Od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu požádalo v Česku o živnostenské oprávnění přes čtyřicet šest tisíc Ukrajinců. Vyplývá to ze statistik společnosti Dun & Bradstreet. Patří mezi ně Albína Romanjuková a Oleksandr Politiuk, kteří stejně jako tisíce jejich krajanů utekli před válkou a v Česku se pustili do podnikání. Ukrajinci se uplatňují i jako zdravotníci nebo učitelé. Solomija Makovská dokonce získala ocenění Učitel Vysočiny.
Albíně Romanjukové bylo teprve osmnáct let, když ji z domova vyhnala ruská válka. Zhruba dva roky poté začala podnikat. V Karlových Varech si otevřela kadeřnický salon. „Pracovala jsem v kavárně, v hotelu, jako administrátorka. Pak jsem se rozhodla, že bych chtěla něco svého, vlastního a především stabilního,“ řekla.
Mezi cizinci podnikatelé z Ukrajiny dominují. Jen loni jich přibylo přes patnáct tisíc. S výrazným odstupem následují živnostníci ze Slovenska, počty ruských podnikatelů se pohybují ve stovkách.
„Přímo pro Ukrajince jsme připravili kurzy zaměřené na podnikání i kurzy češtiny,“ řekla ředitelka Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje Lenka Mansfeldová.
„Učila jsem se česky rok s učitelkou paní Petrou a byl to pro mě velmi důležitý rok,“ poznamenala Romanjuková. Kurzy češtiny s Petrou El-Kayssi prošlo přes šest set Ukrajinců. Díky znalosti jazyka pak našli lepší práci. „Jsou to většinou ženy, které se opravdu snažily co nejrychleji stát nezávislými a soběstačnými. Jejich děti tady chodí do školy,“ popsala lektorka češtiny pro cizince.
Romanjuková dálkově dokončuje školu, původně měla být tlumočnicí z angličtiny. Teď chce ale dál rozvíjet svůj salon. „Je to moje místo, kam chodím každý den, a mám obrovskou motivaci,“ poznamenala. Kadeřnictví provozuje už skoro dva roky. Práci nebo alespoň přivýdělek nabízí až osmi zaměstnancům.
Když člověk chce, problém nevidí
Oleksandr Politiuk z Charkovské oblasti odešel půl roku od velké ruské invaze. Jeho firma Zlatá babička v Brně vyrábí ukrajinské sladkosti a tradiční jídla podle rodinných receptů. „Všechny recepty jsou opravdu po babičce, aby ta chuť byla co nejlepší, jako když si sednete u babičky,“ říká. Nabízí různé karbanátky, knedlíky s náplněmi či pelmeně.
Oleksandr zaměstnává osm lidí, všechny z Ukrajiny. Největší překážkou při založení živnosti byla podle něj administrativa. „Ale když člověk chce, tak problém nevidí,“ řekl. Eurocertifikát mu umožňuje prodej výrobků i do okolních zemí. Oleksandrova babička na Ukrajině zůstala. „Pro starého člověka je těžké odejít,“ poznamenal.
Zdravotní klaun
Vladyslav Solodyn přijel do Česka v létě roku 2022. Byl tehdy ve třetím ročníku vysoké školy na Ukrajině, kde studoval činoherní herectví. V Brně začal studovat na JAMU a pracovat s neslyšícími dětmi.
„Byl jsem přizván do jednoho divadelního projektu, kde studenti oboru Divadlo a výchova pro neslyšící připravovali absolventské představení Deník dívky. Hodně jsem se o tom oboru dozvěděl a přišel mi zajímavý,“ vysvětlil. Začal se věnovat uměleckému tlumočení do znakového jazyka a práci s neslyšícími umělci a dětmi.
„Hledal jsem způsoby, jak spojit umění s činností, která může být užitečná pro ostatní. Práce s neslyšícími a umění pro neslyšící mi přišly jako ideální volba,“ řekl. Vladyslav se zúčastnil konkurzu na zdravotního klauna a s podporou kamarádů se této činnosti začal věnovat. „Chodím do brněnských nemocnic a moc mě to baví,“ řekl.
Ukrajinci pomáhají zaplnit mezery na pracovním trhu
Uprchlíci z Ukrajiny pomáhají zaplnit mezery na českém pracovním trhu. Nejčastěji pracují na méně kvalifikovaných pozicích, například ve stavebnictví, službách nebo ve zpracovatelském průmyslu, objevují se i příběhy těch, kterým se podařilo překážky překonat a stali se z nich mimo jiné zdravotníci, lékaři či učitelé. Někteří se po letech dokázali vrátit ke své původní profesi, jiní začali zcela novou kariéru.
