Denně vyjedou záchranáři k víc než třem tisícům případů. Až u třetiny z nich by přitom podle nich stačilo ošetření v ambulanci. Šéf asociace záchranářů proto navrhuje zavedení odpoledních ordinačních hodin u praktiků. Zároveň ale vyzývá neotálet s voláním na linku 155 v případě akutních problémů.
Záchranáři po telefonu pomáhají lidem bojovat o život, občas ale řeší i méně závažné akutní potíže. Někdy si například vyslechnou i různé prosby.
„Když dýchám pusou, mám v ní sucho. Teď mám ale rýmu a ucpaný nos, takže se dusím. Pošlete mi sanitu?“ ptal se například jeden z volajících. „Bolí mě břicho, šla jsem do nemocnice, ale je tam moc lidí, tak jsem šla domů. Můžete pro mě přijet?“ zněl další dotaz na krizové lince.
Operátor sice posádku vyslat nemusí, hovor ale blokuje linku. A jsou i případy, které zbytečně blokují sanitku. Třeba když lidé zdravotníkům neřeknou pravdu a situaci záměrně popíšou závažněji. „Samozřejmě se ptáme, jaké byly důvody říct takové obtíže, když teď už uvádějí jiné a bohužel už jsme na místě a musíme situaci nějak řešit,“ popsal mluvčí libereckých záchranářů Michael Georgiev.
„Třeba tři posádky z regionu jsou u pacientů, kteří mají teplotu nebo čtyři dny staré bolesti zad a najednou padesát metrů od základny na někoho spadnou vrata, nabouraj se tři auta nebo něco podobně závažného. A místo toho, abychom měli k dipozici vozidlo, které je od té události pět minut, tak sháníme vůz, který je vzdálen dvacet minut,“ upozornil prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb a ředitel jihočeských záchranářů Marek Slabý.
Podle záchranářů by mohlo pomoct třeba rozšíření pohotovostí nebo to, kdyby ve větších obcích měla vždy jedna ordinace otevřeno alespoň do sedmi večer.
„Dovedu si představit, že nějaká diskuze v tomto směru může existovat, ale klíčové je, že by to musela provázet příslušná odměna,“ uvedl k tomu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
Někteří lidé naopak podle zdravotníků často otálejí se zavoláním záchranné služby. Prvně se obracejí třeba na příbuzné. Nejčastěji jde o starší osoby. Tím se prodlužuje doba, kdy je pacient s akutním problémem bez pomoci, a to může mít – stejně jako zbytečný výjezd sanitky – fatální následky.
