Státní zástupce Jan Kopečný z Městského státního zastupitelství v Praze zastavil trestní stíhání generála Jana Syrového a bývalého československého premiéra Rudolfa Berana. Vyplývá to z usnesení, které má ČT k dispozici. Oba politiky Národní soud v roce 1947 odsoudil za kolaboraci s nacisty ke dvaceti letům vězení. Vrchní soud v Praze letos v dubnu rozsudek zrušil a nařídil státnímu zástupci případ znovu prošetřit.
Státní zástupce zastavil trestní stíhání generála Syrového a bývalého premiéra Berana
„Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze rozhodl… (že se) zastavuje trestní stíhání obviněných,“ stojí v usnesení. Podle něj se Syrový ani Beran trestného činu nedopustili. Na posun v případu ČT upozornil advokát Lubomír Müller, který žádost o obnovení procesu podal jménem praprasynovce generála Syrového.
Syrového i Berana uznal vinným z kolaborace v roce 1947 Národní soud a odsoudil je ke dvaceti letům těžkého žaláře. Zatímco Syrový byl propuštěn na amnestii v roce 1960, Beran ve věznici v roce 1954 zemřel.
Syrovému soud podle advokáta Müllera vyčítal například to, že v březnu 1939 po kapitulaci Československa nevydal jako ministr národní obrany rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Odsouzen byl také za to, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem, což bylo zachyceno na fotografii, kterou bohatě využila německá propaganda.
„Je vyloučeno, aby bylo možné v řádu několika hodin zničit v podstatě veškerý vojenský materiál československé branné moci,“ uvádí státní zástupce. „Fotografické snímky ze setkání s Hitlerem a Henleinem byly pořízeny bez souhlasu Jana Syrového. Nebylo zjištěno, že by souhlasil, aby tyto fotografie byly využity propagačně,“ stojí dále ve čtvrtečním usnesení státního zástupce.
V případě Berana obžaloba upozorňovala například na jeho článek o německé menšině z roku 1938 nebo uvítání říšského protektora Konstantina von Neuratha. Soud mu vyčetl i další skutky, které učinil mezi prosincem 1938 a dubnem 1939, kdy byl předsedou vlády. Beranovi nepomohl ani fakt, že v jeho prospěch vypovídala řada svědků.
Podle Kopečného však nebylo prokázáno, že by Beran „měl v úmyslu záměrně podporovat nacistické hnutí a schvalovat nepřátelskou vládu na území republiky“.
Politická kariéra Berana a Syrového
Beran svoji politickou kariéru zahájil v agrární straně, kterou v letech 1935 až 1938 vedl. Ve straně patřil k pravému křídlu a za první republiky udával v konzervativních kruzích zásadní tón. V prosinci 1938 se stal předsedou vlády, kterým byl do dubna následujícího roku. V červnu 1941 byl zatčen gestapem a v dubnu 1942 odsouzen za napomáhání k velezradě k deseti letům vězení. Propuštěn byl v prosinci 1943 a až do konce války pak žil na svém statku.
Syrový byl za první světové války legionářem v Rusku, nedostal se tam však jako válečný zajatec nebo přeběhlík. Do ruské armády vstoupil na začátku války – v létě 1914 totiž pobýval v části Polska, která tehdy byla pod ruskou nadvládou. V bitvě u Zborova přišel o oko, nosil pak pásku. V době sibiřské anabáze byl již vrchním velitelem československých legií i dalších zahraničních protibolševických jednotek v Rusku. Po návratu do Československa působil ve vrcholných armádních funkcích. Byl zemským velitelem v Čechách, podnáčelníkem a později náčelníkem hlavního štábu. Už ve dvacátých letech byl na několik měsíců ministrem obrany v úřednické vládě.
V době mnichovské krize po demisi Hodžovy vlády byl Syrový jmenován premiérem a zároveň ministrem obrany. Kabinet vedl jen do začátku prosince 1938, kdy se premiérem stal Beran, ministrem obrany zůstal po celou dobu druhé republiky a ještě zhruba měsíc po okupaci. Poté se stáhl z veřejného života, historici však zjistili, že finančně podpořil odboj.
