Středověké Vánoce se v českých zemích nesly ve znamení hojnosti a štědrosti. Na plném stole často nechyběla vánočka, houbový kuba či pivo. Rozšířené byly také rituály. Některé z nich navazovaly na dávné pohanské zvyky, které se církev snažila v předchozích staletích vymýtit. Vánoční stromky tehdejší lid ještě nezdobil.
Středověké Vánoce byly bez stromečku, nechyběl ale plný stůl a rituály. Lidé si dávali i dárky
V prvních stoletích našeho letopočtu byla Evropa ještě částečně pohanská. V té době se tak na kontinentě stále slavily pohanské zimní svátky. Oslavy byly spojené zejména se zimním slunovratem, který obvykle nastává 21. prosince.
Pro pohany tento den představoval nejenom důvod k radovánkám a uctívání, vzbuzoval v nich i obavy. Z toho důvodu přinášeli různé oběti, lidé se navzájem obdarovávali, vzývali božstva či své okolí zdobili magickými předměty.
Slovanské zvyky a římské bujaré oslavy
Znovuzrození slunce oslavovali mimo jiné také Slované. Předpokládá se, že v jejich mytologii umírá sluneční božstvo Dažbog a ráno po slunovratu se opět zrodí. Právě slovanské zvyky ovlivnily zdejší současnou tradiční podobu Vánoc. Například zlaté prasátko má slovanský původ coby atribut slunečního Dažboga – o slunovratu se totiž obětovávala prasata.
Dažbog
Staří Slované navíc chodili na koledu s přáním hojnosti a figurkou dítěte, které symbolizovalo nově zrozeného boha.
Kromě slovanských rituálů pak nejvíce současné Vánoce připomínaly bujaré římské saturnálie. Ty se konaly kolem 17. prosince a začaly se slavit zhruba pět století před Kristem a jako římské slavnosti skončily někdy ve čtvrtém až pátém století našeho letopočtu. Nahrazeny byly křesťanskými svátky.
Postupné vytlačení pohanství
Představitelé církve navíc potřebovali obrátit lid od přírodních božstev. V roce 345 tak přesunuli datum narození Krista ze 6. ledna na 25. prosince, který se následně v řadě oblastí křesťanské Evropy považoval současně za začátek nového roku.
Církev tak časově sloučila narození Krista s mýtem zimního slunovratu. Pak už jen stačilo původní oslavy zrození nového slunce nahradit svátky zrození Páně. Křesťanské Vánoce postupně začaly vytlačovat tradiční pohanské obřady.
- Ze čtvrtého století pochází i první vyobrazení malého Ježíška v chlévě s volem a oslem. Jde o nástěnnou malbu nalezenou v římských Kalixtových katakombách.
Lidé uctívající pohanské bohy nicméně tuto změnu přijímali velmi pomalu. Časem si sice osvojili nová jména i výklad, ke svým starým rituálům se ale nadále vraceli. Postupně se však s křesťanským náboženstvím sžili. Svátky oslavující narození Ježíše Krista se pak pro ně zároveň staly vhodnou dobou pro praktikování činností z pohanského období. Nyní už však byly církevního rázu.
Ve středověku se lidé obdarovávali a pekli vánočky
Vánoce tak postupně prostoupily i oblast současného Česka. „Dá se říci, že od počátku pátého století křesťanské svátky, tedy i Vánoce, nahradily svátky předkřesťanských tradic. Nicméně přechod pohanství na křesťanství se nedá pevně určit,“ poznamenal Pavel Horák z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky. K úplnému přechodu na křesťanství však podle něj v českých zemích došlo až několik set let po christianizaci území.
O tom, jak vypadaly nejstarší Vánoce právě v českých zemích, se toho podle Horáka mnoho neví. Jedno z prvních svědectví přinesl až na konci čtrnáctého století Jan z Holešova. Své dobové postřehy zachytil benediktinský mnich v traktátu O sedmi štědrovečerních zvycích.
„Píše v něm, že lidé během Vánoc pekli vánočku (bílé pečivo), ale dodržovali i půst, dávali si navzájem dárky, dávali almužnu, chodili na koledu. Někteří se ale i opíjeli, hráli v kostky, nebo dokonce měli obětovat bůžkům,“ přiblížil Horák. Pojednání Jana z Holešova vzniklo jako vánoční dárek pro faráře z Lysé Přibyslava. Lze z něj vyčíst, že tehdejší oslavy narození Ježíše Krista spojovaly hmotný i duchovní prvek.
Svátky štědrosti
Mezi rozšířené vánoční pokrmy ve vrcholném středověku patříly například oplatky, které se jedly s medem, s šípky nebo třeba s různými bylinkami či česnekem. Tím se ochucovala i další jídla. Tomuto aromatickému koření se přisuzovaly ochranné a posilující účinky. Další chod představovala polévka, ve které často bylo možné nalézt houby. Ty neoddělitelně patřily také do kroupového černého kuby.
Na večerních stolech se také často objevovaly různé kaše a součástí večeře bylo i sušené ovoce. Mnohdy nechybělo ani pivo. Postupně se během večera na stůl kladlo vše, co se doma vypěstovalo. Počet druhů pokrmů měl symbolizovat mandely obilí, které se následující rok urodí.
- Jedná se o seskupení o patnácti kusech snopů obilí, do kterých se snopy skládaly na poli po svázání posekaného obilí a ve kterých se dosoušely před odvozem do stodol k výmlatu.
- Zdroj: Wikipedie
Středověké Vánoce se tak nesly v duchu hojnosti. „Žádný hospodář není tak chudý, aby v tento večer nevystrojil své rodině štědrý večer neboli štědrou potěchu, nemůže-li více, aspoň udělá toho večera větší světlo ve své světnici. I dobytčatům sedláci dopřávali více krmiva než jindy,“ popsal Jan z Holešova
Řada tehdejších rituálů měla svůj původ právě u křesťanskou církví zatracovaných pohanů. Jejich účelem byla například ochrana rodiny, majetku, úrody či třeba pocestných. Nedílnou součástí tehdejší výzdoby byla sláma pokládaná na podlahu. Měla připomínat, že na ní v Betlémě byl uložen Ježíšek.
Domy ve vánočním období zdobilo také chvojí jehličnanů či jmelí. Takzvané zelení mělo lidi chránit před zlými duchy, nemocemi či chladem. Na strojení vánočních stromků si však museli lidé ještě několik století počkat.
Vánoce jako čas konání politických událostí
Pro panovníky – včetně těch českých – znamenal svátek Nárození Páně kromě oslav také povinnosti. Králové a knížata tehdy organizovali všemožné důležité politické události. Jednalo se například o různé slavnosti, korunovace či třeba svatby. Přímo 25. prosinec si tak pro svou korunovaci vybral například Karel Veliký. Z českých králů si pak tento den záměrně zvolil Přemysl Otakar II.
O Vánocích se také velmi často konaly například říšské sněmy. Těch se během přemyslovské éry účastnila také česká knížata, která jinak Vánoce často trávila lovy uprostřed lesů a následnými oslavami.
