Státní zástupce podal k soudu návrh na povolení obnovy procesu s armádním generálem Janem Syrovým. Ten byl po druhé světové válce odsouzen ve zpolitizovaném soudním řízení k dvacetiletému trestu vězení za spolupráci s nacisty. Žalobce vyhověl žádosti rodiny, která se domáhá obnovy řízení a zrušení verdiktu nad bývalým předsedou vlády a ministrem národní obrany. Případem se bude zabývat Městský soud v Praze. Na dotaz České televize to uvedl mluvčí Městského státního zastupitelství Aleš Cimbala.
Státní zástupce navrhl obnovu procesu v případu generála Syrového, požádala o to rodina
„Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal k soudu návrh na povolení obnovy řízení. Věcí se tedy nyní bude zabývat Městský soud v Praze,“ uvedl Cimbala.
Podnět k přezkoumání kauzy podal na státní zastupitelství v polovině března advokát Lubomír Müller. S prosbou o právní pomoc se na něj obrátil Syrového praprasynovec a jeho jmenovec Jan Syrový.
Advokát zatím informace k aktuálnímu posunu v případu neobdržel. „Do datové schránky jsem se díval naposledy včera večer. Dnes mám soudní jednání v Bratislavě, a tak zároveň nemohu vyloučit, že tato informace do datové schránky již přišla. Nicméně jsem touto informací příjemně překvapen. Mohu z této informace vyrozumět, že státní zástupce uznal argumenty, které jsem v podnětu předložil,“ uvedl Müller.
Generála Syrového uznal vinným z kolaborace v roce 1947 Národní soud. Podle Müllera mu vyčítal například to, že v březnu 1939 po kapitulaci Československa nevydal jako ministr národní obrany rozkaz ke zničení vojenského materiálu – letadel, protiletadlových děl, tanků, minometů, nábojů, pušek a dalšího. Advokát ve svém podnětu žádal, aby státní zástupci prověřili, zda byl takovýto pokyn realistický.
„S ohledem na množství materiálu a časovou tíseň se totiž zdá, že soud od Syrového požadoval něco, co nelze vykonat, tedy něco naprosto nemožného,“ uvedl právník. Někdejší ministr byl navíc vázán kapitulačním rozkazem prezidenta Emila Háchy, ve kterém uváděl, že při obsazování země německými vojsky nesmí dojít k sebemenšímu incidentu.
Fotografie s Hitlerem
Dalším proviněním Syrového mělo být podle Národního soudu například to, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem, že se účastnil přehlídek německého vojska nebo že se na recepci v dubnu 1939 stýkal s vůdcem sudetských Němců Konrádem Henleinem. Podle Müllera ale není jasné, jak se podle tehdy platných předpisů měl Syrový při setkání s Hitlerem zachovat, jaké měl povinnosti při přehlídkách vojsk a zda mohl ovlivnit Henleinovu účast na večírku. „Žádná pozdější pronacistická činnost není Syrovému vytýkána,“ doplnil advokát.
obrázek
Zákonnost soudního jednání se Syrovým zpochybňuje podle právníka i to, že se ho jako prokurátor účastnil Josef Urválek, který se podílel na dalších nezákonných komunistických procesech v 50. letech. Nejznámějším je kauza političky Milady Horákové, kterou poslal na smrt.
Proces se členy protektorátních vlád
Národní soud dostal po válce za úkol potrestat prominentní české kolaboranty. Jednalo se nejen o vrcholné protektorátní politiky, ale například také význačné pronacistické novináře. Soud, jeden ze článků poválečné retribuční justice, do května 1947 soudil 83 lidí, vynesl 18 rozsudků smrti a řadu mnohaletých trestů vězení.
Největší pozornost vyvolal proces s pěti představiteli protektorátních vlád, zahájený koncem dubna 1946. Na lavici obžalovaných se tehdy ocitli mimo jiné bývalí premiéři Rudolf Beran, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert, ministr národní obrany Syrový nebo Josef Kliment, politický tajemník prezidenta Emila Háchy. Vláda sice prostřednictvím prokuratury usilovala o několik trestů smrti, soudci ale odmítli přísný výklad válečné kolaborace a žádný neudělili.
Syrový byl velitelem československých legií v Rusku, za první republiky několik let náčelníkem generálního štábu československé armády a předsedou vlády, která v roce 1938 přijala mnichovský diktát. Jako ministr národní obrany se následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939. Přes oko nosil černou pásku, zranění si přivodil u Zborova v roce 1917. Syrový zemřel v říjnu 1970. Žádost o jeho rehabilitaci zamítl v roce 1995 Nejvyšší soud.