Končí temná noc. Slunovrat fascinoval odjakživa, zachoval se i jako nejoblíbenější svátek

Nejdelší noc a to, že se v následujících dnech začnou dny prodlužovat, fascinuje lidi po celém světě už tisíce let. K pozorování slunce, které zapadalo, aby se „znovu zrodilo“, lidé vyhledávali nebo dotvářeli zvláštní místa. Není náhoda, že Vánoce coby svátek narození Spasitele připadly nakonec na 25. prosinec.

Je to bod obratu. V mnoha kulturách představuje zimní slunovrat den, kdy se znovuzrodí slunce a s ním i lidská společnost. Slunovrat si tak spojujeme s oslavou obnovy, plodnosti i okamžiky, kdy se živí mohou setkat s mrtvými. A přestože půda bývá tou dobou často pod sněhem, ke slunovratu se váží i různé rolnické oslavy.

 

Stonehenge jako nejslavnější „pozorovatelna“ slunovratu

Proč Keltové asi 3 tisíce let před naším letopočtem postavili Stonehenge, dodnes není úplně jasné. Jedna z teorií tvrdí, že největší z trojice kamenů, z nichž kruh Stonehenge sestává, vytvářela speciální pozorovatelnu. A to pro slunce v období slunovratů, z nichž ten zimní byl považován za významnější.

Stonehenge
Zdroj: Isifa/Rex Features
Autor: Christopher Jones

Keltové ovšem nezanechali písemné zprávy, které by vysvětlovaly, co pro ně zimní slunovrat znamenal a jak ho slavili. Podle současných novopohanských tradic umírá starý bůh a bohyně Matka rodí jeho nástupce. Tím může být zachránce Británie Artuš, jehož jméno odkazuje k medvědovi coby mytickému stvoření a předkřesťanskému „králi zvířat“. Soudobí Keltové zhasínají světla, loučí se se světem a pak světla znovu rozsvěcují a vstupují tak do nového období.

Tematiku světel a ohně známe i ze slovanského prostředí, kde měl oheň ochraňovat lidskou společnost – a možná proto dnes rozsvěcíme světla na vánočním stromečku.

Video Délka dne se liší i v rámci Česka
video

Délka dne se liší i v rámci Česka

Záhadná jeskyně na jihovýchodě Španělska a vikingská stezka

Obřady spojené se zimním slunovratem se nejspíš konaly i v jeskyni La Nariz poblíž španělského městečka Moratalla, v níž se našla mimo jiné keramika z druhého století před Kristem s obrázkem bohyně s vlčími hlavami na konci paží. Jeskyně je tvořená dvěma chodbami a zapadající sluneční paprsky jimi o slunovratu prochází tak, že se opírají do vodní hladiny tamního jezírka. Právě tato podívaná mohla být středem neznámého rituálu.

Pro pozoruhodnou hru světla a stínu a na to navázané rituály nejspíše vznikla i ceremoniální cesta Rösaring pětatřicet kilometrů od Stockholmu. Znovuobjevena byla teprve před 40 lety. Dlouhá je zhruba půl kilometru a široká 3,5 metru. Dost na to, aby po ní prošlo za čtvrt hodiny, kdy sluneční paprsky dopadaly na cestu přímo, pomalým krokem dávné procesí.

Vědci předpokládají, že na konci cesty mohla stát mohyla, na kterou musel vystoupat před svou korunovací vikingský panovník. V okolí Rösaringu se nachází pohřebiště a také několik menších labyrintů. Rituály, které se tam odehrávaly, byly nejspíš spojené s bohem Freyem, vládcem slunce a deště a bratrem bohyně plodnosti Freyi.

Rösaring
Zdroj: Swedish National Heritage Board
Autor: Jan Norman

Další obřadní místa určená k oslavám slunovratu, a zejména toho zimního, stavěli lidé také v Egyptě, Súdánu nebo v inckém Cuzcu. Natočení tamních svatyň totiž podobně jako v jeskyni La Nariz nebo ve švédském Rösaringu umožňuje, aby je paprsky slunovratu ozářily zcela jinak než v ostatní dny.

