Rozloučení s Karlem Gottem by mělo odrážet potřebu rodiny i veřejnosti a státu. Proto je dobře, že se vdova Ivana Gottová rozhodla pro pohřeb se státními poctami, myslí si odborník na protokol Jindřich Forejt. Státní pohřeb, jehož podobu Forejt v minulosti vytvářel, by mu nepřišel vhodný. Forejt o rozdílu mezi pohřbem s poctami a státním pohřbem mluvil v pořadu 90' ČT24.
Bývalý protokolář Pražského Hradu Forejt souhlasí s tím, aby stát vyjádřil Karlu Gottovi úctu. „Byl nositelem státního vyznamenání, ze soukromé osoby se stal někým, kdo reprezentoval stát. Proto by měl stát reflektovat jeho odchod, měl by říct, že si váží toho, co vykonal,“ zhodnotil Forejt.
Rozloučení s Gottem, pro které se rozhodla jeho rodina, by mělo být v pátek 11. října veřejné; o den později má následovat mše pro zvané. „Mluvíme o posledním rozloučení s mužem, který byl manželem paní Ivany, otcem několika dcer a člověkem, ke kterému má snad každý z nás nějaký vztah, každý má pocit, že ho zná,“ shrnul potřebu veřejnosti i rodiny Forejt. Domnívá se, že i lidé, kteří nebudou pozváni na mši v katedrále svatého Víta, budou nějak vtaženi do dění, „třeba formou obrazovek“.
V případě pohřbu se státními poctami, pro který se rozhodla vdova Ivana Gottová, je možné si z ceremonií vybrat ty, které nejlépe „padnou“ zemřelému a vždy záleží na přání rodiny. „Jsem rád, že to paní Ivana zvážila. Vzala si čas na rozmyšlenou, to je dobře,“ dodal Forejt.
Státní pohřeb je ucelená ceremonie, říká její novodobý tvůrce Forejt
Právě možnost volby je jeden z rozdílů mezi pohřbem s poctami a státním pohřbem. Ten zažila republika v novodobé historii jen po skonu Václava Havla. V případě státního pohřbu je například nutný souhlas nejvyšších činitelů státu. Nemohla by tak rozhodnout pouze vláda, jako tomu bylo v souvislosti s Gottem, ale byl by potřeba souhlas prezidenta republiky coby nejvyššího velitele ozbrojených sil k vojenským poctám.
Právě kvůli průvodu vojáků a veteránů kráčejících za rakví připadala Forejtovi varianta státního pohřbu, který navrhla vláda, podivná. Uvítal proto, že se vdova rozhodla pro pohřeb se státními poctami. Dodal, že podoba pohřbu by měla také reflektovat přání samotného zpěváka.
Forma státního pohřbu, tedy nejvyšší úcty státu, nemá podle Forejta oporu v zákoně. „Připravoval jsem průběh pohřbu Václava Havla, strávil jsem rok a půl v archivu. Dosud byly totiž státní pohřby šity na míru každé osobě, já se ale snažil vytvořit univerzální formu, která by obsahovala to nejdůležitější z naší symboliky,“ shrnul Forejt.
„Návod“ na státní pohřeb, který Forejt připravil, je podle jeho slov komplexní a nedělitelný. „Reflektuje to nejcennější, co máme. To není ceremonie pro jeden den, ale souhrnné rozloučení. Jednotlivé ceremoniály mají logickou a časovou souvztažnost a vycházejí z tradice. Právě tradice, odkaz na symboly, heraldika, to vše tam má svoje místo,“ shrnul Forejt s tím, že posláním protokoláře je zapojení těchto symbolů dostatečně vysvětlit.
Součástí státního pohřbu jsou také zahraniční delegace a kondolenční knihy na velvyslanectvích. I to by Forejt považoval v souvislosti s Gottem za nepřiměřené.
Forejt rovněž upozornil, že na Pražském hradě by neměly v posledních dnech viset vlajky na půl žerdi. „Hrad není soukromý dům, je to symbolický úřad číslo jedna. Máme usnesení, jak zacházet s vlajkou, na půl žerdi má být jen v den státního smutku,“ upozornil bývalý hradní protokolář.
Symboly se ještě hledaly, řekl Forejt o pohřbu Štefánika
Ceremoniály spojené s úctou k nejvýznamnějším osobnostem státu se vytvářely nejprve kvůli pohřbu Milana Rastislava Štefánika. „Republika v té době ještě hledala svoje symboly, které by byly odlišné od monarchie,“ řekl Forejt.
Za první státní pohřeb lze ale považovat až ten, který Československo vypravilo Tomáši G. Masarykovi. Podle Forejta to bylo naprosto výjimečné a nezopakovatelné v současných podmínkách.
Pohřeb s poctami měl Aznavour i Solženicyn
V Česku dosud pohřby významných umělců organizovaly většinou jejich rodiny nebo kolegové. Například se zpěvákem Waldemarem Matuškou se lidé loučili na pražském Žofíně, skladatel Petr Hapka měl obřad na Vyšehradě, herečka Jiřina Jirásková v Divadle na Vinohradech a herci Janu Třískovi veřejnost vzdala hold na první scéně.
Pohřeb se státními poctami je ale znám ze zahraničí. S šansoniérem arménského původu Charlesem Aznavourem se Francie rozloučila národním smutečním obřadem s vojenskými poctami. Smutečního aktu se zúčastnil francouzský prezident Emmanuel Macron i arménský premiér Nikol Pašinjan. Smuteční ceremonii sledovali i obyvatelé arménské metropole Jerevanu na velké obrazovce. O rok dřív se v Paříži za přítomnosti Emmanuela Macrona a jeho dvou předchůdců Francoise Hollanda a Nicolase Sarkozyho rozloučily stovky tisíc Francouzů s rockerem a hercem Johnnym Hallydayem.
Sousední Rakousko se za přítomnosti nejvyšších státních představitelů rozloučilo se skladatelem a zpěvákem Udo Jürgensem. Obřadu před třemi lety na vídeňské radnici přihlíželi tehdejší prezident Heinz Fischer, spolkový kancléř Werner Faymann a další členové vlády.
Až 100 tisíc příznivců italského tenoristy Luciana Pavarottiho se shromáždilo v Modeně při pohřbu v roce 2007. Mezi hosty byli tehdejší členové vlády v čele s premiérem, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan či monacký kníže Albert.
Polští státníci se také účastnili zádušní mše za filmaře Andrzeje Wajdu.
Ruského spisovatele Alexandra Solženicyna pochovali v roce 2008 s vojenskými poctami v Donském klášteře v Moskvě. Tříhodinového pravoslavného obřadu se účastnili tehdejší premiér Vladimir Putin, prezident Dmitrij Medveděv či bývalý prezident Michail Gorbačov.
