Koronavirus si v Česku vyžádal od začátku pandemie přes dva tisíce obětí. Nemoc mívá často rychlý průběh. O to hůř si umí rodiny a pozůstalí s nečekanými zvraty poradit. Štěpánka Sunková se mohla s umírající maminkou ještě rozloučit a strávit s ní poslední hodiny, mnohdy to ale pro příbuzné vážně nemocných možné není.
Otec Štěpánky Sunkové měl lehčí průběh koronaviru, jedenasedmdesátileté matce se ale stav po necelých třech týdnech zhoršil a musela do nemocnice. Před nákazou se léčila s artritidou kloubů.
„Na druhou stranu to byla aktivní paní, do poslední chvíle vařila, pekla. To, co na celém tom příběhu zpětně bylo asi nejtěžší, bylo to, že do posledních dvou dní jsme netušili, že umírá,“ popisuje Sunková.
S maminkou se jí podařilo strávit poslední hodiny, ale nejdřív k ní nemohla – byla totiž na infekčním oddělení.
„Je to velmi důležité pro další proces smiřování, aby se rodina mohla rozloučit. Na to nesmíme zapomínat, byť toho ten personál má hodně a je unavený,“ komentuje specialistka na paliativní péči Mahulena Exnerová.
Nedostupná odborná psychologická pomoc
Další komplikace přišly s vládními nařízeními. „Neřešíte soustrast, ale že se vás ptají, zda smí nebo nesmí přijít na pohřeb, a vy nevíte,“ popisuje Sunková nepříjemnosti. Bylo pro ni náročné vše zvládnout, psychologickou pomoc nejen v nemocnici hledala marně.
„Narozdíl od chronických onemocnění jako onkologického, zánětu ledvin či srdce se covid-19 může odehrávat v rychlém čase,“ říká anesteziolog a paliatr Ondřej Kopecký. Rodinám radí obrátit se na poradny mobilních hospiců nebo krizové linky. „Nemáme postavený robustní systém poradenství. Je to jeden z úkolů, který je v tuto chvíli urgentní – vytvořit takové místo,“ vysvětluje.
V některých nemocních pomáhají paliativní týmy, které jsou součastí pilotního programu ministerstva zdravotnictví, přesto v tomto sektoru má české zdravotnictví rezervy.
