Restrikce, které v Česku s krátkým přerušením platí již čtvrt roku, jsou problematické hlavně tím, že jsou nevyvážené a doplácejí na ně pouze školy, kultura a služby. V Interview ČT24 na to upozornil sociolog Daniel Prokop. Vláda zároveň podle něj sází pouze na restrikce, například trasování a ochotě chodit na testy by přitom pomohla spíše pozitivní motivace.
Vláda spoléhá jen na zákazy a zapomíná na pozitivní motivaci, hodnotí její strategii sociolog Prokop
Daniel Prokop v Interview ČT24: „Narůstají obavy lidí z epidemie, ale nemění se chování.“ (zdroj: ČT24)
Děti kromě prvňáků, druháků a hrstky dalších výjimek nechodí do škol, divadla i muzea jsou zavřená, pro oběd do restaurace se může jít jedině k okénku a nakupovat hračky nebo oděvy pouze přes internet. Tím způsobem se vláda snaží zastavit opakovaný růst počtu lidí nakažených novým typem koronaviru, podle Daniela Prokopa by ale bylo potřeba mnohem více.
Za velký nedostatek vládní strategie považuje to, že stojí pouze na restrikcích. „Stát by se měl snažit dělat motivační pozitivní kroky, aby to nebylo jenom o restrikcích. Aby lidi motivoval, aby tam byly pozitivní signály,“ uvedl.
Právě pozitivní motivací – konkrétně penězi – by podle sociologa šlo zařídit, aby se lidé přestali snažit vyhnout testům a začali hlásit všechny potenciální kontakty při trasování nákazy. Trasování závisí na tom, co nakažený přizná. Podle údajů Chytré karantény v průměru hlásí zhruba jeden rizikový kontakt, zatímco z průzkumu agentury PAQ Research, kterou Prokop založil, by jich spíše mělo být čtyři až pět.
Problém je v tom, že kdo skončí s nákazou v izolaci nebo kvůli podezření v preventivní karanténě, nemůže chodit do práce a dostane jen nemocenskou ve výši 60 procent mzdy. To je podle Prokopa pro většinu lidí málo.
„Když jsme se ptali lidí, jestli by se nechali testovat, pokud by byli v kontaktu s někým nakaženým nebo měli lehké symptomy, jenom 33 procent řeklo určitě ano. Kdyby byla finanční motivace 5000 korun za 10 dní karantény, tak to stoupne skoro na 50 procent. Nevyřešilo by to všechno, ale velkou část netestování by to vyřešilo,“ poukázal. Dodal, že řada zemí má nemocenskou vyšší, ale i tam, kde tomu tak není, dostávají lidé při pozitivním testu na koronavirus mimořádný finanční příspěvek.
Sociolog připustil, že by se zavedení takového bonusu za pozitivní test mohlo zdát nespravedlivé, protože by jej nedostávali pacienti s jinými nemocemi. „Ale když máte v nemocnicích 12 tisíc lidí, tak se tam lidé s jinou nemocí ani nedostanou,“ podotkl. Je přitom přesvědčen, že by změny v nemocenské nebyly pro stát obzvlášť finančně náročné, šlo by podle něj o „nízké stovky milionů“ měsíčně.
Školy a obchody jsou zavřené, kanceláře a továrny plné lidí
V souvislosti s vládními opatřeními vnímá Prokop vedle chybějících motivačních prvků vážný nedostatek v tom, že jsou restrikce nevyvážené. Na jednu stranu paralyzují služby, školství a kulturu, na druhou stranu se nijak netýkají například průmyslu.
„Jsme tři měsíce v lockdownu, který dopadá jenom na část společnosti,“ zdůraznil Prokop.
Za absurdní považuje situaci, kdy „pracující je v prostředí, že je v kontaktu s dvaceti kolegy – a potom o víkendu nemůže jít lyžovat“. Navíc to podle něj „delegitimizuje další části opatření“.
Je třeba investovat do doučování, ne jen do betonu, radí sociolog
Velmi často se hovoří o uzavření škol. Nejenže děti zůstávají doma, navíc s těmi menšími musí doma zůstávat i rodiče. Část dětí strávila v roce 2020 ve škole jen asi tři a půl měsíce – zavřené byly od poloviny března a některé třídy se nevrátily do prázdnin. V říjnu se školy zavřely znovu a postupné otevírání začalo až ve druhé polovině listopadu, ale například středoškoláci šli do školy až krátce před Vánoci – aby vláda vzápětí školy z velké části znovu uzavřela.
„Ze zahraničních výzkumů se ukazuje, že jeden problém uzavření škol je, že klesá motivace ke vzdělávání. Což může mít následky řadu let, i když se školy otevřou. Druhý problém je, že děti z lepších škol, které si poradí se vzděláváním, z rodin, kde se s nimi rodiče umí učit, poradí jim, tím tolik neutrpí. Ale děti z méně vzdělaných rodin začnou třeba i klesat ve výsledcích,“ varoval Prokop před následky dlouhodobé distanční výuky.
Podle něj zvětšuje sociální rozdíly, které mají vliv na výsledky vzdělávání, které jsou v Česku velké i bez covidu-19. Dlouhodobým problémem podle něj je, že jsou v chudších regionech méně kvalitní školy, kde třeba i polovina učitelů neučí předmět, pro který má aprobaci, ale stát těmto školám nedává více peněz, aby sehnaly kvalitnější pedagogy.
V regionech, kde jsou horší školy, jsou navíc lidé všeobecně méně vzdělaní, a tak nemohou při distanční výuce dětem tak účinně pomáhat. „Na jaře nám říkali rodiče bez maturity, že jim trvá velmi dlouho učit se s dětmi, zejména na druhém stupni. Tam už je matematika složitější, než co dokážou poradit. Kombinuje se, že tyto děti mají horší přístup k technice, okolo 10 procent dětí má omezený přístup k internetu, mají doma malý počet počítačů, mají horší schopnosti rodičů a zároveň jejich školy jsou často horší a umí si hůř poradit s distančním vzděláváním. Jsou tam tři faktory, které se spojují do toho, že budou ještě více stagnovat,“ shrnul sociolog.
Nejde však jen o zavření škol. „Výrazně se propadly volnočasové aktivity dětí. Přestaly sportovat, přestaly chodit do uměleckých kroužků, přestaly se stýkat s kamarády. Podle rodičů klesá jejich well-being. To může mít dopady na jejich vzdělávání, jejich psychické zdraví, může to mít dlouhodobé dopady na rozvoj dětí,“ dodal.
Nejlepším lékem na dlouhodobé zavření škol by bylo dětem covidové období vynahradit a řádně do nich investovat. „Investovat maximum peněz do doučování po pandemii, do kvalitních kempů, kde děti dostanou zpátky sociální kontakty a aktivity. Prostě zaměřit hodně peněz na obnovu vzdělávání, nedat to všechno do betonu,“ doporučil Daniel Prokop.