I když rakovina prsu postihuje nejčastěji ženy po přechodu, v Česku každoročně onemocní i na třicet žen mladších třiceti let. Jednou z nich je čtyřiadvacetiletá zpěvačka a herečka Anna Julie Slováčková, která se rozhodla o své nemoci promluvit veřejně. Snaží se fungovat jako dřív, nelitovat se a myslet pozitivně. Statečně se přitom chová naprostá většina mladých žen s touto diagnózou, řekly onkoložky autorce reportáže pořadu 168 hodin Martině Houdkové.
S rakovinou prsu se perou i ženy před třicítkou. Nebudu za chudinku, říká zpěvačka Slováčková
Anna Julie Slováčková si bulku v prsu poprvé nahmatala před třemi lety. Tehdy nešlo o rakovinu, mladá žena ale začala chodit na pravidelné prohlídky. Když letos v červenci opět objevila podezřelý útvar, okamžitě se objednala na kontrolu a v tomto případě už biopsie zhoubný nádor potvrdila.
„Myslím, že moje první reakce byla, že jsem se začala smát. Přišlo mi to hrozně absurdní, že je mi 24 let a budu řešit tady ty v uvozovkách blbosti,“ vzpomíná Slováčková. Následovaly slzy, když jí doktorka sdělila, že ji čeká chemoterapie, po které padají pacientům vlasy, řasy a obočí. Začalo to dva týdny po první infuzi.
„Ráno jsem se vzbudila, stáhla jsem si gumičku z vlasů a vytáhla jsem si trsy vlasů. To je tak strašně nepříjemný pocit. Vy to čekáte, ale stejně se úplně leknete. Je vlastně povrchní to řešit. Jsou to vlasy, dorostou, ale je to prostě něco, čeho se musíte vzdát, aniž byste chtěli. Je to takové nesvobodné rozhodnutí,“ popisuje své pocity Slováčková.
Zřejmě nejtěžší chvíle pro dceru Dagmar Patrasové a Felixe Slováčka nastala, když o své diagnóze měla říct svým nejbližším. „Nechtěla jsem, aby o mě měli strach, aby z toho byli na nervy nebo abych jim přidělávala starosti, ale zároveň musím říct, že v ten moment by se člověk měl chovat v uvozovkách sobecky a říct by to měl,“ je přesvědčená pacientka.
V nízkém věku může být informace o rakovině pro dotyčné i pro jejich okolí šokující. „U mladých lidí se nepočítá s tím, že by mohli takhle závažně onemocnět. Musím ale říct, že s hysterickými nebo nezralými ženami, které by reagovaly nějak neadekvátně, se setkáváme opravdu výjimečně, většinou jsou mladé ženy velmi statečné,“ říká onkoložka Petra Tesařová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Rakovina se nevyhýbá ani těhotným ženám
S rakovinou prsu se léčí také devětadvacetiletá Michaela Kasalová z Mostu. Když jí lékaři zhoubný nádor diagnostikovali, byla právě těhotná s druhým dítětem a její starší dceři nebyly ještě ani dva roky.
„Bylo pro mě hrozně těžké rozhodnutí, jestli léčbu podstoupit, protože v tu chvíli nejde jenom o vás, ale i o dítě. I když paní profesorka říkala, že to na dítě nemá vliv, samozřejmě přemýšlíte nad tím, jestli to nějaký vliv mít může, protože může, a jestli děláte dobře,“ vzpomíná Kasalová.
Nakonec ji k léčbě přemluvil manžel, který je lékař. Když dostala první chemoterapii, byla na začátku pátého měsíce těhotenství. „Existují dlouholeté studie miminek, která se narodila pacientkám léčeným v těhotenství pro karcinom prsu a jež nemají vůbec žádné ani krátkodobé, ani dlouhodobé následky, takže není potřeba dítě odstranit,“ konstatovala onkoložka Tesařová.
To je dobrá zpráva, jelikož u většiny mladých žen s rakovinou prsu lékaři hrají o čas. „Pacientky mají často o dost agresivnější průběh onemocnění, než je to u starších žen, takže prodleva v diagnóze týdny nebo měsíce může ohrozit život pacientky,“ upozornila Tesařová.
Kasalová před měsícem porodila syna už s holou hlavou. Dítě je zdravé, kojit ho však nemůže. Zatímco plod v břiše chrání před chemoterapií placenta, mléko léky kontaminovaly. „Asi nejhorší je na tom čas, který trávím cestami sem a při infuzi, protože nemůžu být doma s dětmi. Odjíždět od malinkých dětí je hrozně těžké,“ poznamenala pacientka.
Mladé ženy s rakovinou prsu jsou podle oslovených lékařek odhodlané to nevzdat. „Jsou hodně komunikativní, hodně si dokážou vyčíst z internetu, mají spoustu dotazů, mají sílu uchopit tu diagnózu do vlastních rukou a bojovat s tím, takže to je takové poměrně příznivé,“ míní onkoložka Zuzana Bielčiková ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Chovat se pokud možno normálně
Slováčková i Kasalová mají před sebou další chemoterapie a obě mají velkou šanci se úplně uzdravit. „Nemám pocit, že bych byla nemocná. Mám to nastavené tak, že jsem zdravá a že si sem jezdím pro vitaminy. Je to možná zvláštní, ale člověk musí být pozitivní,“ prohlásila Kasalová.
Slováčková to vidí podobně. „Pořád se snažím dělat věci stejně, chci pracovat stejně a nechci, aby mě to nějak poznamenalo, protože když vás někdo lituje, tak vám to jenom připomíná. Říká ,ty chudáčku, ty se z toho určitě dostaneš‘. Jasně že se z toho dostanu, nemám v plánu se z toho nedostat,“ zdůrazňuje mladá žena.