Na českých dálnicích se uzavírá jedna technologická etapa, takzvaný poloviční profil. Jde o nápad ještě z doby socialismu, který se používal až do konce 90. let. Měl šetřit náklady, protože místo čtyř pruhů se stavěly jen dva a dva měly počkat. Jenže často se s nimi čekalo tak dlouho, že dostavba stojí skoro stejně jako nová dálnice.
Část D7 je vlastně obchvat Loun. Na konci 90. let ho stavěli s tím, že brzy navážou ve druhé polovině. Jenže to zabralo dvě dekády a od té doby se změnilo tolik, že z původní stavby jde použít jen minimum.
„Bude všechno nové, to znamená dostavujeme čtyři nové mosty, budeme realizovat v rámci zemních prací nové násypy a předělávat stávající mimoúrovňovou křižovatku,“ vysvětluje hlavní stavbyvedoucí společnosti Eurovia František Zuckerstein.
Ušetřený zlomek ceny
Po původní R7 tak vlastně zůstane jen zářez vylámaný do skály a ještě most pro pěší. A tak i těchto šest kilometrů bude stát nakonec asi miliardu. A to je prakticky ta samá cena, kolik stojí třeba modernizace D1 – tedy stavba úplně nové dálnice ve stopě té staré.
„Pokud budeme hovořit o úspoře, tak pokud bychom ji měli skutečně najít, tak budeme hovořit o jednotkách procent. Já doufám, že tohle už nikdy nebudeme muset dělat. Když už něco děláme, pojďme to dělat rovnou, napoprvé,“ uvedl mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Rýdl.
Jenže realita 80. a 90. let byla jiná. Nebyly evropské fondy, a tak takový postup dával naději, jak s omezenými národními prostředky stavět aspoň něco.
V roce 1990 za Slaným u Kutrovic nebezpečné zatáčky překlenuli stavbaři mostem, který se měl v budoucnu stát součástí rychlostní komunikace na Chomutov. O třicet let později ten samý most prodělává velkou rekonstrukci – ale druhá polovina nikde. Za dva roky, až se dokončí teď rozestavěné části, bude zřejmě poslední vzpomínkou na tu dobu, kdy podobným osudem prošlo minimálně deset dálničních úseků.
