Do terénu vyrážejí Mikulášové s anděly, ale z pohledu dětí hlavně s čerty. Zatímco na Mikuláše a anděla se děti zpravidla těší, u čerta to bývá naopak. Že se děti trochu bojí, není podle psycholožky Olgy Kučerové na škodu, za důležitou ale považuje i ochranitelskou roli přítomných rodičů. Varuje především před tím, aby přicházeli obzvlášť strašidelní čerti na mikulášské akce do škol. Když se čertovská „nadílka“ přežene, hrozí dlouhobobé následky na psychiku, které se projeví třeba pomočováním. Potom je vhodné vyhledat psychologa.
Rodič má s čertem a Mikulášem dohodnout scénář a seznámit s ním i dítě, radí psycholožka
Před návštěvou mikulášské družiny je vždy vhodné dohodnout se na hrubém scénáři. „Měla dostat informace, jak byste chtěli, aby návštěva vypadala, jak by měla vypadat interakce mezi rodičem a Mikulášem, dítětem a Mikulášem,“ doporučila Olga Kučerová z katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Za vhodné považuje poučit o tom, co se bude dít, i dítě. Podotkla, že rodič je „expertem na dítě“, a tedy právě on musí nejlépe vědět, jak velký strach potomek zvládne.
„Člověk si nikdy nemůže být jistý, co může velký stres vyvolat a co se potom projeví. Žijeme v době, která je plná stresu, úzkosti a strachu. Není nutné přidávat další,“ doporučila psycholožka.
Výhrady ke školní nadílce
To lze zařídit doma, kde návštěvu organizují a nezřídka i platí rodiče – a ti také hrají nezastupitelnou roli ochránce dítěte. Jiná situace však nastává ve škole. Nejmladší žáci jsou ještě ve věku šesti až sedmi let, kdy jim může příliš strašidelný čert způsobit újmu, přitom právě ve školách bývají k vidění i „velmi asertivní“ čerti.
„Bývá tradice, že tyto role zastávají žáci devátých ročníků. Svých rolí se možná zhostí s velkou vervou. Je dobré, když tam je někdo, kdo jim řekne, že už to stačí,“ zdůraznila psycholožka. Důležité podle ní je, aby si učitelé uvědomili, že jsou to oni, kdo při mikulášských akcích ve školách přebírají roli ochránců, kterou doma mají rodiče.
Příliš aktivní čerti mohou způsobit újmu i na vztahu dětí ke vzdělávání, jak dokládá zážitek desetileté dívky, s níž Olga Kučerová pracovala. „Pamatuje si, že ji omylem odvedli čerti za dveře – a že se bojí do školy jít,“ upozornila.
Čert nemusí v mikulášské družině absentovat, podle psycholožky ale bohatě stačí, když je zkrátka přítomen. Již tak se malé děti bojí. „Není nutné strašit. Strach je emoce, která je v životě důležitá, ale zároveň si musíme uvědomit, že s ní dítě ještě neumí úplně pracovat, protože není dospělé. V životě se objevuje proto, aby říkal: ,Toto je nebezpečné, sem nechoď, dej si pozor.‘ Proto by se mělo dítě strachu vystavovat a naučit se ho zvládat. V předškolním období se dítě nejčastěji bojí tmy nebo lidí v maskách,“ shrnula.
Když je dítě přece jenom vystaveno většímu děsu, než je schopno bez nesnází přijmout, mohou být následky krátkodobé i dlouhodobé. Krátkodobě mohou děti po střetu s čerty trápit bolesti břicha nebo hlavy. V tom případě je podle Olgy Kučerové potřeba se dítěti řádně věnovat – dopřát mu pozornost a péči a problémy neznevažovat.
Pokud se dítě začne po Mikuláši například pomočovat, je již namístě vyhledat odbornou pomoc. Psycholožka doporučila nejprve navštívit praktického lékaře, aby se vyloučila jiná příčina, a potom zajít do pedagogicko-psychologické poradny či ke klinickému psychologovi.