Slovanské znovuzrození Slunce

Den, kdy slunce sestoupí na nejnižší bod oblohy, slavili také Slované. Předpokládá se, že ve slovanské mytologii umírá sluneční božstvo Dažbog a ráno po slunovratu se opět zrodí. V noci proto země nemá svého nebeského ochránce a tím mizí hranice mezi světem a podsvětím. Ve slovanské tradici proto byla tato noc mimořádně vhodná k věštění budoucnosti a lidskou společnost navštěvovaly duše zemřelých, které hospodář dokonce zval ke slavnostní večeři.

Právě slovanské zvyky se odrazily v tom, jak si dnes představujeme tradiční vánoce. Například zlaté prasátko, pro které držíme očistný půst, má slovanský původ coby atribut slunečního Dažboga: o slunovratu se totiž obětovala prasata. Kromě toho chodili naši slovanští předkové na koledu s přáním hojnosti a figurkou dítěte, které symbolizovalo nově zrozeného boha.

Znovuzrození asijské společnosti

Snad nejdelší oslavy slunovratu drží několik tisíc Kalašů na severozápadě Pákistánu. Od 7. do 26. prosince slaví Kalašové svátek plodnosti a znovuzrození chamos. Vedle příchodu mrtvých nebo očistných rituálů spojených s koncem jedné etapy a začátkem druhé jejich svátek sestává také z propojování této zhruba třítisícové komunity. Kalašové totiž platí za poslední Indoevropany, kteří nepřijali žádné velké světové náboženství a dbají na to, aby se jejich společnost rozrůstala. O tomto svátku si mladí vybírají své partnery a součástí zábavy je také prohození genderových rolí, kdy chlapci předvádí dívky a dívky chlapce. 

Stejně tak se stal zimní slunovrat důležitým svátkem obnovy společenství v  Číně za poslední dynastie Čching, která vládla Říši středu od sedmnáctého do dvacátého století. Zimní slunovrat dynastie proměnila v ritualizovanou obnovu společenského řádu. Císařská rodina i nejvyšší úředníci se tři dny postili a v den slunovratu opustili Zakázané město. V Chrámu nebes pak císař sledoval tento mimořádný západ slunce a spolu s ostatními obětoval pokrmy.

Zakázané město
Zdroj: ČTK/EMPICS
Autor: John Walton

Saturnálie: římské oslavy, které vadily

Ze všech oslav slunovratu mají křesťanské Vánoce vedle slovanských zvyklostí nejblíže k římským Saturnáliím, s nimiž po několik desetiletí soupeřily. Římské bujaré oslavy slunovratu trvaly od 17. do 24. prosince. Také Římané v nejtemnějším období v roce oslavovali konec jedné etapy a znovuzrození dalšího dne. Dětem dávali dárky, otrokům zase svobodu usednout s pány ke společnému jídlu. A některé prameny dokonce s jistou dávkou ironie tvrdí, že z pokřiku „Io, Saturnalia“ se stalo motto Santy Clause „Ho, ho, ho, Merry Christmas“.

Saturnálie
Zdroj: wikimedia.commons.org
Autor: John Reinhard Weguelin

Saturnálie se začaly slavit zhruba pět století před Kristem a jako římské slavnosti skončily někdy ve čtvrtém až pátém století našeho letopočtu. Nahrazeny byly křesťanským svátkem narození Krista, které připadlo na 25. prosince.

A nejspíš ne náhodou – právě čtvrtý den po zimním slunovratu je ten, kdy je prodlužování dne a ustupování noci poprvé zřetelně poznat. Vzhledem k tomu, že Vánoce dnes slaví západní společnost snad nejintenzivněji ze všech novodobých svátků, oslavuje tak i starodávný slunovrat.