Kandidát na ministra kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) se den před svým jmenováním do funkce sešel s prezidentem Milošem Zemanem. Informoval ho mimo jiné o tom, že výběrové řízení na šéfa Národní galerie, které už vyhlásil odvolaný Antonín Staněk (ČSSD), zamýšlí vypsat nově a důkladně.
Zaorálek chce vypsat nové řízení na šéfa Národní galerie
„V případě Národní galerie jsem mu řekl, že se sice setkám s odborníky, ale pokud mě nepřesvědčí jinak, přijde mi, že to chce nové, daleko důkladnější výběrové řízení, abychom otázku budoucího řízení Národní galerie nezanedbali. Jde o věc zásadní,“ uvedl Zaorálek po setkání s prezidentem.
Staněk vypsal výběrové řízení na nového šéfa Národní galerie Praha na konci července. Učinil tak necelé tři měsíce poté, co z čela galerie odvolal Jiřího Fajta. Podle opozice se tím Staněk chtěl zavděčit Miloši Zemanovi. V kulturní obci pak vznikla iniciativa požadující Staňkovo odvolání. Petici podepsalo zhruba sedm tisíc lidí.
Zaorálek má také v úmyslu znovu se podívat na záležitosti Ústřední knihovnické rady, jejíhož šéfa Víta Richtra odvolal exministr Staněk ještě během svého posledního dne ve funkci ministra kultury. „Jsem přesvědčen, že rada týkající se knihovnictví musí zůstat nezávislým orgánem, a budu se setkávat s lidmi, kteří se kolem toho pohybují, abych si zkonkrétnil to, co mám dnes obrysem,“ řekl Zaorálek.
Nemusíme se shodnout na všem
Podle jeho slov není stav kolem ministerstva kultury dobrý a je potřeba udělat v resortu důležitá rozhodnutí. Ta hodlá konzultovat s odborníky. Prezidentovi prý řekl, aby si dobře rozvážil úterní jmenování.
„Připadá mi, že je potřeba do toho vstoupit poměrně energicky. Dokonce si myslím, že je řada věcí, které bude třeba podrobit důkladné revizi, a učinit v krátké době rozhodnutí. A bavili jsme se s panem prezidentem o tom, že se nemusíme vždycky shodnout, proto jsem ho upozorňoval, aby to dobře zvážil, protože není vyloučené, že půjdeme také do sporu,“ zmínil sociální demokrat po setkání s hlavou státu.
Spor o ministra kultury trvá několik měsíců
Prezident Zeman již minulý týden oznámil, že nominanta sociální demokracie jmenuje v úterý odpoledne, chtěl s ním ale ještě předtím hovořit.
Zaorálkovo jméno ohlásil předseda ČSSD Jan Hamáček minulý týden poté, co se kandidatury vzdal místopředseda strany Michal Šmarda. Toho Zeman jmenovat odmítl a k hradním výhradám vůči starostovi Nového Města na Moravě se vzápětí přidal i premiér Andrej Babiš. Zaorálek ve funkci nahradí Antonína Staňka, který v čele resortu skončil k 31. červenci.
Jmenováním nového ministra kultury tak skončí spor, který trval přes tři měsíce. Už v květnu Staněk podal demisi poté, co čelil kritice za své kroky ve funkci, především kvůli odvolání ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a také ředitele Muzea umění v Olomouci Michala Soukupa. Prezident republiky ji ale nepřijal. Odvolání ministra poté navrhl premiér Babiš, Zeman však nesouhlasil s jeho potenciálním nástupcem Šmardou a se Staňkovým odvoláním váhal.
Zaorálek v minulosti patřil k lidem blízkým Zemanovi, později ale vzájemné vztahy ochladly. Jméno budoucího ministra kultury navíc po roce 2003 zaznívalo mezi těmi straníky, kteří nepodpořili Zemanovo zvolení prezidentem. Současnou hlavu státu potom Zaorálek několikrát kritizoval v době, kdy zastával post ministra zahraničí ve vládě Bohuslava Sobotky.
Ministr kultury má za sebou bohatou politickou kariéru. Ústavně nejvýše stanul v letech 2002–2006, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny. Ve funkci vydržel celé volební období, přestože se dvakrát měnil premiér. V dalších osmi letech, kdy se střídaly pravicové a úřednické vlády, byl místopředsedou sněmovny a zároveň stínovým ministrem zahraničí. V Sobotkově vládě, tedy mezi lety 2014 a 2017, potom Zaorálek vedl ministerstvo zahraničí. V roce 2017 šel do sněmovních voleb jako celostátní lídr ČSSD a potenciální kandidát na premiéra, když se Bohuslav Sobotka rozhodl skončit v čele strany a o post v čele vlády již neusilovat. Stranu však Zaorálek dovedl pouze k sedmiprocentnímu zisku.
Mezi Lubomírem Zaorálkem a prezidentem a bývalým předsedou ČSSD Milošem Zemanem panovalo dlouhodobé napětí. Již v roce 2000 zařadil Zeman Zaorálka do skupiny lidí, které označil „zbabělci, hlupáky nebo vyžírkami“. Spekulovalo se o tom, že Zaorálek patřil v roce 2003 k sociálním demokratům, kteří v prezidentské volbě Zemana nepodpořili. Zaorálkovo působení v Černínském paláci ale neprovázely žádné větší konflikty s Hradem.
Před vstupem do politiky pracoval vystudovaný filozof a politický ekonom v Československé televizi, Československé straně socialistické a po roce 1990 na Ostravské univerzitě. Ve druhé polovině 80. let, kdy pracoval v sekretariátu ČSS, byl i jejím členem. V listopadu 1989 se podílel na založení ostravského Občanského fóra, po jeho rozštěpení byl členem Občanského hnutí a od roku 1994 působí v ČSSD. Poslancem se poprvé stal v roce 1990, kdy půl roku zasedal ve Federálním shromáždění. Od roku 1996 je členem Poslanecké sněmovny. V mezidobí byl v ostravském městském zastupitelstvu.
K soudům se dostaly Zaorálkovy spory se Zdeňkem Bakalou a také Ivo Rittigem. Bakalu označil tehdejší ministr kvůli prodeji bytů OKD za gaunera, podnikatel za to žádal omluvu a finanční satisfakci. Soudy žalobu zamítly. Omluvu však vysoudil Ivo Rittig za to, že jej Zaorálek veřejně spojil s majetkem zabaveným policií v kauzách kolem Jany Nagyové. Nemusel se však omlouvat za to, že Rittiga nazval lupičem ani mu vyplatit požadované stotisícové odškodné.