Kraje chtějí získat možnost přímo rozhodovat o počtech přijatých studentů na jednotlivé obory na středních školách. Podle nich by to pomohlo obsadit obory, které odpovídají potřebám jednotlivých regionů – firmám dlouhodobě chybí hlavně kvalitní učni v technických profesích. Ministr školství Robert Plaga (ANO) i odborník na vzdělávání Bohumil Kartous ale před navyšováním počtu učňů a orientací na aktuální potřeby podniků varují. Česko podle nich víc učňů nepotřebuje, shodli se v pořadu 90' ČT24.
O počtu přijímaných studentů nyní rozhodují ředitelé škol. Většinu středních škol ale zřizují jednotlivé kraje, které by tuto kompetenci chtěly převzít. Podle ředitelů škol je ovšem už nyní praxe taková, že se na kapacitě musí s kraji domlouvat.
„Cílem Asociace krajů je zvýšit o deset procent počet žáků, kteří nenastupují do maturitních oborů, ale do učňovských. Odpovídá to argumentu hejtmana (Moravskoslezského kraje) Vondráka, že je potřeba zohledňovat současnou poptávku zaměstnavatelů v těchto regionech,“ říká analytik a vedoucí komunikace EDUin Bohumil Kartous.
Podle něj právě z tohoto plyne snaha krajů ovlivňovat počty studentů v konkrétních oborech. „V současnosti mají poslední slovo ředitelé. Snahou krajů je dosáhnout toho, aby poslední slovo měly ony. Ale tím se dostáváme k důvodu, proč takový zájem mají – a tím evidentně je naplňovat současnou poptávku zaměstnavatelů,“ míní Kartous.
Hrozí bezprizorní budoucnost, varuje Kartous
„Což je destruktivní, protože současná poptávka na trhu práce se velmi liší od toho, jaké jsou předpovědi za deset, patnáct let,“ upozorňuje. Podle něj budou tito absolventi bez maturity mít relativně nízkou úroveň všeobecných gramotností, které jsou důležité pro přizpůsobování se trhu práce. A ten se bude v následujících letech zřejmě výrazně měnit.
„Budou bezprizorní. Teď sice naplní poptávku některých firem, ale až ty firmy přestanou poptávku produkovat, tak budou dost špatně hledat uplatnění,“ říká Kartous.
Především ekonomicky nejzaostalejší kraje, které nyní nejvíc tlačí na posilování učňovského školství, tedy Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, by se podle něj měly soustředit na to, aby lidé s vyšším vzděláním v regionu zůstávali a pomáhali mu.
Plaga: Lékem je motivace žáků
Pro upřednostňování učňovských oborů není ani ministr školství Robert Plaga (ANO). Byl sice u podpisu memoranda Asociace krajů o budoucnosti vzdělávání, které požadavek na rozhodování o počtech přijímaných středoškoláků obsahuje, sám ale dokument nepodepsal.
„Lékem na nedostatek řemesel a technického vzdělání je motivace žáků, aby to bylo využitelné, zajímavé, aby je to přitáhlo. A ne – a to je požadavek průmyslu – aby narostl počet lidí v učňovských oborech,“ řekl Plaga.
Nedostatek učňů je podle něj daný především demograficky. „V devadesátých letech vstupovalo do středního školství 200 tisíc žáků populačního ročníku, dnes je to pod sto tisíci. V podílu učňovského vzdělávání jsme mezi okolními zeměmi na špičce. Další navyšování není to, co Česká republika potřebuje,“ míní ministr školství.
Na kováře nebo sklenáře se nehlásí nikdo
Pokles počtu absolventů učňovských oborů v Česku se sice po letech zastavil, ani zdaleka ale nestačí na uspokojení poptávky ze strany firem. Mírně se zájem zvyšuje pouze o strojírenské a elektrikářské profese, kde se pracuje s novými technologiemi. U některých tradičních řemesel ale propad pokračuje.
Malý zájem je například o obor klempíř, do něhož školy plánovaly v tomto školním roce přijmout 73 žáků, nakonec jich ale nastoupilo jen 18, tedy zhruba čtvrtina. Obor kameník počítal s deseti novými učni, ale zájemce byl jen jeden.
Existují dokonce i obory, které byly otevřeny, ale nenastoupil do nich ani jeden žák. Jde například o výrobce pokrývek hlavy, kováře, sklenáře, slévače nebo vodaře (pracovníky na vodních tocích a nádržích).
Velký zájem je naopak o obory na sportovních gymnáziích, veterinářství, lodníky, optiky, reprodukční grafiky nebo puškaře. Obecně platí, že vyšší zájem je mezi uchazeči o obory, které končí maturitní zkouškou.
Zaměstnavatelé tradičně nejvíc shánějí absolventy technických profesí. Podle Úřadu práce firmám aktuálně chybí více než sto tisíc montérů a lidí obsluhujících stroje. Nedostatek je také pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, řemeslníků a opravářů nebo pomocných, montážních a strojírenských dělníků. Lidé chybějí i v prodeji a ve službách.
