Ve věku sto let zemřel ve čtvrtek v Izraeli válečný veterán Josef Müller. Informoval o tom s odkazem na rodinu historik a autor knihy Müllerových vzpomínek Jiří Klůc. Müller se v době druhé světové války účastnil bojů u Kyjeva nebo na Dukle, byl nositelem dvou československých válečných křížů. Osobně potkal Ludvíka Svobodu nebo Edvarda Beneše.
Zemřel válečný veterán Josef Müller, bojoval o Kyjev i na Dukle
Müller se narodil 18. října 1920 v Čopu na území dnešní Ukrajiny do židovské rodiny. Začátkem druhé světové války kvůli tomu musel nastoupit službu v židovské pracovní jednotce. Zprvu byla využívána k těžkým pracím na území Maďarska, na jaře roku 1942 se přesunula k východní frontě na Donu. Útvar čistil minometná pole, kopal příkopy či pohřbíval zavražděné civilisty.
Po bitvě u Stalingradu se Müllerovi podařilo utéct přes řeku Don a dostat se k divizím Rudé armády. Několik týdnů poté se dozvěděl o existenci československé jednotky, jejíž významnou část tvořili českoslovenští, polští či maďarští Židé. V květnu 1943 se oficiálně stal československým vojákem, přestože neuměl jediné slovo česky. Jazyk se brzy naučil, získal hodnost svobodníka, desátníka i četaře.
Emigrace do Izraele
Vyznamenal se hned ve svém prvním boji o Kyjev, kdy jako mířič minometu úspěšně zasáhl nepřátelské postavení. Dalších těžkých bojů se účastnil na Dukle a východním Slovensku, při střetu u Liptovského Mikuláše byl v únoru 1945 raněn. Coby velitel obrněného vozu dorazil mezi prvními příslušníky československé zahraniční armády 10. května 1945 do Prahy.
Müller nastoupil službu v poválečném československém vojsku. Po devítiměsíčním aplikačním kurzu vojenské akademie působil v České Lípě jako velitel minometné roty a později v Rumburku ve funkci zástupce velitele posádky. Kvůli politickým změnám však v roce 1948 emigroval do Izraele. Tam se věnoval manuálním pracím, později se živil jako řidič taxi.
