 % ročně. A navíc pokud si lidé budou do třetího pilíře posílat víc než tři stovky měsíčně, dostanou navrch ještě státní příspěvek. Ten závisí na výši pravidelného vkladu a pohybuje se od 90 do 230 korun měsíčně.
Avšak ani v případě, že si člověk spoří stovku nebo dvě měsíčně, a na státní podporu tak nedosáhne, nemusí být 3. pilíř špatnou volbou. „Bez státní podpory to sice není tak jednoznačné, ale i samy o sobě nejsou účastnické fondy špatný produkt. U těch rizikovějších mohou být výnosy dlouhodobě vyšší. Pokud spořím na 20 až 30 let, v zásadě nedává smysl zůstávat ze 100 % ve státních dluhopisech. Účastnické fondy také mají o něco nižší poplatky než podílové fondy,“ míní analytik společnosti Partners Aleš Tůma. Spoření ve třetím pilíři doporučuje také šéf vládní odborné komise pro důchodovou reformu Martin Potůček. Jeho komise se dokonce chce pokusit spoření ve třetím pilíři ještě více zatraktivnit.
Pravidelně do podílových fondů
Kromě třetího pilíře přichází pro spoření malých částek v úvahu také pravidelné investování do podílových fondů. Některé, jako například fond České spořitelny nebo fond Komerční banky, mají minimální vklad nastaven na 300 korun měsíčně.
„Výhodou podílových fondů je rychlá dostupnost peněz a při dodržení tříletého testu nulová daň z výnosu, zatímco při výplatě starobní penze z důchodového penzijního spoření se výnos daní,“ připomněl Tůma. Nevýhodou podílových fondů pak obvykle bývají v porovnání s fondy třetího pilíře vyšší poplatky.
Investice „do státu“
Podnikatelé pak mohou kromě finančního trhu vsadit také na stát. „Pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné, tak bych jim doporučil, aby zvážily zvýšení svých příspěvků do prvního pilíře, protože OSVČ přispívají výrazně méně než zaměstnanci se zaměstnavateli a to pak vede k tomu, že jejich důchody jsou výrazně nižší,“ radí šéf důchodové komise Potůček. V Česku totiž platí, že i živnostník věnující se řemeslné činnosti může díky výdajovému paušálu odvádět i s příjmem 70 tisíc korun na důchodové pojištění jen minimum, tedy 1 890 korun měsíčně. Za to ale musí počítat s velmi nízkým důchodem - od státu dostane něco málo přes 4 tisíce korun.
Jenže ani takováto „investice“ prostřednictvím státu není bez rizika. Zatímco u důchodového spoření či investic do podílových fondů je třeba počítat s vrtkavostí trhů, peníze vložené do prvního pilíře mohou znehodnotit politická rozhodnutí. Rada, jak se s tím vypořádat, je ovšem prostá: nespoléhat ve stáří na jediný zdroj příjmů. Možnosti, které se nabízí, je lepší kombinovat.