Například ukrajinská neonatoložka Oksana Bespalová pracovala nejprve pod přísným dohledem, dnes už léčí děti samostatně. Má uznaný diplom a složila aprobační zkoušku. „Momentálně jsem na kojeneckém oddělení Fakultní nemocnice Motol. Chtěla bych zůstat u menších dětí. Psychicky mi velmi pomáhá, když vidím miminka, která se uzdraví,“ uvedla.
Do Česka uprchla s dcerou měsíc po začátku války evakuačním vlakem. Zbytek rodiny zůstal na Ukrajině, na území okupovaném Ruskem. „Jsme v kontaktu skoro 24 hodin denně s maminkou a mám ještě další bratry. Jsou všichni v pořádku. Zatím,“ poznamenala.
Novým věcem se musel naučit i Mikhaylo Vovčanskyj. Na Ukrajině pracoval jako hlídač, nyní si splnil dětský sen a stal se řidičem autobusu. „Původně jsem chtěl být řidič tramvaje, ale pak mi manželka říkala, ať jdu řídit autobus, že budu jezdit jako král a budu mít bílou košili,“ řekl.
Začátky pro něj nebyly jednoduché. Po získání řidičského oprávnění mu chyběla praxe. I díky nedostatku řidičů však dostal šanci a nyní usedá za volant v bílé košili a s kravatou – stejně jako další jeho krajané. Téměř polovina řidičů, kteří pro tuto společnost jezdí v rámci Pražské integrované dopravy, jsou cizinci. Naprostou většinu z nich tvoří právě šoféři z Ukrajiny. S autobusem už Mikhaylo jezdí téměř půl roku a plánuje v Česku zůstat.
Nejtěžší je skloňování, říká oceněná učitelka
Ukrajinská učitelka Solomiya Makovská získala ocenění Učitel Vysočiny. I ona do Česka prchla v důsledku velké ruské invaze z února 2022. Kvůli dlouhým kolonám neodjížděla autem ani autobusem, ale šla pěšky.
„Vzbudila mě maminka a řekla mi: ‚Sominko, válčí se,‘“ vzpomíná na začátek plošné invaze. Měla malé dítě a nebylo pro ni jednoduché ze země utéct. „Cesta byla velmi náročná a chaotická. Měla jsem miminko v kočárku a batůžek. Nevěděla jsem, na jak dlouho odjíždím, ale chtěla jsem se vrátit co nejdříve,“ řekla.
Během dvou a půl roku si svými pedagogickými schopnostmi, zápalem pro výuku angličtiny a snahou o integraci získala oblibu u žáků i rodičů. „Po celou dobu své praxe kladu důraz na hodnoty, toleranci a rovnost,“ uvedla. Vyučuje angličtinu a studium jazyků miluje. „Čeština je ale velmi náročná. Nejtěžší je skloňování,“ poznamenala.
Na Ukrajinu se ještě před dvěma lety vrátit chtěla, dnes si jistá není. „Česko už je pro mě domov,“ řekla. Právě děti ve škole jí prý pomohly nejvíc. „Ztratila jsem domov. Postavila jsem si ho znovu z dětských úsměvů,“ řekla.
Mezinárodní spolupráce je podle ní velmi důležitá. „Moc ráda bych poděkovala Česku a českým občanům za neustálou podporu, pomoc a přátelství,“ uzavřela.
Ukrajinci a Ukrajinky aktuálně tvoří nejpočetnější skupinu cizinců v Česku. Podle dat Českého statistického úřadu jich zde na konci roku 2025 žilo přes šest set tisíc, tedy zhruba 54 procent všech cizinců. S výrazným odstupem následují občané Slovenska (jedenáct procent) a Vietnamu (šest procent). Celkový počet cizinců v Česku na konci roku 2025 přesáhl jeden milion.
Rusové na Ukrajině nevedou válku jen na frontě. Devastují tamní energetiku a dopouštějí se mnoha útoků na civilisty. To donutilo k útěku i mnoho Ukrajinců, kterých se fronta přímo nedotkla. Infografiky ukazují, co Rusové mimo bojiště páchají a kam kvůli tomu Ukrajinci utíkají:
